Ta neuspěla ve výběrovém řízení na zabezpečení expozice. Podnět může úřad řešit dva, či dokonce až čtyři měsíce.
Příprava expozice by se tak znovu mohla rozběhnout až na začátku května. V té chvíli by do otevření výstavy chyběly tři týdny.
“No a pak tam můžeme přivézt střelnici, zrcadlové bludiště a hadí ženy,“ komentuje situaci Bartuška.
Příprava české účasti na světové výstavě v Hannoveru má rozpočet ve výši 330 milionů korun.
Na Václava Bartušku padají problémy, které zdědil po předchůdcích v křesle komisaře: Haně Havlové a Vlastimilu Ježkovi, kterého ve funkci na konci listopadu vystřídal.
Ještě v půli prosince, kdy Bartuška od Ježka na společné tiskovce veřejně přebíral komisařské křeslo, se zdálo, že příprava je z nejhoršího venku, neboť jednou klopotnou anabází již prošla.
Stát se začal o EXPO zajímat s několikaletým zpožděním. V roce 1995 jsme Němcům účast ve formě samostatného českého pavilonu potvrdili, ale až na podzim 1998 začal pracovat organizační tým v čele s Hanou Havlovou.
Havlová, jíž podrážel nohy i zmatečný postoj zřizovatele komisariátu - ministerstva zahraničí, přípravu organizačně neutáhla, v opakované soutěži nedokázala vybrat scénář výstavní expozice. Její nástupce Ježek sice scénář vybral a rozhýbal zaseklou výstavbu pavilonu, ale ve funkci vydržel tři měsíce. Jako jeden z iniciátorů výzvy Děkujeme, odejděte!, odstoupil.
Bartuškovi signatář Ježek přenechal i výsledek veřejného výběrového řízení na firmu, která se měla ujmout praktické realizace scénáře. Soutěžily čtyři společnosti včetně Incheby, zvítězila pražská firma Artechnic.
Incheba verdikt v možnostech zákona napadla. Komisariát její odpor zamítl. V prvním lednovém týdnu se tedy obrátila na Úřad pro ochranu hospodářské soutěž. Tam mají šedesát dní na vyřízení a dalších šedesát může uplynout, pokud Inchebu verdikt neuspokojí a požádá o rozklad.
“Dokud nebude výběrové řízení pravoplatně uzavřeno, nemohu zadávat provedení prací přímo vycházejících ze scénáře,“ popisuje Bartuška past. Podle výstavního scénáře firem Heyworth studio a Rytíř by v českém pavilonu měla vzniknout symbolická, s pomocí moderních technologií dotvořená kopie gotické karlštejnské kaple svatého Kříže. K tomu by Bartuška například potřeboval zadat vyhotovení zvláštních „technologických“ kopií obrazů Mistra Theodorika. „V tuto chvíli to ovšem nejde. Lze to, až bude uzavřeno řízení a s výhercem podepíšeme smlouvu,“ říká komisař.
Co vlastně Inchebě vadí? Neúnosná láce projektu společnosti Artechnic, která si chce za realizaci scénáře účtovat 32 milionů korun. Incheba by si účtovala 83 milionů. „My jsme přesvědčeni, že za tak nízkou částku expozice nevznikne,“ vysvětluje mluvčí Incheby Margita Holubová. Upozorňuje, že nabídky dalších dvou soutěžních firem zněly na 86, respektive 96 milionů.
“Nemohu si dovolit zavazovat se k něčemu nesplnitelnému,“ tvrdí majitel společnosti Artechnic Jiří Černý. Je přesvědčen, že naopak Incheba svůj rozpočet nafoukla. „A kdybychom Hannover nakonec dělat neměli? Plakat nebudeme, máme práce dost,“ uvažuje Černý, který se kdysi ve studiu Shape podílel na realizaci československých, ale i zahraničních tématických expozic na výstavách v Montrealu (1979) a ve Vancouveru (1986) a také zajišťoval české EXPO v Seville (1992). I tehdy se příprava šila horkou jehlou, ale nakonec jsme byli v Seville zastoupeni. Účast v Hannoveru je stále otevřená.
Co by Incheba dělala, kdyby ji úřad vyslyšel, a jen týdny před začátkem EXPO by začala stavět expozici? „Nejdříve počkejme, jak se s tím vypořádá úřad,“ odpovídá mluvčí Holubová.
- pátek 21. ledna 2000
