Celkový účet je přitom nejspíš vyšší: některá další podezření se ještě prošetřují, o jiných napadeních se policisté prostě nedozvěděli.
"V tomto případě bych byl opravdu rád, kdyby se už z vězení nedostal ven. Za výjimečné zločiny prostě musí následovat výjimečný trest," říká pražský kriminalista Igor Kuchař. On a jeho muži pátrali po pachateli ve dne v noci s nasazením volavek a skrytých kamer. Kravze nakonec usvědčili - v Čechách poprvé - i s použitím testu DNA.
"Osobně si nedokážu představit, že by jej někdy pustili a on zas mohl normálně chodit mezi lidmi," říká jedna z dívek, jež Kravzův vražedný útok jen zázrakem přežila.
Hned první bod obžaloby, kterou má na stole předseda senátu pražského městského soudu Bohuslav Horký, je ten nejzávažnější.
Kravz je obžalován, že v polovině března přepadl v noci u tramvajové zastávky v Praze 2 sedmadvacetiletou Martinu Z.
Chytil ji za ruku a za krk a odtáhl do nedalekého parčíku, co nejdál od poměrně rušné ulice. V křoví po ní nejprve chtěl peníze a kreditní kartu. I když mu vyhověla a řekla mu i číslo PIN, násilník ji nenechal na pokoji. Naopak. Nařídil jí, aby se od pasu dolů svlékla a surově ji znásilnil - když se bránila, bil ji napřed pěstmi a pak i kamenem do hlavy a škrtil.
Nakonec jí tkaničkou svázal ruce za zády a ústa přelepil lepenkou. Už zcela nehybnou ji ještě několikrát udeřil do obličeje a s lupem odešel. Za pár hodin si u bankomatu z její karty vybral šest tisíc korun. Polomrtvou dívku našel ráno náhodný chodec.
Za několik dní v nemocnici zemřela. Výčet zranění zabírá více než půl strany strojopisu.
Čtyři dny po prvním vražedném útoku si Kravz vyhlédl další dvě oběti, o tři dny později
další dvě. Celkem Kravz podle obžaloby přepadl deset mladých žen, které se pak
obrátily na policisty.
Ti zanedlouho pochopili, že přepadení má na svědomí stejný a velmi nebezpečný pachatel: seděl popis, lokalita i způsob napadení. Zločinec si oběti zřejmě tipoval už v centru města při nástupu do noční tramvaje nebo autobusu.
Když dívka vystoupila a neměla doprovod, zaútočil. Některým se podařilo utéct, jiným ne. V takových případech se ve vyšetřovacím spise objevuje paragraf pokus o vraždu nebo znásilnění.
Často dokonce oba dva. Jako v případě dívky, která unikla smrti jenom díky tomu, že po dlouhých minutách mučení, které se odehrávalo na jedné z náplavek v Praze-Podolí, byla schopna využít chvilkové nepozornosti vraha a (ač zraněná a v šoku) přeplavala ledově studenou Vltavu.
Právě svědectví dívky, které pak policisté začali přezdívat Plavkyně, znamenalo zásadní zlom ve vyšetřování. Díky přesné výpovědi, ale zejména biologickým stopám nalezeným na jejím těle získali kriminalisté jistotu, že děsivou sérii má na svědomí jeden pachatel.
Zároveň měli v rukou tolik cenných informací, že bylo jen otázkou času, kdy ho dostanou. Jezdili nočními tramvajemi, chodili po rizikových ulicích, kritická místa monitorovaly kamery.
Přesto policistům pomohla až náhoda - všímavá žena, jež se jedné květnové noci podívala z okna a uviděla muže, který táhne do křoví mladou dívku, zavolala na linku 158.
"V tomto případě bych byl opravdu rád, kdyby se už z vězení nedostal ven. Za výjimečné zločiny prostě musí následovat výjimečný trest," říká pražský kriminalista Igor Kuchař. On a jeho muži pátrali po pachateli ve dne v noci s nasazením volavek a skrytých kamer. Kravze nakonec usvědčili - v Čechách poprvé - i s použitím testu DNA.
"Osobně si nedokážu představit, že by jej někdy pustili a on zas mohl normálně chodit mezi lidmi," říká jedna z dívek, jež Kravzův vražedný útok jen zázrakem přežila.
Hned první bod obžaloby, kterou má na stole předseda senátu pražského městského soudu Bohuslav Horký, je ten nejzávažnější.
Kravz je obžalován, že v polovině března přepadl v noci u tramvajové zastávky v Praze 2 sedmadvacetiletou Martinu Z.
Chytil ji za ruku a za krk a odtáhl do nedalekého parčíku, co nejdál od poměrně rušné ulice. V křoví po ní nejprve chtěl peníze a kreditní kartu. I když mu vyhověla a řekla mu i číslo PIN, násilník ji nenechal na pokoji. Naopak. Nařídil jí, aby se od pasu dolů svlékla a surově ji znásilnil - když se bránila, bil ji napřed pěstmi a pak i kamenem do hlavy a škrtil.
Nakonec jí tkaničkou svázal ruce za zády a ústa přelepil lepenkou. Už zcela nehybnou ji ještě několikrát udeřil do obličeje a s lupem odešel. Za pár hodin si u bankomatu z její karty vybral šest tisíc korun. Polomrtvou dívku našel ráno náhodný chodec.
Za několik dní v nemocnici zemřela. Výčet zranění zabírá více než půl strany strojopisu.
Čtyři dny po prvním vražedném útoku si Kravz vyhlédl další dvě oběti, o tři dny později
další dvě. Celkem Kravz podle obžaloby přepadl deset mladých žen, které se pak
obrátily na policisty.
Ti zanedlouho pochopili, že přepadení má na svědomí stejný a velmi nebezpečný pachatel: seděl popis, lokalita i způsob napadení. Zločinec si oběti zřejmě tipoval už v centru města při nástupu do noční tramvaje nebo autobusu.
Když dívka vystoupila a neměla doprovod, zaútočil. Některým se podařilo utéct, jiným ne. V takových případech se ve vyšetřovacím spise objevuje paragraf pokus o vraždu nebo znásilnění.
Často dokonce oba dva. Jako v případě dívky, která unikla smrti jenom díky tomu, že po dlouhých minutách mučení, které se odehrávalo na jedné z náplavek v Praze-Podolí, byla schopna využít chvilkové nepozornosti vraha a (ač zraněná a v šoku) přeplavala ledově studenou Vltavu.
Právě svědectví dívky, které pak policisté začali přezdívat Plavkyně, znamenalo zásadní zlom ve vyšetřování. Díky přesné výpovědi, ale zejména biologickým stopám nalezeným na jejím těle získali kriminalisté jistotu, že děsivou sérii má na svědomí jeden pachatel.
Zároveň měli v rukou tolik cenných informací, že bylo jen otázkou času, kdy ho dostanou. Jezdili nočními tramvajemi, chodili po rizikových ulicích, kritická místa monitorovaly kamery.
Přesto policistům pomohla až náhoda - všímavá žena, jež se jedné květnové noci podívala z okna a uviděla muže, který táhne do křoví mladou dívku, zavolala na linku 158.
