Zatímco výška dluhů a daní se dá řešit každé čtyři roky jinak, sociální dávky lze rozdávat i obratem rušit, důchody jsou z jiného těsta. Podoba penzijní reformy je dokonce fatálnější než datum, kdy splníme evropská kritéria pro zadlužení - v horším případě v roce 2008 (ČSSD), v lepším o dva roky dříve (Koalice).
Penzijní reforma přesáhne několik vlád. Ta Špidlova musí položit základní kámen - tak, aby víceméně vyhovoval všem vrstvám společnosti a neruinoval stát. Momentální silou si ČSSD může na Koalici vyvzdorovat třeba přídavky na chrty. Ale v penzijních představách moudrý politik uzná, že jednou bude vládnout zase někdo jiný. A důchody nelze měnit tak často jako politiky.
Podle statistik přitom nemáme čas na dlouhé váhání. V poločase století obsadíme v disciplíně "stáří" sedmou příčku na světě. Je jasné, že tak šedivý stát bude muset dávat na seniory mnohem víc než dosud. Země bude muset uzpůsobit nfrastrukturu méně pohyblivým lidem. Bude nucena stavět víc penzionů i sanatorií pro seniory a víc investovat do sociální péče.
Kdo vše zaplatí? Socialisté staromilsky říkají, že Hodný Velký Stát. Méně početné aktivní generace tak budou muset živit sebe, platit minulé dluhy a současně velké výdaje za generace rodičů.
Tím spíš je nutné, aby Špidlova vláda udělala reformu, při níž si člověk na podstatný kus penze ušetří sám, jak žádá Koalice. Solidarita hýčkaná ČSSD najde přebohaté uplatnění právě ve veřejných službách pro staré lidi.
Na straně socialistů teď stojí síla, na straně Koalice rozum. V historii obvykle vítězila síla. V případě reformy penzí může vyhrát jen spojenectví obou.
