Nové informace potvrzují verzi, k níž se před rokem přiklonil vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Ilja Pravda. Tehdy rozhodl, že šlo o vraždu, pachatel je neznámý.
"Všechno to do sebe stále víc zapadá," říká Pravda. Před rokem vycházel především ze znaleckých posudků týkajících se pádu ministrova těla, nalezeného 10. března 1948 ráno na nádvoří Černínského paláce.
Zfalšovaný protokol
Nyní se ukazuje, že lékař, který podepsal pitevní protokol, v jiném případě na pokyn StB "upravil" pitevní zprávu podle jejího přání. Upozornil na to před několika dny soukromý badatel Igor Prcín.
"Nehledám senzaci, ale zpochybňuji pitvu," říká Prcín. Zjistil, že lékař František Hájek, který ministrovo tělo zkoumal, o dva roky později pitval i tělo faráře Josefa Toufara, který zemřel poté, co ho ubili příslušníci StB ve vězení. A na pokyn StB upravil pitevní protokol.
"Hájek měl totální důvěru StB," říká dokumentarista Jan Kalous, který se podrobně zabýval Toufarovým případem. Hájek, který dnes již nežije, patřil k odborníkům ve svém oboru. K tomu, aby "upravil" lékařskou zprávu o pitvě Toufara, dostal pokyn od podplukovníka StB Josefa Čecha, který to později přiznal. K těmto podkladům se dostal i Kalous.
Vyšetřovatel Pravda však na pochybnosti kolem lékaře Hájka narazil už dříve. V roce 1945 Hájek pitval tělo jistého Jana Rasochy, který zemřel poté, co ho zbili příslušníci tehdy nově vznikající StB. "A Hájek v protokolu uvedl, že stopy násilí nebyly shledány," říká vyšetřovatel.
Skutečnost, že byl Rasocha bit, však záhy vyšla najevo, neboť před únorem 1948 komunisté neměli situaci ještě zcela pod kontrolou, i když vnitro prakticky ovládali. Pravda naznačil, že Hájek mohl být lehce ovlivnitelný kvůli své minulosti.
Za války se na pozvání nacistické okupační správy účastnil cesty do Katyně, kde jako odborník podepsal, že exhumovaná těla polských důstojníků jsou pozůstatkem řádění Stalinových katanů. Po válce toto stanovisko (shodou okolností odpovídající skutečnosti) odvolal.
Dvě pitevní zprávy?
Pochybnosti však vyvolává i sama pitva ministrova těla. Ukázalo se totiž, že z ní existují dva různé pitevní protokoly. Jeden je kratší, třístránkový, opatřený razítkem a Hájkovým podpisem. Druhý, nepodepsaný, má o jednu stranu víc.
"Nechal jsem si udělat expertizu, z níž vyplynulo, že stránka navíc byla napsána na jiném psacím stroji," říká Pravda. Nepodepsaná "stránka navíc" je však důležitá. Jen na ní je jednoznačně napsáno, že Masaryk spáchal sebevraždu: "...ze všeho svrchu uvedeného vyplývá, že v pitevním nálezu ani chemickém vyšetření není jediná okolnost, která by svědčila, že Dr. Jan Masaryk neskončil sebevraždou." "Co si o tom myslet? Že to bylo doplněno na nátlak StB," uvažuje Pravda.
Jiné vysvětlení však nabízí bývalý Masarykův tajemník Antonín Sum. Věří, že Masaryk spáchal sebevraždu a pitva byla v pořádku. Pitvy se však účastnil jen chvíli. Pohled na tělo obdivovaného ministra nevydržel, omdlel a musel místnost opustit.
"Každý je jen člověk," říká dnes. Sum společně s lékařem Emanuelem Vlčkem, který jako student u pitvy asistoval, se pokusili rozpor v protokolech dodatečně vysvětlit. Podle nich byla "stránka navíc" normálně napsána po pitvě, stejně jako ostatní část protokolu, ale na starém psacím stroji. "Jsem stále přesvědčen, že se Masaryk sebeobětoval," říká Sum.
Opravdu vražda?
Není ostatně jediným, kdo si to myslí. Řada historiků je opatrná a nechce se jednoznačně přiklonit k verzi o vraždě. Pro ni totiž svědčí jen nepřímé důkazy, i když jich přibývá. "Stále dostáváme nové informace, i když po formální stránce jsme věc ukončili," říká Pravda.
Je možné, že se podaří ještě najít nové důkazy? "Vyloučit se to nedá, záleží na spolupráci s Ruskem," říká náměstek ředitele ÚDV Pavel Bret. Pokud šlo o vraždu, zřejmě ji organizovali sovětští agenti a důkazy mohou být jen v Moskvě.
