Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Kněz se svěřoval spoluvězni, který donášel StB

  10:36aktualizováno  10:36
Rodina Teplých z Rovně u Pardubic odmítla v 50. letech vstoupit do JZD. Otce týden drželi zamčeného na úřadě, kde ho tloukli. Po propuštění zemřel na infarkt a jeho příbuzné, včetně syna Václava, zavřeli do vězení. Později se ukázalo, že na Václava donášel jeho budoucí spoluvězeň. Portál iDNES.cz vám společně s Post Bellum přináší další díl z cyklu Příběhy 20. století.

Václav Teplý na archivním snímku. | foto: Post Bellum

V roce 1947 osmnáctiletý Václav Teplý opustil rodiče a svoji dívku a odjel do Prahy studovat stavební fakultu. Ubytoval se na salesiánské koleji. Tvrdý režim ranního vstávání, modliteb a studia mu vyhovoval. Rozhodl se stát se řeholníkem a knězem. Jeho otec, strýc i bratr zatím tajně obnovovali zakázanou Křesťanskou demokratickou stranu. Věřili, že až jednou přijdou svobodné volby, uspěje právě tato nekomunistická partaj.

Zhruba ve stejnou dobu se ve vesnicích Budislavi a Proseči dala dohromady parta čtrnáctiletých a patnáctiletých kluků. Vedl je nejstarší bojovně naladěný ostatními respektovaný devatenáctiletý řeznický učeň Josef Lněnička. Skupina nejdřív psala nápisy po zdech a rozhazovala po kraji letáky s hesly: "Celý svět se směje, kam to komunismus spěje" nebo "Komunisti, sbalte si ranec, brzy bude tanec".

Soutěž

Neziskové organizace Post Bellum a Pant, iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlašují velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisíc korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy, spolupracující s Post Bellum. Vše najdete na www.pribehy20 stoleti.cz. Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. století.

Protože viděli, že to nikam nevede, zorganizovali ostřejší akce. Příslušníci StB a soudy jim posléze začali říkat posměšně Jánošíci. Sehnali si pistole, samopal, dokonce i granát. Německé zbraně, které se dlouhé měsíce po válce nacházely po lesích a loukách, si někteří lidé tajně schovávali. V noci kluci rozstříleli okno místopředsedovi místní KSČ jistému Matěji Čoudkovi. Dorostenci přepadali a strašili sebejisté a povýšené funkcionáře KSČ, protože se styděli za své ustrašené rodiče, kteří hromadně vstupovali do JZD a KSČ, doma však na režim nadávali.

Některý ze skupiny se svěřil rodičům, někdo další vedl silácké řeči v hospodě, že teď mají komunisté "naděláno v kalhotách". Povídačky se donesly i ženě okresního tajemníka Kladivovi, která svému muži sdělila, že se na něj chystá atentát. Ten vyděšený povolal krajskou StB.

Policisté během pár dní zjistili, kdo za akcemi stojí, a rozhodli se vykonstruovat další monstrproces s desítkami režimu nepohodlných lidí. Mladíci právě zasedali ve své klubovně na samotě a připravovali plán na další akci, když dovnitř vtrhl oddíl po zuby ozbrojených policistů. Přede všemi surově ztloukli Josefa Lněničku, který se podle svědectví rozplakal a prosil o milost. Děti skončily v ústavech pro mladistvé.

Nářek tety ho zlomil

Josefa mučila StB ještě několik měsíců. Nutili ho, aby se doznal a udal desítky dalších "velezrádců". Mladičký Josef nedokázal vzdorovat a s estébáky spolupracoval: "To bylo strašný, strašný, co se mnou dělali. Zatáhli mě do podzemí. Jen pryčna místo postele, kýbl na záchod. Strašný smrad," popisuje Lněnička místo, kde strávil nejméně tři měsíce. Tady mu vyhrožovali smrti, nakonec u soudu dostal dvacet let, které si měl odpykat v nejhorších věznicích té doby: Leopoldově a Mírově.

Václava Teplého zatkli v roce 1955. Dopis, který psal svému otci z vojny a ve kterém mimo jiné stálo "Neboj se tati, stejnak jednou vydláždíme Václavák lebkama komunistů", nehrál rozhodující roli. Estébáky, kteří sledovali skoro celou jeho rodinu, zajímaly jeho kontakty se salesiány. Vyšetřovatelé konstruovali další "církevní" monstrproces s údajnými vatikánskými špiony. Dali dohromady vzdorovité pardubické sedláky, kněze, ilegální buňku KDS, řeholníky, kteří podle prokurátora Čížka připravovali teroristické útoky. Dlouho jim chyběl hlavní "důkaz" – sklady zbraní.

Fotogalerie

Václav před zatčením stačil pistoli z války utopit v řece, což nakonec během vyšetřování na nátlak informované StB přiznal: "Uvědomil jsem si, že se o mně nikdo nedoví, že tam umřu. Vnitřně jsem byl rozložen a těšil jsem se, že výslechy už skončí. Všechno o mě a rodině věděli. Ani nevím, co jsem podepsal. Bylo toho sedmdesát stran," popisuje Teplý, kterého první týdny vyšetřování zavřeli na podobně odporné místo jako Lněničku. Tady prý slyšel zoufalý nářek ostatních vězňů, mezi hlasy rozpoznal i svojí zmučenou tetu, to ho prý zlomilo.

Posiluje ho prý Bůh

V Pardubické vazební cele se modlil růženec, prožíval nepopsatelné chvíle úzkosti a zoufalství. To se mimo jiné dozvídáme z udavačských zpráv agenta A203, kterého na vězně Teplého nasadili během vyšetřování přímo na celu: "23. března 1955: Teplý, když se v poledne vrátil od výslechu, tak ani slovo nepromluvil a jen chodil chvíli po cele. Potom si sednul a hlavu dal do dlaní a stále o něčem přemýšlel, zatímco rukama si nervózně třel spánky a občas bylo na něm vidět, že je hodně rozrušen, což se projevovalo tím, že trhal hlavou. Potom zase začal chodit a prohlásil, že je to asi marné, že už do toho padá, ale neřekl zase do čeho… Ještěže prý člověk má toho Pána Boha, jinak že by byl úplně nemožný. Že ho to prý velmi posiluje, a tak každý den dělá dlouhou modlitbu, která trvá tak kolem hodiny, a to jak ráno, tak v poledne i odpoledne a večer," píše se v archivním svazku agenta A203.

Příběhy 20. století

Vyprávění Václava Teplého a Josefa Lněničky natočili a zpracovali dokumentaristé z Post Bellum a ÚSTR. V neděli jejich vzpomínky odvysílá Český rozhlas Plus ve 20 hodin v pořadu Příběhy 20. století. Reprízu naladíte příští sobotu na Radiožurnálu v 21 hodin. Pakliže je vám Post Bellum sympatické, staňte se členem Klubu přátel Paměti národa a drobnými penězi pomozte jejich práci.

Historikové identifikovali udavače jako Josefa Lněničku, což potvrzuje i Václav Teplý: "Na vyšetřovací vazbu mi dali nějakého Lněničku. Bylo mi podezřelé, že ví tolik o naší rodině. Byl se mnou necelý týden. Dělal ze sebe odbojáře. Bylo mi to prostě podezřelé, že se mnou jedná tak důvěrně, nevěřil jsem mu," vzpomíná Teplý, který po propuštění v roce 1960 nastoupil jako zedník, v letech 1974-1996 sloužil jako farář ve Šluknově.

Josefa Lněničku propustili z vezení za nejasných okolností v roce 1957. Odborníci se domnívají, že to nebylo jen za služby, které poskytoval vyšetřovatelům ve vězení, ale zdál se jim jako vhodný a důvěryhodný aktivní agent pro další spolupráci na svobodě. Navíc mezi vězni se rychle rozšířilo, že je udavač.

Kamarádi se mu nediví, vždyť ho mučili

Pamětník Josef Lněnička byl ochoten svůj příběh vyprávět dokumentaristům z Post Bellum a Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho vzpomínky, které naleznete na www.pametnaroda.cz, působí věrohodně až do chvíle svého zatčení. Na otázky týkající se Teplého odpovídal zmateně: "Ano, Teplého znám. Jo, myslíte ty bratry z Pardubic? Nic jsem na něj neříkal! Vždyť mi nic neřekl. Teplý byl mladý chlapec. Znal jsem ho z cely. Nepamatuju si, že bych něco někde hlásil," brání se Lněnička, který nedokázal vysvětlit, proč ho StB přemístila z Leopoldova na vazební pardubickou celu, i když už měl dávno po soudu.

Svazky vedené na agenta Lněničku pochází z větší části z 60., 70. ale i 80. let minulého století. Po propuštění vyjížděl do zahraničí s instrukcemi StB. Jednu z cest využil a už se z USA nevrátil. Do České republiky se pravidelně po roce 1989 vracel na setkání se svými bývalými spoluvězni a přáteli ze skupiny z Budislavi a Proseče. Mnozí z nich vědí, že se v kriminále zlomil a spolupracoval s StB. "Vůbec se mu nedivím. Vždyť ho mlátili gumovými hadicemi. Bylo jim jedno, jestli ho zabijou," hájí svého přítele budislavák a kumpán z Jánošíka Bohuslav Halva.

Kněz Teplý už mu také dávno odpustil. "Člověk musí být moc opatrný, než někoho odsoudí. Musíme hledat a rozumět důvodům, proč se ten či onen tak zachoval. A to je, proč dodnes někteří lidé stále věří komunismu. Vždyť to do nich vtloukali čtyřicet let! Kdyby přiznali, že se mýlili, vždyť by tím zbourali svůj život," říká smířlivě katolický kněz Václav Teplý.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.