Kdo obsadí Pražský hrad? Dohady kolem vyřazení situaci ztěžují. Ilustrační foto

Kdo obsadí Pražský hrad? Dohady kolem vyřazení situaci ztěžují. Ilustrační foto | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

KOMENTÁŘ: Absurdní zákon, který zřejmě nečetli ani poslanci

  • 202
Po vyřazení tří prezidentských kandidátů je téměř jisté, že přímá volba nebude důstojnější než předchozí, parlamentní volba hlavy státu. K parlamentnímu hlasování o prezidentovi se však nyní nelze vracet, a tak nezbývá než dotáhnout nynější blamáž k hořkému konci.

Poslankyně Karolína Peake soudí, že návrat k parlamentní volbě prezidenta republiky by byl absurdní. A prováděcí zákon podle ní není zmateční. Je.

Citujme ten zákon: Kontrolu provede Ministerstvo vnitra namátkově na náhodném vzorku 8 500 občanů podepsaných pod peticí. Pokud bude zjištěna chybovost u více než tří procent těchto občanů, provede se další kontrola dalších 8 500 občanů. Zjistí-li ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u více než tří procent občanů podepsaných na petici, odečte se od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který bude procentuálně odpovídat chybovosti v obou kontrolních vzorcích.

Nepřesný výpočet nepřesností

A ta poslední věta je právě příčinou celé absurdity. Je totiž nesplnitelná. Oba vzorky mají rozdílné procento chybovosti. Lze tedy odečíst od celku procentuální výsledek jednoho vzorku, nebo druhého, nikoliv obou. Chybovost je buď taková, nebo jiná. Může se ale vypočítat z obou vzorků chybovost průměrná a přijmout se jako chybovost celého souboru podpisů. To asi měl zákonodárce na mysli, na papír ale napsal pokyn nesplnitelný.

Znovu si to lehce promyslete. Co zjišťujete? Procento chyb. Zjistíte je buď na vzorku, nebo na více vzorcích, z toho uděláte průměr a výsledkem je do určité míry (i to lze vypočítat) nepřesná informace o procentu chyb v celém souboru. Sčítat chyby dvou souborů a podle toho součtu dělat závěr o procentu chyb v celém souboru je možné, ale nemá to žádný smysl. Výsledné číslo o pravděpodobném procentu chyb v celku neříká vůbec nic.

Stejně můžete procenta chyb z obou souborů násobit, umocnit na třetí či dělit věkem kandidáta, dostanete nějaké číslo, které má stejný smysl jako výsledek podle postupu ministerstva, tedy žádný. Ministerstvo vnitra si ze zákona vybralo horší variantu - domyslelo, co asi zákonodárce chtěl, a zvolilo opak -to, co určitě nemá žádný smysl.

Poslancům by byla maturita osudná

Za tuto nečtivou pasáž se omlouvám, nerad to i píšu, ale je to nutné. Zákon nečetli asi ani zákonodárci. Kdyby ano, nerozhořel by se spor. Neříkali by, že zákon není zmateční nebo že jsou dva výklady. Citovaná pasáž nemá ani jeden, ani dva výklady, nemá žádný výklad. Pokyn tam napsaný je nesplnitelný. Chyba by se odstranila lehce. Středoškolský student by do zákona napsal, že z chyb dvou vzorků se vypočte průměrná chyba celého souboru podepsaných voličů. Vzorec zní - sečti obě chyby a děl výsledek dvěma. Pak ho aplikuj na celek. Když chceš přesnější výsledek, spočítej součet chyb tří, čtyř, osmi vzorků... a děl třemi, čtyřmi, osmi.

Bylo by potřeba zjistit, proč toto autoři zákona nevědí a proč na ten nesmysl nepřijdou poslanci, konzultanti, někdo ve vládě, třeba i některý z devadesáti poradců ministrů. A proč ani ministerská komise nepochopila, že má asi odstraňovat neplatné hlasy podle jednoduchoučké metody, jak zjistit chybovost celku na základě rozboru vzorků.

Je tu i opačná otázka: kdo za to bude potrestán. Provést tuto chybu u maturity student, bude mít zničené prázdniny, případně celý život. U státu to chodí jinak: uslyšíme ještě mnoho mlžných teorií o dvojích výkladech a mnoho právnických šavlovaček. Problém nepochopitelné hlouposti státních úřadů se změní v politický cep - opozice to nenechá ležet, odpůrci přímé volby prezidenta se budou šklebit.

Jenže to není problém politický - nejde to ani zprava, ani zleva, jde to z Čechů všeho druhu. Proč je nahoře (odjakživa) tolik hlupáků, kde se tam vzali a proč je někdo už dávno nevypudil? Proč ani jedna rozumná (a všude už známá) novota, kterou stát provede, se nepovede? Opencard, rozumné, racionální - katastrofa. Nebo sKarta - rozumné, racionální, a nepovede se. IZIP - rozumné, úsporné, krachlo. Státní maturity - pohroma. Pochopit to, toť úkol pro vědce.

Mizerná úroveň politiků

Kde se vzali ti hlupáci, kteří vše ničí? Volby je tam daly. A koho máme na kandidátkách? Třicet jmen, kdo je zná? Jsou to schopní lidé, nebo tlachal vpředu, blůmy vzadu? A jak poznáte, ten je schopný, ten do počtu a třetí je lupič? Vždyť nic neříkají, usmívají se, mezi lidi nejdou, stranická kandidátka je vleče. Větší šanci hlupáka demaskovat má ten volič, který se s hlupákem zná. A dnes poslance většinou znáte, až když něco ukradne či někoho přejede.

To je můj argument pro malé volební obvody a pro kandidáta, který (byť i s pomocí strany) musí sám u lidí získat hlasy. Na své řeči, na svou práci i na svůj, bohužel, falešný úsměv. Zapište si pro budoucno - náš hlavní neduh je mizerná intelektuální úroveň politiků, kombinovaná s bezdůvodným sebevědomím a hrubým nadáváním ostatním hlupákům. A naději si nedělejte - sami se nevyberou. Vy je vybíráte. Ať už socialisti, nebo kapitalisti.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video