"Celý den jsem seděl v parku, kouřil trávu a mluvil o svých snech," vzpomíná. Proto si roku 1975 koupil lístek na loď, která náhodou mířila na Ibizu. "Myslím, že jsem tenkrát utíkal sám před sebou."
Na ostrově se proslavil vystupováním v tamním nejznámějším klubu Café Del Mar. Při svých setech se soustředil na západy slunce. Ve chvíli, kdy slunce mizelo za obzorem, jeho hudba gradovala a obecenstvo řvalo nadšením. Padilla také donedávna vydával známou sérii desek s uklidňující elektronickou hudbou s názvem Café Del Mar.
Ibiza, to jsou statisíce turistů ročně, stovky klubů... Baví vás to ještě?
Turistika se na tváři Ibizy projevila opravdu monstrózně, dnes je ostrov úplně jiný, než když jsem ho poznal. Kaváren a klubů je na ostrově strašně moc a bez přehánění - jsou to ty nejlepší na světě. I noční život na Ibize je nejlepší.
Jak si to vysvětlujete?
Od osmdesátých let tu den splývá s nocí, lidé se tu baví čtyřiadvacet hodin denně. Ten stav by asi bez zájmu turistů nenastal.
Ale masa sebou přináší i průměr...
Přesně. Zábava se stala velmi komerční, superkluby představují průmysl a underground téměř vymizel. Většinu akcí kontrolují Britové, a najednou schází jakákoli autentičnost. Dnešní noční život - kluby, bary, drogy, turisté - to vše jsou velké peníze a zároveň konec staré Ibizy.
Kam před tím utíkáte?
Kamkoliv, kde kde je klid. V červenci jsem byl v Řecku, často jezdím lodí na ostrov půl hodiny od Ibizy. Je podobný, ale zachovalejší.
Vaše poslední deska je velmi klidná. Dá se i v Mecce očekávat relaxační noc?
Navigator je skutečně uvolněné, středomořské album. Ale v Mecce bude záležet na atmosféře. Chtěl bych začít pomalejšími, pohodovějšími věcmi, ale na konci bude tanečnější house.
 Pětačtyřicetiletý José Padilla je na legendárním středomořském ostrově Ibiza pojmem. V sobotu 1. prosince se v klubu Mecca poprvé představí i českým fanouškům taneční hudby. (30. listopadu 2001) |
