Když se minulý týden Augusto Pinochet dozvěděl o výroku Sněmovny lordů, propukl v pláč. I ostatní diktátoři světa, ti současní i ti "na penzi", přijali zprávu, že Pinochet nepožívá imunity, se znepokojením. Jejich beztrestnost má nyní své limity. Pinochet v těchto dnech čeká, zda bude vydán Británií do Madridu, kde se má před soudem zodpovídat z genocidy. "Domnívám se, že jen velmi málo diktátorů se nyní odváží vycestovat mimo své země," říká Diego López Garrido, odborník na ústavní právo z Madridu. "Tento výrok jasně svědčí o tom, že zločiny proti lidskosti jsou univerzální, které se všech dotýkají stejně." Latinská Amerika nabízí celou plejádu diktátorů, kteří se podobně jako Pinochet v minulosti dopustili zločinů. Jejich osudy jsou různé, někteří žijí v poklidu, jiní jsou již za mřížemi. Jen namátkou někteří z nich: Jorge Rafael Videla a Emilio Massera (Argentina), členové vojenské junty (1976-1983). Již v roce 1986 byli odsouzeni na doživotí za smrt či zmizení nejméně deseti tisíc osob (odhad argentinské vlády), avšak o čtyři roky později byli omilostněni. Organizace lidských práv uvádějí, že mají na svědomí 30 000 lidí. Nyní jsou drženi v domácím vězení a obviněni z toho, že během takzvané "špinavé války" odebrali uvězněným ženám děti narozené ve vězení. Matky byly zavražděny, děti byly předány k adopci bezdětným rodinám vojáků. Alfredo Stroessner (Paraguay), neomezený vládce a diktátor v letech 1954 až 1989. Nyní žije v exilu v Brazílii v luxusní vile. Je obviněn z vražd a zmizení stovek osob. Za jeho vlády se Paraguay stala útočištěm mnoha nacistických zločinců. Brazílie dvakrát odmítla žádost o jeho vydání kvůli formálním nedostatkům. Jean-Claude Duvalier (Haiti), známý jako Baby Doc, zdědil na patnáct let v zemi absolutní moc po svém otci. Jeho režim ztělesněný tajnou policií "tonton macoutes" má na svědomí tisíce odpůrců. Od roku 1986 žije v exilu ve Francii, obrovské jmění prohýřil. Luis García Meza (Bolívie), autor krvavého vojenského převratu v roce 1980, již 189. od získání nezávislosti země v roce 1825. Po roce byl tento generál svržen dalším pučem a odešel do Brazílie. Odtud byl však vydán a v roce 1995 odsouzen ke 30 letům vězení za vraždy a mučení svých oponentů. Hugo Banzer (Bolívie), další generál, který vládl v zemi tvrdou rukou v letech 1971-1978. Dopadl lépe než Meza: loni byl demokraticky zvolen prezidentem a nad svým vojenským režimem pak vyjádřil "politování". Efrain Ríos Montt (Guatemala) vedl zemi 17 měsíců po převratu v roce 1982. Za jeho krátké vlády zahynuly tisíce rolníků podezřelých z podpory gerily. Byli zavražděni buď armádními jednotkami, či polovojenskými oddíly. Přestože například toto pondělí soud v Guatemale odsoudil tři bývalé příslušníky provládních oddílů k trestu smrti za masakr 130 indiánských civilistů v roce 1982, Ríos Montt je chráněn amnestií. I když nesmí vykonávat politickou činnost, je generálním tajemníkem hlavní opoziční strany Guatemalské republikánské fronty. Manuel Antonio Noriega (Pa-nama) byl jako šéf armády v podstatě vládcem země. V 80. letech si brutálně vyřizoval účty se svými protivníky, byl obviněn z korupce a obchodování s drogami. V lednu byl 1990 zadržen při americké invazi do Panamy, poté odsouzen v Miami ke 40 letům vězení.
PAVEL POŠUSTA
