Jak volit prezidenta? Názory politických stran jsou v čase proměnlivé a ve vleku okamžitých kalkulací: co je pro nás právě teď výhodné.
Protože do volby hlavy státu je dnes ještě daleko, změna šanci má. Málokterý politik dnes odhadne, co se mu hodí za několik dlouhých let. Dnešní úvahy se mohou odvíjet spíš od politických rozborů nežli od osobních výhod.
Má právo volby hlavy státu všechen lid? Ano. Má to mouchy: co když vrtkavý lid zvolí nějakou Dolly Ňadro? Zastupitelská demokracie, jíž dáváme většinou přednost před demokracií přímou, má pojistky chránící před zbrklostí a populismem.
Bere však lidu právo, které chce. Pana prezidenta budu volit já - je převažující mínění voličů. Existuje důvod toto přání nesplnit? Nebo obráceně: jak by chtěli profesionální politici toto přání potlačit? Mohou je nanejvýš oddálit. I když to tak nevypadá, co lid chce, nakonec dostane.
Přání voličů je jediný pádný argument. Jinak platí: způsobů, jak zvolit prezidenta, je mnoho, všechny dobré. Sbor volitelů, všechen lid, poslanci, vybraná rada dědků či bab. Každá metoda má své háčky, finty, taktiku, strategii a výsledek: někdo je hlavou státu.
Tradicí je zastupitelská volba. Když se změní, nestane se nic. Jen to bude jinak. Pro politiku je to báječná situace: měnit něco, co změnu nepřinese. Vždyť úřad prezidenta má už sám v sobě tolik zastupitelských prvků, že způsob volby je ohrozit nemůže.
Ministr nemá být poslancem. To je dobrá změna. Je nepraktické, aby měl jeden zadek dvě židle, a hlavně: rozdíl mezi ministry a poslanci má být spíš větší a viditelnější, než aby splývali. Čeká nás tedy změna i nezměna.
Pokud na podzim nebude po vládě. To by byla změna největší. Naší existenci by to přineslo víc novot než filigránské korekce ústavy.
