To už měl za sebou Hurbiš pokus o sebevraždu podřezáním žil. Takhle to na přelomu čtyřicátých a padesátých let vypadalo v oddělení komunistické tajné policie v Uherském Hradišti, kde Grebeníček (otec předsedy KSČM) působil.
Podle zcela nových zjištění spisovatele Jaroslava Pospíšila se tamní vyšetřovatelé nedopouštěli "jen" mučení.
Kradli vězňům peníze na stravu, vydírali manželky uvězněných, a dokonce při výsleších nejméně pět vězňů zabili, za což nikdy nikdo nebyl potrestán. Vyšetřovatelé jejich smrt vykázali jako "sebevraždu v pominutí smyslů".
Pospíšil pro svou knihu Hyeny II, na níž pracoval deset let, získal nové materiály z českých archivů i z výpovědí očitých svědků. Řada materiálů byla navíc dosud nepřístupná, protože byly součástí neveřejného trestního spisu v případu Grebeníček a spol.
Grebeníčkovi umírali lidé pod rukama
Pravda o působení vyšetřovatelů komunistické tajné policie v Uherském Hradišti, kde sloužil i Alois Grebeníček, je horší, než se tušilo.
Kromě mučení vyšetřovatelé vězně okrádali, vydírali jejich manželky a nutili je k sexuálním stykům. A co hůř: ve vězení jim dokonce někteří vězni zemřeli přímo pod rukama.
Donedávna neznámé informace o mučírně StB v Uherském Hradišti získal z archivů a výpovědí svědků spisovatel Jaroslav Pospíšil a zahrnul je do své připravované knihy mapující komunistické zločiny na Moravě.
Dnes se jeho zjištění mohou stát novým podnětem k vyšetřování. "Pokud někdo tvrdí, že tam docházelo i k jiným skutkům, jako například vraždám, je naší povinností to prošetřit," řekl náměstek Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.
Potrestáni však mohou být jen žijící lidé. Po smrti Grebeníčka se dnes ví jen o dvou: bývalém veliteli Ludvíku Hlavačkovi, jehož trestní řízení je stejně kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu přerušeno, a Vladimíru Zavadilíkovi, odsouzenému za mučení vězňů na dva roky. I jemu zdravotní stav už znemožnil nástup do vězení.
Podle Pospíšila bylo mrtvých ve vyšetřovně nejméně pět. Většinou jejich vraždy vysvětlili vyšetřovatelé jako "sebevraždu v pomatení smyslů". Jedním z nich byl Alois Pohůnek, který zemřel 11. března 1949, den po zatčení.
Pohádce o "pomatení smyslů" málokdo věřil, takže v roce 1968 smrt začala vyšetřovat prokuratura, ale příjezd sovětských tanků zase všechny pokusy o zjištění pravdy umlčel.
Zbyl však dokument, v němž prokurátor Ivo Míka v roce 1968 píše: "Uvedená příčina smrti neodpovídá skutečnosti. Naopak se konkretizuje jisté podezření z násilného usmrcení orgány StB." V té době v Hradišti působili Grebeníček, Hlavačka i Zavadilík.
Některé z vražd se pokoušela objasnit policie i po pádu komunismu, ale bezvýsledně. Pospíšil také zjistil, že příslušníci StB parazitovali na už tak malých přídělech stravy pro vyšetřovance, a tak vězni trpěli ještě větším hladem. Příslušníci si z peněz určených na vězeňskou stravu totiž platili večírky.
"O těchto flámech věděl Šobáň (tehdejší náčelník vyšetřování), který se jich zúčastňoval, mimo to propůjčoval soudružkám svůj soukromý byt," stojí v jednom úředním zápise, který byl ukryt v archivu.
Velitel krajské správy StB ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) Antonín Prokeš zase ukradl z konfiskovaných věcí stříbrnou jídelní soupravu, až po zásahu kontroly z Prahy ji vrátil.
Ale byly i horší případy. Pospíšil zjistil, že příslušníci StB obcházeli manželky zatčených mužů a vydírali je. Říkali jim, že s manželem to vypadá špatně, a zkoušeli je tak přinutit k sexuálním stykům nebo od nich získávali peníze, obrazy nebo cennosti.
Spisovatel Pospíšil získával unikátní doklady asi deset let a shrnul je do knihy s názvem Hyeny II. Získal řadu materiálů, které nebyly dosud známé, neboť po dobu trestního stíhání Grebeníčka byly součástí neveřejného spisu.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu si již Grebeníčkův spis od soudu vyžádal a chce maximum informací zdokumentovat a zveřejnit. "Chceme ukázat, jak doopravdy vypadalo vyšetřování v Hradišti," říká Bret.
