Bude ministr Svoboda jiný, než byl ministr Kavan?
V posledním období za Jana Kavana se ministerstvo zahraničí velmi koncentrovalo na získání postu předsedy Valného shromáždění OSN a tomu byla velmi podřízena celá aktivita naší diplomatické služby. Teď je potřeba se zase koncentrovat na normální chod zahraničních vztahů a dokončit vyjednávání o vstupu do Evropské unie, podpisu smlouvy.
Jak by mělo ministerstvo fungovat?
Úřad teď potřebuje dostat řád. Měl by tu dobře fungovat kariérní řád, musí být výrazně odpolitizováno.
Jak ho chcete odpolitizovat?
Připravit ministerstvo na zákon o státní službě. Je potřeba co největší řád, aby kritériem byla výkonnost, loajalita a způsobilost. Aby do toho nevstupovala jiná kritéria, která určují, kdo bude velvyslancem. Samozřejmě že vždy budou výjimky, vždycky budou některé ambasády posuzovány politicky. Nedokážu si představit, že by velvyslanec v Moskvě, v Londýně nebo ve Washingtonu nebyl konzultován pečlivě hlavou státu, předsedou vlády.
Představte si, že půl roku poté, co jste nastoupil do úřadu, Amerika zaútočí na Irák. Dnes se to jeví jako pravděpodobný scénář. Jaký bude váš postoj?
To je otázka, co by bylo kdyby. Nicméně Česká republika je členem NATO a USA jsou našimi spojenci. A my jsme jejich spojenci, není to tak, že máme jen dobré vztahy.
Jak útoky z 11. září podle vás ovlivnily svět?
Ukázalo se, že jsme žili v iluzi, že svět je totálně bezpečný. Není bezpečný. Ti, kteří porušují pravidla, kteří jsou ochotni a připraveni útočit na lidské životy, na symboly, jako je demokracie a svoboda, jsou už dávno sešikováni. Mohou vytvořit ohnisko napětí kdekoliv na světě. A musíme si uvědomit, že z tohoto nebezpečí není nikdo vyloučen, včetně České republiky. Takže to je prozření, jaký ten svět je.
Podporujete jednoznačně protiteroristické tažení USA?
Podporuji myšlenku, že musíme být proti terorismu a bojovat s teroristy. Jenom nesdílím tu tezi "kdo není proti teroristům, je proti USA". Jak k tomu přijdou lámové, buddhisté, kněží, kteří odsuzují zlo, ale jsou schopni se modlit i za ty, kteří ho páchají. Neznamená to, že se hlásí k jedné nebo druhé straně, ale jsou v konfliktu se zlem jakožto takovým. Ale politicky je to tak: jsme spojenci USA a dalších členů NATO, proto postoj, který zaujala i Česká republika, je postoj naprosto adekvátní a správný.
Asi se však úplně neztotožňujete s termínem "země osy zla"?
Ty země mají nějaké režimy, které reprezentují určití lidé, a ti lidé ohrožují bezpečnost. Saddám Husajn je mezi nimi nepochybně taky. Ale jistě v Iráku žije mnoho lidí, kteří s tím nemají nic společného a nemají alternativu odejít jinam.
Má podle vás Česko přicházet s mírovými iniciativami na řešení krizí ve světě, například na Blízkém východě?
Musíme vystupovat jako zodpovědná demokratická země, která vyjadřuje postoje k tomu, co se děje na celé planetě. Ale myslím si, že je potřeba vnímat skutečnou možnou roli, jakou jsme schopni důstojně a skutečně objektivně sehrát. Nepouštět se do iniciativ, které splasknou jako bublina. Prostě nedělat věci jen pro vlastní zviditelnění, ale věci, které jsou efektivní.
Zmínili jsme Blízký východ. Máte pocit, že by se Česká republika měla postavit výrazněji na tu či onu stranu?
Nepochybně větší míra našich sympatií je na straně státu Izrael. Nicméně bál bych se jednoznačně se postavit na stranu jednoho či druhého. Izrael je stát, který má právo na svou existenci, ale stejně tak mají právo i Palestinci žít pod vlastní samosprávou.
Váš předchůdce byl často kritizován za zanedbání vztahů s USA. Kde vy vidíte konkrétní trhliny?
Je několik momentů, které je třeba vyřešit, třeba Rádio Svobodná Evropa. Jde o bezpečí rozhlasové stanice i bezpečí našich občanů tady se musí hledat a hledá se řešení. Intenzivně.
A další problémy?
Určitě naše neslavné arbitráže (spor americké firmy CME o investici do televize Nova, pozn. redakce), které jsme prohráli. To samozřejmě tvoří naši vizitku, do jaké míry jsou tady chráněny investice. Bude nás to stát pravděpodobně dvacet miliard korun. Ale nejde jenom o ty peníze. Jde i o obraz země.
Jak chcete zlepšit rozkolísané vztahy s Německem a Rakouskem?
My jsme je dali do jednoho koše. Přitom to jsou do jisté míry odlišné problémy. Jinou závažnost má Temelín, jinou společná minulost a jinou obava z rozšíření EU. Je potřeba umět se pohybovat v tomto komplikovaném terénu, hledat pozitivní spojence a vytvářet pozitivní obraz. Co je velmi důležité - a možná by to mělo mít nový akcent - jsou témata, o kterých se nedá jednat, ale to neznamená, že se o nich nedá mluvit. Myslím, že mnoho chyb se stalo právě proto, že se o nich ani nemluvilo.
Očekáváte, že vám otevře cestu k této diskusi třeba to, že jste z lidové strany? Právě lidovci v Německu i v Rakousku požadují zrušení dekretů.
Před volbami se někteří politici snažili vyprávět o jakémsi propojení tzv. černé internacionály a podobné nesmysly. Ale my jsme jasně řekli, že některé kroky se nestanou. V některých věcech minulost patří minulosti a tam se samozřejmě naše pozice nezmění. Dnes říkáme, že jsme připraveni o věcech diskutovat, a to je vše, co k tomu mohu říci.
Myslíte, že právě v souvislosti s dekrety bude tato pozice našim partnerům stačit?
Jsme stát, který má v těchto věcech jasnou pozici, a jako stát demokratický a suverénní tuto pozici budeme držet. Já respektuji, že může mít někdo jiný názor, ale jsem přesvědčen, že především vůči Německu žádná potíž v tomto ohledu není. A věřím, že to bude stejné i s Rakouskem. Jsme připraveni k dialogu, ale máme v některých věcech jasno.
Domníváte se, že v této věci už budou konečně vystupovat naše politické špičky ve stejném duchu?
To, co jsme zažili - obzvlášť před volbami - poškodilo Českou republiku. Objevily se naprosto rozdílné výroky a samozřejmě že politici na západě a jihu toho mistrně využívali. Myslím, že s předsedou vlády se určitě na společné pozici dohodneme, je to náš společný zájem. Je tu velká šance, že nejdůležitější ústavní činitelé budou vystupovat jednotně.
Máme šanci vstoupit do EU v roce 2004. Máme to chtít za každou cenu?
Čím dříve tím lépe už neplatí. Je připraven harmonogram kroků, jehož cílem je, aby ČR byla schopna dojednat zbývající kapitoly do konce roku. Je také třeba vyřešit problémy na straně EU. Takže to není "čím dříve tím lépe". Je tady plán. A my máme buď šanci v tomto plánu uspět, nebo neuspět.
Co chcete udělat pro to, aby téma EU a našeho vstupu bylo pro lidi zajímavé a srozumitelné? Chystáte novou kampaň?
Ano, to se musí změnit. Musí to být srozumitelnější, vtipnější. Ta kampaň musí odpovídat na klíčové otázky, jež kladou občané, ať už je to symbolicky otázka naší slivovice, utopenců nebo něco podobného. To se nemá podceňovat. Jde o citlivé věci a je potřeba o nich mluvit jasně a neříkat: "Prosím vás, to je méně závažná věc, než je poměr přímých a nepřímých dotací do zemědělství!" Protože to jsou často věci, které trápí úplně všechny.
Co je třeba ještě vysvětlit?
Lidé mají například strach z cen, ale když se nad tím zamyslíte, ceny spotřebního zboží jsou vlastně srovnatelné. Auto koupíte za stejné peníze v Čechách jako v EU. Rozdíl máte v případě půdy a starožitností. A tam je přechodné období a musí platit zásada: česká půda do českých rukou, zemědělská půda do rukou zemědělců.
Potom máte zboží krátkodobé spotřeby, jako je pečivo a takové věci. A u toho je potřeba lidem prostě říct: "Nebojte se, protože pekař v Telči přece nebude vyvážet rohlíky do Belgie, protože by mu cestou ztvrdly. Vždycky musí volit cenu, za kterou je schopen je prodat spotřebitelům."
Chystá se tedy nějaká nová kampaň?
Jistě. Vláda dokonce v rozpočtu pamatuje na to, že je třeba uvolnit prostředky.
Ještě větší prostředky? Nyní to bylo kolem 50 milionů.
Já vám neřeknu tu částku, ale určitě budou větší.
Naše politické špičky měly mnohdy problém s definicí českých národních zájmů. Jak byste je pojmenoval vy?
Nepochybně národním zájmem je si uchovat svébytnost a suverenitu. A suverenitu vstupem do EU neztratíme. Princip žití v mezinárodním společenství je, že část suverenity se přenáší na nadnárodní orgány. A to už se děje. My respektujeme, že evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku může uložit vyplatit satisfakci ze státního rozpočtu našemu občanovi za porušení jeho práv.
Co identitu posiluje?
Třeba Švédové či Američané mají své symboly, vlajky, u každého domu. Vytváří se tak pocit národní hrdosti, sounáležitosti a je to sympatické. My chceme být demokratickou zemí, a toto patří určitě ke směřování do EU jakožto národní zájem směřovat do společenství, které bylo s tímto smyslem založeno. Víte, je přitom významné, aby se věci chopili politici, kteří mají kompasové vidění světa, to znamená, že směřují někam a orientují společnost. Ne jenom takové to radarové vidění, že pouze odrážíte to, co je kolem vás, abyste nenarazili.
A vy jste politik s kompasovým viděním?
Samozřejmě chtěl bych jím být, ale to posoudíte vy a jiní.
Už máte představu, kam pojedete na první zahraniční cestu?
Ta je naprosto jasná, na Slovensko.
