Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Přežil Osvětim, z nouze vybíral i zbytky z výkalů

  18:29aktualizováno  18:29
Pavel Oliva hovoří plynně několika jazyky, ovládá starořečtinu a latinu. Profesor klasické filologie židovského původu se před 71 lety živil tím, co našel mezi lidskými výkaly. Díky tomu přežil Osvětim. Portál iDNES.cz vám přináší další dokument z cyklu Příběhy 20. století, který vzniká ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum.

Pavel Oliva vypráví, rok 2009. | foto: Post Bellum

Když Pavel Oliva oslavil osmnácté narozeniny, přišlo mu psaní, že se má dostavit do registračního střediska v pražském Radiopaláci. Za tři dny seděl ve vlaku. Radostně si s přáteli prozpěvoval píseň "Praha je krásná, když se den rozednívá".

"Koukal jsem z okýnka. Jeli jsme kolem Stromovky. Netušili jsme, kam to jedeme. Mysleli jsme, že nás čeká jedno z dalších dobrodružství, že jedeme někam na práci a pak se zase všichni vrátíme," popisuje Pavel Oliva cestu do Terezína s prvním pracovním Aufbaukomandem označovaným AK II. Prosincový transport do ghetta roku 1941 složený převážně z mladých lidí dorazil k terezínským kasárnám, které se měly v následujících týdnech proměnit ve vězení pro tisíce lidí.

Soutěž

Neziskové organizace Post Bellum a Pant, dále IDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlašují velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisící korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy. Vše na www.pribehy20stoleti.cz. Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. století.

Před válkou žilo v městečku Terezín zhruba sedm tisíc občanů, v uzavřeném ghettu živořilo 30 – 50 tisíc vězňů. Denně tady umíralo v průměru 127 lidí hladem, zimou, nebo na různé nemoci, zvláště staří lidé. Pavla Olivu přidělili k takzvané menážní službě. Vydával jídlo. Občas prý dostal polévku navíc. Na Terezín si nejednou vzpomněl, když se hrabal v odpadních kanálech v Osvětimi.

V prosinci 1943 ho z Terezína transportovali spolu s asi 2 500 vězni do Osvětimi-Birkenau: "To byl konec světa. Tam nás nahnali do baráků, koňských stájí, na těch dřevěných ostěních zevnitř byly ještě kovové kruhy pro dobytek. Místo toho tam byly tříposchoďové kavalce, takové primitivnější, skladnější než v Terezíně. Na pryčně se tlačili lidé jeden na druhého. Celkem jedna postel pro pět lidí. Ale pět nás tam nikdy nebylo, takový stav nenastal, počet vězňů nebyl nikdy úplný, byli jsme tam tak tři někdy i čtyři. Pamatuji si, že jsme se - když byla zima - přikryli i dvěma dekami, dva jsme se k sobě přimáčkli, abychom se trochu o sebe zahřáli," popisuje hrůzu vyhlazovacího tábora Pavel Oliva, který přes den nosil kameny na stavbu vedlejšího tábora a cesty.

Zbytky ze splašků jako cesta ke chlebu

"Byla tam mazlavá půda. Když pršelo, bylo strašně bláta, takže se to tam primitivně dláždilo. Samozřejmě kameny se mohly přivést nějakým náklaďákem, ale to by bylo příliš jednoduché, tak to za dohledu esesáků nosili vězni. Když se esesákovi zdálo, že kámen není dost velkej, tak toho vězně zmlátil."

Fotogalerie

Pavel Oliva měl zase štěstí. Když cestu vydláždili, dostal se do komanda Kanalreiniger, kde pracoval jako čistič kanálů. Kopal jámy, kam proudily výkaly z tábora. "Víte, vězni tam mnoho stolice neměli, byla téměř vodová. Ale do těchto splašků se dostávaly zbytky z kuchyně," popisuje nevonnou práci, která mu zachránila život. Zapáchající kousky brambor čistil a jako poklad střežil. Jakékoliv jídlo v táboře sloužilo jako nejcennější platidlo. Slupky měnil za malé kousky tvrdého chleba. Dodnes si prý nechává chléb odležet, je to zvyk z doby války.

Pavla Olivu před jistou smrtí zachránil spojenecký útok na Evropu v létě 1944. Nacisté potřebovali dělníky do továren, Němci šli bojovat. V Birkenau, v táboře BIIb byla provedena selekce. Poprvé se dostal před lágrového lékaře Mengeleho. Oliva se měl zařadit mezi práce neschopných, což představovalo jistou smrt. Což nevěděl. Podvědomě tušil, že je zle. Znovu se postavil do řady a snažil se co možná nejvíce napřímit a tvářit se zdravě. Napodruhé ho Mengele nechal projít. Z desetitisícové řady vězňů bylo na práce posláno tři tisíce, ostatní staří, nemocní a děti z tábora BIIb byli zavražděni v plynových komorách během dvou nocí 10. a 11. července 1944.

Při návratu domů měl 34 kilo

Pavel Oliva do osvobození otrocky dřel v továrně na výrobu syntetického benzínu u městečka Schwarzheide. Právě tady Pavla Olivu málem umlátil poddůstojník SS jménem Blesser: "Nelíbilo se mu, že kůly k oplocení tábora nezatloukám dost hluboko. Popadl nějaký stromek a vší silou mě s ním tloukl do hlavy, dokud se nepřelomil," popisuje Oliva incident, po kterém těžce onemocněl. Lékař zjistil tuberkulózu.

Pavel Oliva

Prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc., původním jménem Ohrenstein, pochází z pražské židovské rodiny, za války přežil nacistické koncentrační tábory: Terezín, Osvětim, Schwarzheide. Po válce univerzitní profesor, světoznámý a uznávaný odborník na antické Řecko. Vydal téměř třicet odborných knih, stovky studií a publikoval nespočetně vědeckých článků.  Po válce vstoupil do KSČ. S touto ideologií se prý rozešel na začátku 60. let minulého století.

Olivu umístili na nemocniční blok, kde se setkal s přítelem ještě z dob studií Jiřím Lomem. Když pak přišel rozkaz, že všichni nemocní budou deportováni do tábora Lieberose, Lom, jako pomocník sanitáře, nařídil, aby Olivu propustili jako zdravého. Zachránil mu život. Všichni nemocní byli v táboře popravení nebo zahynuli během transportu.

Válku z jeho nejbližšího příbuzenstva nikdo nepřežil. Zahynuli rodiče i bratr. Ze sedmadvaceti příbuzných přežili jen čtyři - strýc a teta a jejich děti. U nich našel Pavel Oliva nový domov a vrátil se do školy na reálné gymnázium. Ve třídě se seznámil s budoucí manželkou Věrou Pávovou: "To byl strašný okamžik. To byla kostra bez vlasů. Na sobě nějaký příšerný hábity, který dostal na konci války v Terezíně, a na nohou dřeváky. Pavel potřeboval dostudovat, dokončit maturitu, tak přišel do naší oktávy. A já ho dodneška vidím v těch dveřích! Měl 34 kilo. Co vám mám povídat. Bylo to hrozný, já jsem nikdy takového člověka neviděla. Ale byl nejlepší na latinu, o dost dál než my," vypráví Věra Olivová.

Pavel Oliva - odborník na antické dějiny

Starověkými antickými dějinami se nelze zabývat, pokud nejste v kontaktu s nejnovějšími archeologickými objevy a vědeckou společností. Olivovi se podařilo celkem pravidelně vyjíždět do zahraničí na konference, i když ho akademie věd pouštěla s obtížemi. Vysvětluje si to tím, že tento obor byl komunisty považován za politicky neškodný a protože měl se svými knihami v zahraničí úspěch. Cestoval na konference, odebíral zahraniční odborné časopisy a publikoval své příspěvky.

"Po každé zahraniční službě jsem vyplňoval povinnou zprávu o cestě. Součástí byla i pasáž pro ministerstvo vnitra, které se říkalo fízlárna. Tam se psalo, s kým jste se v zahraničí setkali, o čem jsme se bavili a podobně," vysvětluje Oliva, který je veden v archivech StB jako agent pod krycím jménem "Profesor" nebo "Prof. Klement".

Příběhy 20. století

Vzpomínky Pavla Olivy zaznamenali lidé z Post Bellum.  V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas Plus ve 20h v pořadu Příběhy 20. století. Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu v 21h. Pakliže je vám Post Bellum sympatické, staňte se členem Klubu přátel Paměti národa a drobnými penězi pomozte jejich práci.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.