Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: V lágru poznal Husáka i Havla, chtěla ho získat StB

  11:40
Josef Vlček poznal v komunistickém vězení budoucí prezidenty Husáka a Havla i kardinála Duku. StB se z něj snažila udělat kolaboranta, on to ale odmítl. Ultimátum přitom znělo: buď budeš spolupracovat, nebo tě čeká trest smrti. Portál iDNES.cz vám přináší ve spolupráci s Post Bellum další dokument patřící do cyklu Příběhy 20. století.

Josef Vlček, nejspíš poslední žijící mukl, který může jako někdejší vězeň obě totalitní období srovnat z vlastní zkušenosti, ukazuje Řád Tomáše Garrigua Masaryka, který mu byl propůjčen. | foto: Post Bellum

Komunisté Josefa Vlčka zavřeli v 50. i 80. letech minulého století. Je to tedy nejspíš poslední žijící mukl, který může jako někdejší vězeň obě totalitní období srovnat z vlastní zkušenosti. Kdyby se chtěl sejít s bývalými spoluvězni, zamířil by na Pražský hrad, nebo o kus dál do Arcibiskupského paláce.

V 50. letech čekal u soudu bývalý politický vězeň Vlček trest smrti. Potvrdil mu to advokát, vyšetřující estébáci i prokurátor. Na trestu se ještě před procesem dohodli funkcionáři KSČ. Vedením procesu pověřili "církevního" prokurátora, kdysi nacistického kolaboranta a v 50. letech loajálního komunistu Karla Čížka, který později spáchal sebevraždu.

Čížek byl pověstný svým řvaním a vulgárností. Nápaditý právě nebyl, každého souzeného kněze, řeholníka i katolického laika, jako byl Vlček, označoval za vatikánského špiona a vraha.

Nedávno archiváři Českého rozhlasu nalezli autentický záznam jednoho politického procesu s moravským knězem Jaromírem Pořízkem. Čížek na nahrávce mrazivě hřímá: "Nám je všem jasné, to nemusí soudit jen těchto pět členů senátu, celému sálu je jasné, že farář Pořízek se dopustil velezrady, že byl ve spojení s velezrádnou skupinou, která se cvičila ve zbraních, kradla, ničila cizí majetek a nakonec vraždila! A je nám to o to víc jasné, že je to zas jen jedna spojka na Vatikán. Tam si to přece zavedli ve velkém takovéto činy!"

Josef Vlček

Josef Vlček se narodil v roce 1920 v Kaňovicích u Frýdku. Studoval Teologickou fakultu v Olomouci, kterou nedokončil kvůli uzavření vysokých škol nacisty. Po válce se stal generálním tajemníkem Matice cyrilometodějské a v roce 1947 tajemníkem Ústředních svobodných škol.

V květnu 1948 se zúčastnil jednání biskupů a delegace Ústředního akčního výboru Národní fronty. Během jednání vytvořil návrh zákona o výjimkách ze státních škol. Při pokusu o útěk na Západ byl v roce 1950 zatčen.

V procesu "Valena a spol." byl odsouzen k trestu smrti a nakonec po odvolání 21 letům vězení. Bezmála 10 let strávil ve věznicích v Ruzyni a Leopoldově a uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

V roce 1968 se stal tajemníkem Díla koncilové obnovy a pracoval v olomoucké pobočce tiskového družstva Logos. Od roku 1977 tiskl a distribuoval zakázanou náboženskou literaturu.

Znovu zatčen v roce 1981, odsouzen na 20 měsíců. Po listopadu 1989 obnovil Matici cyrilometodějskou. Ve svých 91 letech je stále šéfredaktorem týdeníku Světlo.

Josef Vlček zažil Čížka přesně v této roli. Za pokus o ilegální přechod hranic dostal tento někdejší předseda Matice cyrilometodějské trest smrti, který později zmírnili na jednadvacet let. Komunistům Vlček překážel, protože radil biskupu Trochtovi i kardinálu Beranovi, jak mají hájit před komunisty církevní školství.

Komunisté nakonec všechny dohody zrušili a církevní představitele buď zavřeli, nebo internovali.

Estébaci mu dali utimátum: spolupráce, nebo smrt

Vyšetřovaný Vlček byl mučen asi sedmiměsíční samovazbou. Těsně před soudem mu dala StB nabídku: buď trest smrti, nebo spolupráci s StB. Pokud by konfidentství podepsal, byl by prý do tří týdnů propuštěn domů za ženou a dcerou, kterou viděl jen těsně po porodu. Vlček říká, že to byl nejhorší okamžik jeho života. Pomohla mu prý modlitba. Vyšetřovatelům nevěřil a spolupráci odmítl.

Odseděl deset let v Ruzyni, Leopoldově a na lágru Vojna. Ve vězení se seznámil mimo jiné se sekretářem prezidenta Beneše Václavem Sýkorou, budoucím komunistickým prezidentem Gustavem Husákem, biskupy, profesory a slavnými důstojníky z 2. světové války.

Po propuštění se znovu pustil do konfliktu s totalitním režimem, začal vydávat samizdaty, zakázanou duchovní literaturu. Státní bezpečnost ho zatkla v roce 1981. Bylo mu jeden a šedesát let a trpěl srdeční arytmií. Tentokrát dostal jen 20 měsíců za nedovolené podnikání, přestože tiskem pro sebe nezískal ani korunu.

Poznal Havla i Husáka, ocenil ho Klaus

Za jeho propuštění se přimlouval dokonce papež Jan Pavel II. Ve vězení poznal dalšího budoucího prezidenta Václava Havla a kardinála Duku. Na oba vzpomíná jako na skvělé lidi, se kterými "to táhl" ve společnosti zlodějů a vrahů.

"V 50. letech to bylo horší, trpěli jsme hlady, bachaři byli většinou surovci, a také jsem seděl deset let. V těch osmdesátých letech, kdy mě zavřeli jen na dva roky, jsem to snášel hůř, trpěl jsem bolestmi na srdci. Na stravu a dozorce si ale nemůžu stěžovat," porovnává věznice ze dvou totalitních období Vlček.

"Kriminální vězni nás celkem respektovali. Výjimečně si na nás něco dovolili. Jednou jsem šel do sprchy a najednou mě surově odstrčil nějaký kriminálník s hrdelním výkřikem: To je moje sprcha! Málem jsem upadl, člověk tam snadno přišel k úrazu," vypráví Vlček, který spolu s vězni na Borech třídil kovový šrot.

Prezidentské ocenění Řád TGM za zásluhy o demokracii, humanitu a lidská práva dostal až v roce 2010 od Václava Klause.

Příběhy 20. století

Příběh Josefa Vlčka zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v dokumentu Příběhy 20. století. V repríze Radiožurnál následující sobotu v 21:05.

Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.

     

Autor:



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.