Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Bratr bojoval v Anglii, sestry musely do lágru

  11:10
Sestry Drahoslava a Libuše Dostálovy přišly na svět v Olomouci, první roku 1922, druhá v roce 1925. Jejich bratr František odešel po německé okupaci do Anglie a létal u 311. československé bombardovací perutě. Po atentátu na Heydricha byli Dostálovi zatčeni a internováni. Portál iDNES.cz vám přináší další osud z cyklu Příběhy 20. století.

František Dostál, pilot v RAF, který zahynul 24. dubna 1943. | foto: Post Bellum

Rodina nádražáka a sokola Aloise Dostála byla vlastenecká, a tak nikoho příliš nepřekvapilo, že se syn František rozhodl v roce 1939 tajně odejít do ciziny a bojovat proti Hitlerovi.

"Moc před námi nemluvil, ale věděla jsem to. Když se s námi loučil, plakal," vzpomíná jeho sestra Libuše. Dodává, že rodiče byli z odchodu syna nešťastní, ale chápali jeho důvody.

František se přes Jugoslávii a Francii dostal do Anglie, stal se pilotem a sloužil jako rotmistr v RAF. 24. dubna 1943 zahynul spolu s šesti kamarády při cvičném letu s bombardérem Wellington, označeném X HE 496. To už byli jeho blízcí příbuzní, kteří o něm neměli žádné zprávy, ve věznicích.

Zatčení, výslech, propuštění, znovu zatčení...

Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942 bylo v Čechách a na Moravě pozatýkáno několik set lidí z rodin vojáků bojujících v zahraničí. Aloise Dostála s manželkou Josefou zatklo gestapo už předtím: otec, snad zapojený do odboje, prošel tvrdými výslechy a poté ho německá státní policie propustila.

Záhy, 18. září 1942, ale přijeli muži v kožených kabátech znovu a sebrali manžele i se dvěma dcerami. Libuše a Drahoslava měly ještě několik provdaných sester, které gestapo nesebralo. Doma zůstala jen patnáctiletá Božena. Nové zatčení prý Alois Dostál očekával.

Strávila noc v márnici

"Měli jsme všechno přichystané, a když pro nás přišli, nic jsme nemuseli hledat, bez řečí jsme chytli kufry a šli jsme. Já jsem měla vyvalené oči, držela jsem se maminky za ruku a jeli jsme pro Líbu. Ale ta dělala cirkus. Křičela, nechtěla do toho auta. Patama se zapírala. Táhli ji po těch cihlách a ona nechtěla," vypráví Drahoslava.

Fotogalerie

Dostálovi byli odvezeni do věznice v Olomouci, odkud otce Aloise deportovali do Brna a poté do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Libuši, Drahoslavu a maminku Josefu odvezli do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova, kde bylo v té době internováno asi 2 600 lidí.

Tábor byl zřízen 17. září 1942 a jeho prvním velitelem se stal četnický poručík Franz Kaiser (do okupace československý občan František Císař), kterého vězni přezdívali Punťa. Za jeho vlády trpěli vězni hladem i nedostatečnou hygienou (přeplněné místnosti byly plné vší) a za každou maličkost dostávali muži i ženy tresty.

To se přihodilo třeba Libuši, která v osmnácti letech musela strávit celou noc v márnici. "Potrestal mě, že jsem seděla, když jsem sedět neměla. Musela jsem za trest do márnice… Byl tam železný stůl a na zemi dvě rakve, a protože jsem se bála znovu si sednout, prostála jsem celou noc v jedné z těch rakví, aby mi nebyla zima od nohou."

Drahoslava zase vzpomíná na židovské spoluvězně: "Mlátili je, pumpovali na ně studenou vodu a pak museli mokří běhat dokola po lágru."

Židé měli nesrovnatelně horší podmínky než ostatní. Bydleli v nedostavěném baráku, spali bez přikrývek, byli ponižováni a mučeni. "Jeden chlapec tam z hladu otrhal keř s červenými bobulemi. Byly jedovaté, ale vypadaly jako rybíz. Potom mu šla pěna z úst, zvracel, měl křeče. Ležel tam a nikdo mu nesměl pomoct." Židé byli ze Svatobořic záhy odvezeni do vyhlazovacích táborů.

Otec zemřel v Osvětimi

Příběhy 20. století

Příběh rodiny Dostálových zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. 

V neděli 8. května odvysílá vzpomínky sester Dostálových Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století.

Nezisková organizace Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.

Vězni museli často na nástupy před budovy, kde bez ohledu na počasí dlouho stáli a čekali, než četníci nebo gestapáci se psy prohledají místnosti. Kvůli nekonečným nástupům dostala Libuše těžký zánět pohrudnice a nakonec byla v lednu 1943 propuštěna. V březnu ji předvolali na gestapo a oznámili, že otec Alois zemřel v Osvětimi 25. února 1943.

Byla to tragédie pro celou rodinu a Aloisova stará maminka, která už za první světové války přišla o tři syny, zprávu nepřežila: "Když se dozvěděla, že umřel, tak prý spadla a byl konec. Asi ji ranila mrtvice. Už žádného syna neměla."

Libuše směla matce a sestře do Svatobořic psát, dokonce jí povolili i návštěvu. Josefa a Drahoslava Dostálovy, stejně jako většina dalších vězňů, byly z tábora propuštěny v dubnu 1945. Celá rodina pak čekala na návrat Františka z Anglie. Teprve po čase zjistili, že zahynul, že se předtím v Anglii oženil a že po něm zůstala vdova Oliva a dcera Joy.

Paní Oliva přijela později rodinu navštívit a zůstala v Československu sedm měsíců. Po únoru 1948 a po nástupu komunismu se ze strachu před zatčením vrátila do rodného Manchesteru a pak se odstěhovala do USA. Od té doby už o ní sestry Dostálovy nic nevěděly. Odřízl je od ní nový, tentokrát sovětský totalitní režim.

Autor:
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Asistentka - sekretářka

OMEGA REALITY s.r.o., Hl. m. Praha
18 000 - 22 000 Kč

H2888: Asistent výroby

Personal Consult s.r.o., Královéhradecký kraj
22 000 - 25 000 Kč

Příběhy 20. století: Bratr bojoval v Anglii, sestry musely do lágru

Serge Gainsbourg který se jen dnes, vytržený z kontextu, jeví náctiletým jako smutný či krutý.
Zatímco zasazený do kontextu je vlastně veselý a jemně přátelský, nebo co tím chcete říct?
ajk nj tito lidé bojovali za svou vlast.......dneska by to byli teroristé protože my svou zemi rozdáváme přistěhovalcům a...
Serge Gainsbourg Dnes je úplně jiná doba. Dříve byly doby nepsaného hrdinství, o kterém se nesmělo mluvitTeď je to přesně naopak - dnes...
Vstoupit do diskuse

V diskusi je 13 příspěvků, poslední příspěvek 19. 5. 2012, 19:12

Nejčtenější

Ladislav Větvička, Přečteno: 18166

Propaganda jak za stryka Geblsa

Markéta Šichtařová, Přečteno: 13079

Změna DPH: Postavme jim pomník za blbost

Nejnovější

Tomáš Peszyński, 9:30

Jak porazit Putina


mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.