"Taková neveřejná pohřebiště využívaly například šlechtické rody," řekl na mezinárodním veletrhu Venia v Brně místopředseda Sdružení pohřebnictví ČR Jan Hrdlička.
Nový zákon zpřísňuje mimo jiné manipulaci s mrtvými těly. Po sedmi dnech nyní nelze nebožtíka vystavovat s výjimkou balzamace nebo tanatopraxe, která je založena na speciální konzervaci těla roztokem na bázi chlóru.
Metodu využívají také ve Francii, kde se chodí loučit se zesnulými do Domů smutku. Příbuzní tak mohou až tři týdny přicházet k nebožtíkům, hovořit k nimi v místnosti za sklem a mají tím možnost lépe se vyrovnat se smutnou událostí.
"Podle psychologických průzkumů pomůže člověku ke smíření s odchodem blízkého jen dostatečné rozloučení," vysvětlil Hrdlička.
Pohřební služby evidují v tuzemsku zhruba při 100 tisících úmrtích ročně asi tři čtvrtiny kremací.
Zpopelnění zásadně nepoužívají Romové, u nichž je charakteristické dlouhé loučení a dárky zesnulému. Mrtvý je pohřbíván vždy s botami na nohou. Židé pohřbívají zase v prosté rakvi nahá těla zabalená do prostěradel.
Buddhistické pohřby Vietnamců jsou typické dlouhými obřady a také fotografií zemřelého, s nímž přítomní rozmlouvají. Muslimové musejí nebožtíka omýt a umístit jej levou rukou směrem k Mekce.
Veletrh Venia se v Brně snažil zprostředkovat komunikaci mezi veřejností a těmi, kterým pojem smrt není cizí. Od vzniku života se na planetě vystřídalo 800 generací lidstva a na každou z nich připadalo průměrně šedesát let života.
"Zda poté přichází konec nebo začátek, hledáme odpověď dodnes, a proto se smrti bojíme a raději o ní nehovoříme," podotkl Hrdlička.
