Román Herci je vlastně „trojromán“, neboť jedno téma je v něm variováno v třech rozdílných podmínkách. Na počátku je vždy rok 1956. V části nazvané Mefistova zrada se příběh odehrává podle skutečné historie. Čteme zde o událostech následujících po dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, o druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů, studentském Majálesu. A také, že v nejmenovaném divadle (z náznaku rozklíčováváme Vinohradské v Praze) začal Ondřej Vlček režírovat Fausta, přičemž do hlavních rolí obsadil herce Nebřenského a Mildnera.
O knizeVáclav Holanec Herci Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2012, 368 stran, doporučená cena 259 korun.  Obálka knihy Václava Holance - Herci |
Druhá část knihy, Vrchol věčného světla, se odvíjí z předpokladu, že Německo a USA uzavřeli v roce 1945 příměří, Hitler zemřel roku 1953 a Albert Speer, jeho nástupce, začal s Američany vyjednávat. Na začátku tohoto příběhu je československým prezidentem Emanuel Moravec, v exilu politicky „brojí“ Jan Masaryk a v Praze je šířena petice za propuštění politických vězňů, Několik slov. Novou inscenaci Fausta tehdy režíroval Antonín Roškot.
A do třetice – část Mnoho rozhněvaných mužů - stejný rok, avšak za předpokladu, že neproběhl únorový puč v roce 1948, Jan Masaryk se stal prezidentem a komunisté se stáhli téměř do ilegality. V této části se na divadelní zpracování Fausta chystá režisér Kristián Smola.
Vítěz 17. ročníku LCKK Václav Holanec se svým románem Herci a lidé kolem něho při slavnostním vyhlášení v Praze: zleva Pavel Janáček, Tereza Brdečková, Ivan Binar, Andreas Kaulfuss, Václav Holanec a Petr Bílek
Proč se tak děje, nevíme vlastně
Jestliže bylo pro srozumitelnost třeba uvést obsáhlejší „vstupní data“, další vývoj stačí shrnout stručně. Ve všech třech částech dojde k premiéře divadelního kusu. Zkoušky provázejí společenské machinace a politické tlaky, jen vedené z různých stran. Pokaždé v závěru někdo zemře, někdo je spokojen a jiný zklamán. Zkrátka, třikrát čteme skoro totéž a stále nutkavěji vyvstávají rozpaky z toho, proč.
Jakkoliv jsou spekulativní teorie „co by bylo, kdyby“ oblíbené, mohou být funkční za předpokladu, že vedou k zamyšlení nad tou jedinou variantou, která se opravdu odehrála. V Holancově próze se toto neděje, autor jako by na různé pozice, které svým hrdinům vytýčil, zapomněl. Opakovaně „sklouzne“ do převyprávění historky o tom, jak někdo zradil a jiný lákadlům moci odolal. Že to tak v životě a historii bývá? Nepochybně. Že lidské vlastnosti a slabosti vzdorují levo-pravému rozvržení světa? Zaručeně. A tak očividně nastrkovaný „faustovský námět“? Ovšem, pokušení je věčné a téma klasické. Proč nás tedy autor mate trojím ověřováním?
Porota 17. ročníku LCKK: Pavel Janáček, Jiří Seidl, Tereza Brdečková, Ivan Binar
Navíc, tam kde Holanec spekuluje, mu dochází fantazie, a tak jenom „předatoval“ události, které se staly jindy. Na Národní třídu se vypravili sokolové proti demonstrujícím komunistům; Několik slov samozřejmě evokuje Několik vět; k „jadernému“ vyjednávání v Reykjavíku v knize místo Rusů přijíždějí Němci; protektorátní vláda požádá o „bratrskou pomoc“ v Německu a na Václavském náměstí se protestně upálí student Jan Kaláb.
Jen víme, co jsme tušili
Podobné je to s jednotlivými postavami. Ty z historie známé jsou šablonami smyšleným. Jenže se „zamlženými“ charakteristikami je neurčitý úmysl o výsledné výpovědi takového činu. Je tu herec, který za protektorátu „hajloval“ v Národním, ale posílal balíčky vězňům do koncentračního tábora; jiný dostal angažmá v americkém filmu o „rozhněvaných mužích“; dalšího ubytovali na Kampě ve vile s básníkem Holanem. Příliš návodné, abychom to mohli při čtení přehlédnout, ale zároveň příliš vágní, abychom odhalili souvislost, k níž nás chtěl autor přivést. Nebo nechtěl a jsou to jen náhodně nadhozené míčky?
Nakonec i samotné děje jednotlivých částí se především rozvíjejí v linii mezilidské a „nadčasové“ – lásky a nevěry, očekávání a zrady, vše emotivně posíleno hereckým prostředím. Zjišťujeme jen to, co jsme tušili, že dokonce intriky, manipulace a protekcionismus jsou faktory přežívající střídání režimů, ať totalit či demokracií.
18. září 2012 v Paláci knih Luxor pokřtili herci Linda Rybová a Pavel Liška knihu Václava Holance HERCI (vydal Knižní klub 2012), vítězný román 17. ročníku LCKK.
Je zřejmé, že Václav Holanec shromáždil pro svůj prozaický debut mnoho podnětů a jejich zdánlivá variabilita byla příliš svůdná. Měl se však trochu víc namáhat a vše propojit do jednoho funkčního celku. Kompilace „přesměrovaných“ událostí na dobrý román a poutavou četbu nestačí.
