Zkušenosti s referendem jsou různé. Nejvíc jich mají ve Švýcarsku. Rozhodují v nich o kdečem. A v tom je také největší problém. Voliči jsou už neustálými kampaněmi a hlasováním unavení. Když jich přijde víc než deset procent, je to úspěch.
Taková referenda bývají daleko od ideálu všelidového hlasování. V praxi často rozhoduje i o těch nejdůležitějších otázkách jen malá část voličstva. Většinou se jich zúčastní pouze ti nejzarytější zastánci nebo naopak odpůrci.
Takové naše referendum nebude. Jen čas od času se podaří najít dostatek podpisů, aby bylo vůbec vypsáno. Dnešní společnost není totéž, co antická obec, ve které hlasovali všichni o všem. Moderní demokracie vymyslela zastupitelské sbory profesionálů, kteří jednají za nás.
Úskalí toho, když rozhodují politici, už dobře známe. Často zapomínají na přání nás, které by ve skutečnosti měli reprezentovat. Referendum by jim mohlo toto pravidlo připomenout. Ale nevyhneme se bombastickým kampaním, stejně bouřlivým jako před volbami. A stejně tak ani výsledek nemusí odpovídat vzrušenému očekávání.
Rozhodně se však nemusíme referenda bát. Už dnes víme, že nebude měnit zákony ani ústavu a je omezeno mnoha podmínkami, aby nikdo nebyl krácen na základních právech a svobodách. Hlasování vlastně bude jen vládě doporučovat, jak se má tu nebo jinde rozhodnout. Zákon je k tomu plný vyvažujících a kontrolních mechanismů, aby v praxi neselhal.
Dokáže nám kromě toho také dobře posloužit ke kvalitnější demokracii? To není jisté. Vždyť jsme ještě nezvládli ani náš tradiční zastupitelský systém.
Třeba nám právě k tomu referendum pomůže. Nebo také ne. Záleží jen na nás.