Soudní síň. Ilustrační foto

Soudní síň. Ilustrační foto | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Soud v kulturním domě? Nic výjimečného, byl už i v kinosále věznice

  • 1
V případě soudního líčení kvůli tragické srážce vlaků ve Studénce na Novojičínsku zřejmě soud sáhne ke zřídka využívané praxi, kdy se proces odehraje zcela mimo soudní budovu. Soudci i obžalovaní totiž zřejmě proti sobě stanou v sále Dělnického domu přímo ve Studénce.

"Není to obvyklé, ale zase ani nijak výjimečné," řekl iDNES.cz prezident soudcovské unie Tomáš Lichovník. Podle něj může být dobrým důvodem právě situace soudu v Novém Jičíně, který nemá k dispozici tak velké soudní síně, aby se do nich vešli všichni účastníci líčení.

Dalším důvodem pro tento poněkud netradiční krok může být podle Lichovníka snaha soudce o "přiblížení věci občanům". Soud ve sledované kauze se tak může konat co nejblíže místu, kde se zločin stal, což může působit i preventivně.

Trestní zákoník hovoří přímo o "výchovném působení na širokou veřejnost". V takových případech je možné, aby se soud konal v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo dokonce na pracovišti či v místě bydliště obžalovaného.

Změny jednacích síní jsou téměř na denním pořádku, třeba v případě zvýšeného zájmu novinářů. Ovšem kauz, kdy je potřeba líčení přesunout zcela mimo budovu soudu, je poměrně málo.

Loni v listopadu tak například soudci řešící údajné kupování hlasů v Českém Těšíně během komunálních voleb přesunuli část jednání přímo do zasedací místnosti českotěšínské radnice. "Vzhledem k tomu, že svědků je v tomto případě více, je jednodušší, když vycestujeme přímo za nimi. Takto na jednání spíše přijdou, než kdyby museli jezdit do Ostravy. Navíc je to hospodárnější, vzhledem k tomu, kolika lidem bychom museli proplácet svědečné," vysvětlila mluvčí soudu Barbora Plchotová.

Sedmdesát obžalovaných, tři sta svědků

Největší a také nejznámější "výjezdní zasedání" se odehrálo na počátku devadesátých let při procesu s účastníky vězeňské vzpoury. Líčení začalo v říjnu 1992 a konalo se přímo v kinosále věznice ve slovenském Leopoldově.

Mělo to tehdy dobré důvody, obžaloba byla totiž podána na 73 účastníků vzpoury, kteří měli dohromady 33 obhájců. Soudci museli rovněž vyslechnout 290 svědků, mimo jiných i Vladimíra Mečiara. Není proto divu, že na průběh líčení dohlíželo 105 členů vězeňské stráže. Rozsudek padl až v dubnu 1993.

Mnohem častější jsou případy, které se kvůli velkému počtu odsouzených či svědků, anebo kvůli velkému zájmu veřejnosti projednají ve velkých síních soudů. Největší soudní síň u nás funguje v přízemí Vrchního soudu v Praze na Pankráci, právě takzvanou porotní síň si soudy často půjčují.

V porotní síni Vrchního soudu proběhlo i líčení s takzvaným Berdychovým gangem.

Téměř 30 metrů dlouhá a 16 metrů široká místnost hostila od svého otevření nejrůznější případy a zločince. Po válce zde byli odsuzováni kolaboranti a váleční zločinci, po únorovém převratu v roce 1948 se sem přestěhovala komunistická státní prokuratura. V padesátých letech se zde odehrávaly politické procesy, včetně soudu s Miladou Horákovou.

Po sametové revoluci v ohromném sále konala celá řada procesů, které budily velký zájem veřejnosti. Kromě jiných to byly třeba případy kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra nebo případ zkrachovalého projektu firmy H-System.

,

Video