Chystaný přesun 40 000 lidí se týká uprchlíků zařazených do programu takzvaného přemísťování, tedy pomoci s přechodným rozdělováním migrantů do jiných zemí EU v situaci, kdy některé hraniční země unie nejsou s to příval zvládat.
Komise stanovila kvóty na základě počtu obyvatel daných zemí, vyspělosti ekonomiky, míry nezaměstnanosti a průměrného počtu spontánních žádostí o azyl. Na základě toho má Česko přijmout 1 192 běženců (více o plánu EK zde). Konkrétní podobu svého plánu na rozmísťování žadatelů o azyl do zemí Evropské unie podle určitého kvótového klíče představí Evropská komise ve středu.
Evropská komise už v polovině května navrhla mezi evropské země přerozdělit také 20 tisíc lidí z uprchlických táborů, které v Evropě ani neleží. Do Česka by z nich mělo dorazit 525 lidí.
Uprchlíci míří hlavně do jihoevropských zemí:
20. dubna 2015 |
PRO Svoboda znamená také něco obětovat
Kvóty pro migranty existovat mají, i když názor, že charita platí pouze dobrovolná, je pěkný, ovšem krajně nepraktický, alibistický. Chtěl bych vidět v České republice tu dobrovolnost. Uvědomme si, že svoboda znamená také něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch jiných i za cenu jistého nepohodlí. Žijeme si nejlépe v historii a svět je jenom jeden a je pro všechny.
Jan Ruml Politik a aktivista v oblasti lidských práv, v 90. letech byl prvním ministrem vnitra České republiky za ODS, později zakladatel a předseda Unie svobody. Nyní je ředitelem bezpečnostní firmy a předsedou správní rady Sdružení pro integraci a migraci. |
Odpovědnost za sebe i za druhé je výrazem naší nelhostejnosti. Stát má dost prostředků k vybudování zařízení, které slouží uprchlíkům. A vzpomeňme si na dobu komunismu, kdy od nás odcházeli lidé na Západ a nebyli to jenom političtí uprchlíci.
Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby mohli žít doma. Ale s bombami nad hlavami se žít nedá. Šanci na integraci v naší společnosti mají, bude to stát hodně úsilí i peněz.
Teď jich máme přijmout, tuším, méně než dva tisíce. Loni tu získalo azyl pár desítek lidí. Co to proboha je, i když jde mnohdy o lidi kulturně odlišné. Integrační potenciál je tak velký, jak jej učiníme.
Bude-li příliv uprchlíků nad síly Evropy, budeme hledat nová řešení. Doufám, že nikoliv na úkor lidí, kteří si nevědí rady.
PROTI Neuvážené kroky EK ohrožují evropskou integraci
V systému kvót vnímám celou řadu problémů. Bude-li do České republiky přiděleno několik tisíc uprchlíků, tak bude stát muset rozhodovat, kteří z nich azyl dostanou, a kteří ne. To znamená, že ti, co k nám přijedou, nebudou automaticky azylanti. Otázka zní, co s těmi, kteří azyl nedostanou? Podaří se je vyhostit, nebo uprchnou z pravomoci českých orgánů a budou se pohybovat v nějaké šedé zóně? Když takový člověk azyl nemá, tak většinou uprchne a někde se ztratí.
Jiří Pospíšil V letech 2002 až 2014 byl poslancem Parlamentu. Mezi lety 2006 a 2009 byl ministrem spravedlnosti v první a druhé vládě Mirka Topolánka, stejný post měl v letech 2010 až 2012 v kabinetu Petra Nečase. V roce 2014 se stal poslancem Evropského parlamentu. |
Druhý problém nastane, když ty osoby azyl dostanou a nebudou chtít žít na území České republiky. Evropa neví, jak zajistit, aby zde takový člověk pracoval, respektoval české zákony a aby za pár dní poté, co azyl získá, neodešel do jiné části Evropy. Ruku na srdce: většina žadatelů spíš chce do západní Evropy, kde je ekonomická situace mnohem příhodnější. Zakázat někomu putovat po Evropě jenom proto, že získal azyl, to je trošku v rozporu s principy Schengenu.
Když přijmete oficiální systém kvót, tak tím legalizujete celý ten systém, kdy podivní převaděči, parazitující na neštěstí uprchlíků, převážejí lidi na lodích do jižní Evropy, tam je opouštějí a nechávají je být.
Měli bychom se spíš snažit ten systém potírat, tvrdě trestat ty, kteří se přiživují na lidském neštěstí. Česká republika by se určitě měla finančně podílet na aktivitách Frontexu (agentura zajišťující bezpečnost vnějších hranic EU, pozn. red.) a měla by být aktivní při operaci ve Středozemním moři. Měli bychom finančně přispět na pomoc uprchlíkům, ale na africkém kontinentě. Ne je převážet do České republiky a zde se o ně starat a pak řešit problémy, co s nimi. Jinými slovy: solidarita musí být, nemůžeme je nechat umřít. Pomoc by měla směřovat do severní Afriky.
Obávám se toho, aby neuvážené kroky Evropské komise a obecně Evropské unie ve vztahu k azylantům neohrozily myšlenku evropské integrace. Budou zde sílit strany, které budou svůj program stavět vysloveně na protievropské notě. Evropští politici musí hledat řešení, které problém bude řešit a také bude přijatelné pro jejich voliče. Nemůžu navrhovat řešení, které voliči odmítnou, a říci, že pokud to voliči odsuzují, tak jsou sobečtí.
