Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Cesta vojáka wehrmachtu k československé armádě

  19:00aktualizováno  19:00
Když se Josef Bürger v roce 1945 vrátil z války do Prahy, měl na sobě uniformu východní Svobodovy armády. Málokoho by asi napadlo, že ani ne 30letý instalatér a zámečník z Čech začal sloužit jako voják třetí říše: cvičili ho v Německu a ve Francii a roku 1943 nasadili na Dněpru v bojích proti Sovětskému svazu.

Josef Bürger. | foto: Post Bellum

Josef Bürger žil se svými deseti sourozenci bez otce v Chlumu u Křemže severně od Českého Krumlova. K nacismu prý nechovali žádné sympatie a poslouchali rozhlasové vysílání z Londýna. Nebyli ovšem čistě česká rodina (Josefova babička byla Němka) a tak přišlo ve dvaačtyřicátém roce povolání do německé armády. Josef Bürger tedy narukoval a jako voják wehrmachtu absolvoval výcvik v Německu a především ve Francii.

"Tam jsme měli každou druhou noc cvičení," vzpomínal v roce 2009. "Běželo se třicet kilometrů útokem, patnáct tam a patnáct zpátky. Ráno se šlo třeba i beze spánku rovnou na střelnici a ti, kteří stříleli dobře, šli do kasáren a měli pak volno. Já tam byl s kamarádem Rudlou Reidlem a říkal jsem: 'Rudlo, přece nebudeme střílet dobře, vždyť jsme Češi.' Brzy jsme ale kvůli tamní tyranii změnili názor."

První nasazení: proti Rudé armádě

Roku 1943 poslali Josefa Bürgera na východní frontu. Zúčastnil se ofenzivy u Dněpru, ovšem k útoku se naštěstí nedostal. Vypráví, že kromě tvrdé ruské obrany trápila německé vojáky především noční zima a bahno: "Ve dne sluníčko a v noci mráz. Takže byla na zemi tenká ledová kůra, tu člověk prošlápl a pod tím byla změklá orná půda. My jsme měli kožené boty a ty zůstávaly v bahně. Napřed jsem je nosil přes rameno a pak jsem je zahodil. Zahodil jsem i plášť, takže jsem byl jen v kabátě a chodil jsem bosý."

Fotogalerie

Josef Bürger se zanedlouho rozhodl, že z ustupujícího wehrmachtu uteče a dezertoval spolu s jedním německým studentem. "Brzy jsme se dostali na hranici fronty. Rusové přišli, ale nevolali 'stůj'. Jak jsme se zvedli, tak začali střílet. Dostal jsem kulku do ramene a kolega do nohy a do paže."

Bürger vzpomíná, že ho Rusové nejen překvapivě nezastřelili, ale také ho (nikoli coby zajatce, ale jako dezertéra) ošetřili. S Rudou armádou prožil asi týden, načež se dozvěděl o 1. československém armádním sboru – východní "Svobodově" armádě a projevil přání se do ní přihlásit.

Následovala prý pro tu dobu typicky nelogická ruská reakce: jakýsi sovětský důstojník Bürgera vyslechl, dal mu misku boršče – a pak přikázal své osobní stráži, aby Bürgera zastřelila: "Ve mně vznikl takový vzdor. Chovají se ke mně tak dobře a pak mě zastřelí!? Tak jsem si vyměřil přikázaných deset kroků, ale žádná slza. V duchu jsem si říkal: 'Mámo, tak mně to nevyšlo.' A on povídá: 'Otoč se!' (…) A pak najednou důstojník nařídil, aby mě odvedli asi sedm kilometrů (…) do obrovské stodoly."

Bürger se dostal do zajateckého tábora, kde se jako zázrakem setkal s kamarádem z výcviku Rudou Reidlem, a po delších peripetiích byli přijati do československých jednotek.

Na Dukle a zpátky domů

Po dalším náročném výcviku odjel Josef Bürger spolu s dalšími československými vojáky vlakem do Kamence Podolského, nejdřív byl přidělen k jednotce jako pěšák-střelec z automatu a poté prošel karpatsko-dukelskou operací jako řidič. To, co za války zažil, ho poznamenalo nejspíš navždycky.

"Jednou jsme jeli sbírat mrtvé vojáky a shodou okolností jsem nakládal tátu se synem z mého družstva. Dozvěděl jsem se, že syn to dostal od miny nebo kulometu a padl. Táta to nevydržel, vyskočil za ním a dostal to také. Oba dva. A já je nakládal. Tři dny jsem nejedl a řekl jsem si, že se nechám raději zabít, než nakládat naše kluky. To je vám něco hrozného, když je máte v družstvu a pak je nakládáte jako padlé…"

Přes Slovensko se Josef Bürger dostal do už svobodné Prahy, chvíli ještě zůstal ve vojenském a v roce 1946 demobilizoval: "Chtěl jsem později do vojenské akademie, ale přišel posudek a komunisté mi zabránili v postupu. Tak jsem odešel z armády. " Po únoru 1948 pracoval Josef Bürger, praporčík v.v., v dělnických profesích.

Příběhy 20. století

Chcete-li se o osudu Josefa Bürgera dozvědět víc, poslouchejte v neděli na Rádiu Česko (v obvyklém čase, tedy krátce po desáté hodině) Příběhy 20. století. Pořad tentokrát vzniká ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum – a internetovým portálem www.pametnaroda.cz.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Zlínský lyžařský svah
Úleva pro sportovce ve Zlíně. Soud zastavil insolvenční řízení

Insolvenční řízení se Sportovními kluby Zlín, které vlastní největší sportoviště ve městě, zastavil brněnský krajský soud. Pokud rozhodnutí nabude právní moci,...  celý článek

Pamětníka holokaustu Jiřího Bradyho ocenila Poslanecká sněmovna medailí a...
Poslanci po hodinách debat požádali vládu o zneplatnění memoranda o lithiu

Poslanecká sněmovna schválila návrh komunistů na zneplatnění memoranda o těžbě lithia, které podepsal ministr průmyslu Jiří Havlíček s australskou firmou...  celý článek

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

Květákové pečené placičky
Květákové pečené placičky

Zdravá dobrota na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.