Je sice pravda, že každý rok je u nás přijato uchazečů více, ale na evropských číslech stále ještě nejsme.
Slyšíme sice ujištění, že to užuž bude, ale i kdyby to byla pravda, pohled na všechny ty minulé roky plné zmařené energie studentů a nevyužitých možností je tristní.
K tomu se může přidat i smutné zjištění, že mnoho kandidátů skončí na školách, kam je přivedla jen jediná motivace: je lepší mít aspoň nějaký titul než žádný.
S jakým nadšením tam asi docházejí a kolik kapacity přišlo nazmar, když pak stejně odejdou, si můžeme domyslet.
Některé věci by politické reprezentaci neměly jen tak projít. Od pravice po levici se můžeme skoro namátkou zeptat, proč bychom působivá slova o "společnosti vzdělání" někomu měli věřit. Slovo priorita dostalo v češtině nový význam, je to něco, co se dá vždy bezbolestně odsunout.
Není nikdy problém najít dost dobrých argumentů pro to, proč nelze vzít víc lidí. Prostory jsou nevyhovující, nepříliš skvěle placený personál více studentů nezvládne a koneckonců si mládež příliš vymýšlí a místo elektřiny je zajímá filmová věda. Můžeme to nazvat dobrými důvody pro špatnou věc. A najednou nemáme kvalifikované úředníky do Bruselu a český film také není, co býval.
Co s tím? Na řadě je stát a školy samy.
Bez podpory soukromých vysokých škol a otevřenějšího bakalářského studia to nepůjde. Také by to chtělo najít další peníze, které by se do školství "nalily". Ideální by bylo ovšem školné doprovázené půjčkami a stipendii. To se však nezdá pravděpodobné.
Vždyť i podle nedělních slov premiéra jsou na to Češi moc chudí. Jako by provoz škol stejně nakonec neplatili stejní občané z daní! Pak je tedy třeba dát slovu priorita původní význam. Česky řečeno: někomu sebrat a tady přidat.