Každoročně do evidence přibude zhruba 25 nových požadavků na navrácení potomka či na umožnění setkávat se s ním.
"Nejtypičtější příklady jsou, když si česká občanka vezme Itala, odstěhují se do Itálie, mají děti, pohádají se, žena vezme děti a odjede s nimi zpět sem," uvedl řekl ředitel úřadu Rostislav Záleský. "Otec pak své potomky vymáhá zpět."
Řešení je složité
Některé případy se podaří uzavřít do dvou let, jiné se táhnou mnohem déle, podotkl ředitel. Úřad podle něj neřeší, komu dítě po ukončení sporu připadne. Podle mezinárodní úmluvy je většinou cílem vrátit děti do místa, kde vyrůstaly.
Rozhodování odpovědných institucí o tom, kdo bude dítě trvale vychovávat, následuje později. Návratem dítěte do země k jednomu z rodičů ale případy podle Záleského vždy nekončí. Úřad pak obvykle řeší žádosti o úpravu styku dítěte s matkou či otcem, kteří zůstali v jiném státě.
Úřad evidoval přes 3000 případů
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se zabývá případy protiprávního přemístění či zadržování potomků a úpravou styku s nimi od roku 1998. Při svém postupu se řídí haagskou úmluvou o mezinárodních únosech dětí. Daří se mu přispět k návratu synů a dcer jednomu z rodičů do nebo ze zemí, jež se k úmluvě připojily.
Úřad, sídlící v Brně, se zabývá také vymáháním výživného z ciziny i z České republiky do zahraničí a mezinárodní adopcí dětí. Loni obdržel přes 270 nových žádostí. Celkem pak evidoval přes 3000 případů: 2850 z evropských zemí, 214 z Ameriky, po čtyřech desítkách z Asie i Austrálie a Nového Zélandu, čtyři z Afriky.
