Podle logiky této vlády by se mělo přidat všem.
Učitelé jsou bezpochyby špatně placeni. Ani lékaři nedosahují bohatství svých německých kolegů.
Špatně placen je kdekdo - proč mu nepřidat? "Bude líp, i kdyby se to někomu nelíbilo," pohrozil řízný ministr Škromach. To je radostná hrozba - o zvýšení platů si měl tvrdě říct každý, i kdyby se to Škromachovi nelíbilo.
Problém platů státních zaměstnanců není pro vládu problém ekonomický, finanční, rozpočtový, nýbrž problém politický. Ve středu řekne předseda vlády "přidám jim tisícovku", pak se situace zakulatí, předseda v sobotu řekne "dám jim dvě!".
Avšak není na světě Kalouska, který by neřekl "ano, ale z platů policajtů". To je celá vládní strategie - předělat státní soustrojí na předvolební kombajn - dávat, slibovat, růžově natírat, vše na vteřinu přesně, jakmile vládní uši zaslechnou mručení voličů.
Co je programovým cílem vlády: socialisti chtějí zvrátit očekávaný debakl a vejít za dva roky do Strakovky s hudbou. US to má snazší: udržet alespoň pár mandátečků, alespoň prstík strčit do sněmovny.
Lidovci mají úkol nejobtížnější: chtějí být opět u toho, a protože zatím nevíme, co to bude, můžeme sledovat jejich cviky všemi politickými směry. Vláda soustředěná na tyto své cíle a cílečky je snadnou kořistí nátlakových skupin.
Komu se vzepřít, aby nám to nesebralo procentíčko, co nastražit, aby to procentíčko navíc přineslo? Smutné je, že tato vládní politika čpí pohrdáním - voliči jsou jen hloupé a hltavé žoky. Hoďte jim do misky, zhltnou to a slastně zapředou.
Ale možná volič, i když je rád u plné misky, umí zvážit, co opravdu potřebuje: rozmyslného hospodáře. Zatím mu vládnou tři partaje, z nichž každá hlásá: Já budu rozdávat, mě zvolte, ostatní ať škrtají, ty nevolte.
