Akci Asanace vymyslela StB na přelomu 70. a 80. let. Jejím cílem bylo fyzickým a psychickým nátlakem donutit k emigraci lidi nepohodlné režimu.
Žalobu podal na Ulbricha Jan Bednář. Podle něj si ho tehdejší referent StB zval bezdůvodně na výslechy, opakovaně ho zadržoval, kontroloval na pracovišti nebo prováděl domovní prohlídky.
Podle obžaloby je to zneužití pravomoci veřejného činitele, ze které hrozí Ulbrichovi až 10 let vězení.
Bednář u soudu vypověděl, že ho Ulbrich zadržel 20 až 30 krát. Většinou po výslechu skončil na 48 hodin v cele. Vyhrožoval mu také vězením a emigraci pak nabízel jako jedinou možnost, jak situaci vyřešit. "Co kdybyste se pane Bednář vystěhoval, měl byste pokoj," nabízel. Signatář Charty 77 skutečně po pěti letech nátlaku odešel do Anglie.
"Nikdy v životě bych nic takového neudělal, to je v rozporu s mým přesvědčením," hájil se bývalý policista. V práci prý byl úplný nováček a o ničem nerozhodoval. "Přišel jsem k tomu jak pes k ohlodané kosti," snažil se popsat své postavení u StB.
Rozhodně popřel, že by komukoli vyhrožoval nebo nějoho přemlouval k emigraci.
Tvrdil také, že Jana Bednáře viděl jen třikrát a nikdy nebyl u něj doma. Ani nevěděl, kde bydlí. Vzápětí ale Bednář předložil soudu dva záznamy z domovních prohlídek, na kterých je Ulbrich podepsán.
U soudu také svědčil známý hudebník a výtvarník Vlastimil Třešnák. "Díky Vám Tresnak," adresoval Ulbrichovi poznámku bývalý chartista, kterého v rámci Asanace vyštvala StB do Švédska.
Dostat Ulbricha do soudní síně se podařilo teprve na pátý pokus. Předtím vždy bez uvedení důvodu nedorazil. V červnu na něj proto soudkyně vydala příkaz k zatčení. Sám potom přišel na policii, kde slíbil, že se konečně opravdu dostaví.
