Nadcházející parlamentní volby jsou jen první etapou dlouhého (možná i desetiletí trvajícího) boje za definici nového Egypta. Bude Egypt tíhnout k islámské teokracii, anebo přijme za svou sekulární vládu respektující práva menšin? Jaká hospodářská politika – etatistická, liberální, nebo nějaká kombinace obou – nejlépe zajistí sociální spravedlnost a širokou distribuci prosperity? Lze zavést civilní kontrolu nad armádou? Přežije regionální bezpečnostní struktura vytvořená kolem Spojených států, Egypta a Izraele?
Nejspíš bude nutná koalice
Listopadové volby výše nastíněné zásadní otázky nevyřeší a zůstává nejisté, zda se podaří rozvinout schůdný ústavní rámec. Pravděpodobně vznikne parlamentní systém vládnutí včetně premiéra a kabinetu a existuje silná možnost, že prezidentský úřad bude politicky zastíněný, zvláště pokud se prezidentské volby oddálí. Hlavní neznámou je složení vládní koalice.
Nepokoje v Káhiře(10. září 2011)
Zdá se nepravděpodobné, že z voleb vzejde jediná vítězná strana, která obsadí dostatek křesel na to, aby mohla vládnout sama. Bude tedy nutná koaliční vláda. Nejlépe organizovanou stranou je v současnosti politické křídlo Muslimského bratrstva (Strana svobody a spravedlnosti), které může získat nejsilnější pozici k vytvoření většinové koalice za účasti salafistických prvků.
Naproti tomu sekulární liberální strany teprve musí vytvořit efektivní organizace nebo představit přesvědčivé vize pro budoucnost. Ačkoliv v zemi existuje silný názorový proud upřednostňující sekulární stát, koalice, která by dokázala fungovat jako alternativa nebo protiváha k Muslimskému bratrstvu, se bude sestavovat obtížně. V nejbližším období by nejpravděpodobnější protiváhu mohla tvořit liberální koalice se silným zastoupením bývalých členů Národní demokratické strany (NDP) svrženého prezidenta Husního Mubaraka – tedy těch, kteří se spojenectvím s Mubarakem nezdiskreditovali.
Volební pravidla zvýhodňují ty, kdo byli zorganizovaní už před revolucí. Přibližně třetinu křesel v novém parlamentu obsadí kandidáti z „nestranického seznamu“. Klíčovým určujícím faktorem při hlasování budou sítě sympatizantů založené na rodinných svazcích, místní příslušnosti a kmenových vazbách. Tyto okolnosti mohou upřednostňovat kandidáty z „nestranického seznamu“ spojené s Muslimským bratrstvem a bývalou NDP, zejména na egyptském venkově.
Egyptští beduíni
Situaci by mohly zkomplikovat povolební přesuny ve složení koalic, v důsledku čehož by bylo vládnutí ještě obtížnější. Dělba moci mezi koaličními partnery bude choulostivá záležitost zahrnující i zákulisní dohody s armádou, která bude trvat na opatřeních na obranu vlastních zájmů.
Běh na dlouhou trať
Politická atmosféra v Egyptě zůstává rozkolísaná. Očekávání hospodářského vzestupu jsou mimořádně vysoká. Původní zvolená vláda tak může vbrzku zaplatit politickou cenu za neúspěch.
Pro Západ snažící se pomoci Egyptu s přechodem na nový režim musí být výchozím bodem pochopení, že zde bude zapotřebí trpělivé a dlouhodobé angažmá. Efektivita tohoto angažmá bude záviset spíše na přesvědčivosti politických receptů Západu než na objemu finanční pomoci.
Dav rozbíjí zeď kolem izraelského velvyslanectví v Káhiře (10. září 2011)
Protesty před budovou izraelského velvyslanectví v Káhiře(10. září 2011)
Země skupiny G-8 se už zavázaly k podpoře postmubarakovského Egypta, včetně hospodářské pomoci, odpuštění dluhů a garancí za půjčky. Tyto kroky jsou důležité, třebaže se jejich plnění protáhne a jejich dopad bude pravděpodobně skrovný, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Podporu od Mezinárodního měnového fondu už Egypt odmítl.
Bude-li však politický rámec egyptské vlády správný, pak bez ohledu na případný reformní program s podporou MMF potečou zdroje ze soukromého sektoru, a to včetně zahraničních investic, které podpoří tvorbu pracovních míst a hospodářský rozvoj. Takové je sdělení, které Egypt potřebuje pochopit a přijmout. Vlády zemí skupiny G-8 by měly naléhavě a opakovaně vést s egyptskými protějšky tichou, strukturovanou a důslednou komunikaci o hospodářských reformách potřebných k nastolení prosperity.
Možné cesty k získání důvěry
Je ještě příliš brzy posuzovat sílu vnitřních aktérů podporujících liberální hospodářskou politiku. Potřeba hospodářského růstu by mohla účinně tlačit vedoucí představitele směrem k tržně orientované ekonomické politice (citlivé na zohledňování „sociální spravedlnosti“) a otevřenému investičnímu prostředí.
Mocné síly uvnitř egyptské podnikatelské komunity momentálně mlčí, ale postupem času se znovu začnou prosazovat. Mnoho podnikatelských subjektů schopných vytvářet pracovní místa si přeje pokračování tržně orientovaných reforem, které začaly před deseti lety (a vyústily v působivá tempa růstu), ale zároveň podporuje rozšiřování prosperity a vykořenění korupce. Posilovat tržní a demokratické myšlení by navíc mohla i nezávislá média.
Egypťané sledují proces na velkoplošné obrazovce před káhirskou policejní akademií (3. srpna 2011)
Západní vlády by měly i nadále využívat svých kontaktů na egyptskou armádu a budoucí civilní vedení a motivovat je k tomu, aby ctily vládu zákona, chovaly se zdrženlivě a respektovaly svobodu projevu. Rovněž regionální bezpečnostní aranžmá bude zapotřebí pečlivě udržovat.
A konečně by se země podporující demokratický Egypt měly soustředit na povzbuzení institucionálních a sociálních pilířů demokratického procesu a tržních reforem. To závisí na rozvoji silné občanské společnosti tolerantní k otevřené debatě, zdravých liberálních politických stran a také na aktivní účasti žen a nezávislých sdělovacích prostředků.
Získání široké podpory veřejnosti nějakou dobu potrvá. Nejlépe uzpůsobeny k tomuto typu výcviku a k poskytování odborných znalostí za účelem rozvoje řízení a budování kapacit nejsou přímo vlády, ale spíše soukromé neziskové organizace a soukromé firmy. Úkolem demokratických vlád je poskytnout prostředky, které mohou zajištění této pomoci umožnit.
Bývalý egyptský prezident Husní Mubarak na snímku z roku 2008
Egyptský exprezident Husní Mubarak přihlíží procesu z lůžka, které je umístěné v ochranné kleci (3. srpna 2011)
Olin Wethington, bývalý náměstek amerického ministra financí pro mezinárodní záležitosti, stojí v čele obchodní poradenské společnosti specializované na rozvíjející se trhy.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
