Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Rabín přežil holokaust, měsíce se skrýval ve sklepě

  15:27aktualizováno  15:27
Rabín Jossi Steiner přežil jako chlapec spolu se svými nejbližšími holokaust na útěku v Maďarsku, a poté na Slovensku kde se skrýval ve sklepě. Devět lidí přebývalo devět měsíců za falešnou zdí domu manželů Mozoľákových v prostoru 1,5 krát 5 metrů. Rabín Steiner jim nikdy nepřestal být vděčný.

Soupis Židů se jmény Steinerovy rodiny. | foto: Post Bellum

Jossi Steiner, celým jménem Josef Mordechai Ben Abraham Azriel, se narodil v roce 1936 ve Zlatých Moravcích, asi třicet kilometrů od Nitry. Místní mu tehdy říkali "Janko". Podle soupisu Židů z roku 1942 bydlelo v tehdejším okresním městě Zlaté Moravce 4 358 lidí, z toho 529 Židů (dnes tam není ani jeden). Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu na židovské rodiny postupně dopadala antisemitská opatření, až byl nakonec Jossiho otec Viliam přinucen vzdát se své dílny a dědečkovi arizovali obchod s textilem.

Jossi Steiner

Jossi Steiner

Otec se tehdy od starého známého (člena Hlinkovy gardy) dozvěděl, že má být s celou rodinou deportován kamsi na Východ. Spolu se ženou a dětmi tedy tajně přešel přes hranice do Maďarska (podobně jako tisíce dalších slovenských Židů), kde zatím nebyla persekuce tak silná. Od té chvíle musel Jossi Steiner předstírat, že je němý. Bylo mu totiž teprve šest let a uměl jen slovensky.

S doklady mrtvého

V Maďarsku Viliam Steiner zpočátku přežíval s padělanými doklady pod jménem zemřelého Mate Eleméra, které získal s pomocí církve. Pracoval jako údržbář v obuvnické dílně, zatímco se Jossi s mladším bratrem a dalšími členy rodiny skrývali. Policie však podvod záhy odhalila a pro Steinera staršího si přišla do práce. Zatčení unikl jen díky duchapřítomné reakci: když ho policisté oslovili, řekl, že si musí dojít pro dokumenty a uprchl oknem.

Příběhy 20. století

Vzpomínky Jossiho Steinera zaznamenali dokumentaristé ze slovenského Ústavu paměti národa. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas Plus ve 20:00 v pořadu Příběhy 20. století. Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu ve 21 hodin. Většinu rozhovorů s pamětníky, kteří promlouvají v Příbězích 20. století, zaznamenali dokumentaristé z občanského sdružení Post Bellum. Pokud je vám jeho činnost sympatická, staňte se členem Klubu přátel Paměti národa a drobnými penězi pomozte jeho práci.

Steinerovi pak žili pod dalšími falešnými identitami, soustavně se přesouvali z místa na místo a překonávali mnohé kritické situace. V Maďarsku se udrželi až do března 1944. Tehdy začal v zemi Adolf Eichmann osobně organizovat deportace, začaly protižidovské razie a Steinerovi se raději tajně vrátili na Slovensko.

Nejdřív putovali k hranicím, skrývali se. Jednou se s bratrem schovávali celý den v dřevěném záchodě, vzpomíná Jossi. Zpět přes hranice šla jako první jeho šestnáctiletá sestřenice. Zmizela a už ji nikdy nikdo neviděl, živou ani mrtvou. Ostatní přešli úspěšně. Spali nejprve v lese, venkovan, který jim pomáhal, se je bál schovat ve svém domě. Cestou se ke Steinerovým připojily další dvě židovské rodiny. Ve vesničce Krajné pak Viliam Steiner přesvědčil hospodáře Jána Mozoľáka, aby ve sklepě svého domu vybudoval úkryt, do něhož se vměstnalo devět lidí; zbývajících pět se skrylo na jiném nedalekém místě.

Kdyby jeden z nás kýchl...

"V úkrytu byly dva kýble, jeden na vodu, druhý na potřebu. Spali jsme na slámě, na takové palandě, kde nahoře leželi muži a dole děti, moje maminka a teta," vypráví Jossi Steiner. "Když Mozoľákovi třikrát bouchli do stěny, znamenalo to nebezpečí, když bouchli jednou, signalizovali tím konec 'poplachu'."

Do vesnice chodili němečtí vojáci, dělali domovní prohlídky: "Kdyby v takovou chvíli jeden z nás kýchl, už bychom nebyli naživu… Já si to osobně nepamatuju, ale jeden z mých spolutrpitelů vyprávěl, že jsme jednou dostali signál, že přišli Němci, můj bratr plakal, a matka mu zacpala pusu. Ten člověk jí řekl: 'Co to děláš, vždyť ho udusíš!' A matka odpověděla: 'Mám ještě druhého syna, a ten chce žít!' Díky Bohu, přežili jsme v tom úkrytu všichni."

Steinerovi se dočkali osvobození. Teprve tehdy se dozvěděli, že nedaleko jejich dvou "bunkrů" byl ještě třetí. Schovávalo se v něm dalších jedenáct lidí. Mnozí Jossiho příbuzní však takové štěstí neměli. Jeho dědečka, který již neměl sílu utíkat, například zastřelili příslušníci SS spolu s dalšími více než sedmi sty Židy.

Čtrnáct zachráněných vám děkuje

O Jánu Mozoľákovi, který Steinerovým pomáhal s nasazením vlastního života, mluví Jossi s hlubokou úctou: "Je pochován na evangelickém hřbitově v Krajném. Na jeho hrob chodí mé děti i děti mého bratra, kterým jsme řekli, že kdyby tohoto laskavého a statečného muže nebylo, nenarodily by se."

Na pamětní kámen u hrobu manželů Mozoľákových nechali Steinerovi napsat: "Zde leží dobří lidé, kteří pomáhali jiným lidem ve velkém nebezpečí. Vám a Vaší dceři Anně děkujeme za záchranu. Čtrnáct zachráněných Židů." Ironií osudu nezůstala po zachránci a jeho ženě Evě ani jedna fotografie, jejich dům však dosud stojí. Jejich příběh zpracoval režisér Dušan Hudec v dokumentárním filmu Celý svět je úzký most.

Nedlouho po válce odjel Jossi Steiner spolu s bratrem do Palestiny, a když se o pár let později zrodil židovský stát Izrael, oba už v něm zůstali. Jossi se vrátil teprve po zhroucení komunismu. V roce 2001 se stal rabínem košické židovské náboženské obce. Zasloužil se o to, že členové rodiny Mozoľákovy získali in memoriam titul Spravedlivý mezi národy.

Autor:


Témata: Český rozhlas




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.