Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Partyzánovi třikrát zachránili život nacisti

  15:49aktualizováno  15:49
Alexandru Gajdošovi za 2. světové války nejméně třikrát zachránili život nacisté. Velitel věznice ho propustil za podivných okolností; důstojník wehrmachtu ho bránil před podřízenými, kteří ho chtěli popravit jako sovětského špiona. Do třetice ho nacistický kolaborant varoval před nočním útokem na opilé partyzány. Portál iDNES.cz vám přináší další dokument organizace Post Bellum patřící do cyklu Příběhy 20. století.

Alexander Gajdoš v roce 1972 | foto: Post Bellum

Alexander Gajdoš vyrůstal v Žilině. Potom, co na Slovensku začaly platit protižidovské zákony, tzv. Slovenský kódex, ho roku 1942 zatkla nacionalistická Hlinkova garda. Od té chvíle prožíval život, který by stál za hollywoodské zpracování.

Dva roky strávil s rodiči a sestrou v otřesných podmínkách sběrného lágru u žilinského železničního nádraží. "Mačkali jsme se v dřevěných barácích. Dostávali jsme jen vodovou polévku s kouskem chleba na den. Každý den odjížděly transporty kamsi do Polska, odkud se lidé nevraceli," vyprávěl Gajdoš krátce před svou smrtí. Zemřel v roce 2008 v čtyřiaosmdesáti letech. Z lágru ho zachránilo Slovenské národní povstání.

Kdo nemohl chodit, toho nacisté popravili

Jakkoliv bylo povstání na Slovensku vojensky neúspěšné, nelze mu upřít jedinečný úspěch: osvobodilo tisíce vězněných Židů. "Z tábora zmizeli dozorci a brána se otevřela. Každý se podle svých možností zdekoval. Hlavní starostí vězňů bylo dostat se do hor," popisoval konec léta 1944 Alexander Gajdoš, který se před lágrem rozloučil s rodinou, která mířila do lesů Fatry.

Příběhy 20. století

Vzpomínky Alexandra Gajdoše zpracovali dokumentaristé z Post Bellum. www.postbellum.cz. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.

Přihlásil se na žilinský štáb povstalecké armády: "Říkal jsem si, že člověk má šanci, jen když se může bránit." Gajdoš dostal pušku z první republiky, ukázali mu jak nabít a střílet a už s jednotkou mašíroval do průsmyku Strečno, kudy se valily německé tanky: "Nějaký major Dobrovolný tam mezi námi běhal s pistolí v ruce a křičel: 'Za mnou, do útoku!'," vzpomínal Gajdoš na své první a poslední ostré boje na frontě.

Měl se ukrýt v lesíku. Přes pole, které přebíhal, se už nedostal: "Odstřelovač na mě střílel třikrát. První kulka kolem mne zasvištěla, druhá dopadla někam vedle mě a tu třetí jsem koupil," vyprávěl Alexander Gajdoš, kterého zasáhl německý voják schovaný na stromě. Kulka mu prolétla ramenem a hrudníkem, přičemž mu zlomila dvě žebra. Probudil se až v nemocnici po operaci. Odpočíval jen dva dny, pak mu doktor oznámil, že musí utéct, protože Němci budovu bombardují. Zraněný mladík se odbelhal na nádraží a odjel do Banské Bystrice na hlavní partyzánský štáb. Tady se dozvěděl, že nemocnici zatím nacisté obsadili. Všechny nemocné, kteří se nedokázali postavit na nohy, na místě popravili.

Židé chtěli přežít válku v lesích

U partyzánů dlouho nezůstal. Povstání se rozpadalo a vojáci utíkali do hor, kde jim sovětský důstojník oznámil, že pro ně nemá dost jídla, ať si poradí sami. Alexander Gajdoš s přítelem (pamatoval si ho jako Rudlu z Ostravy) měli smělý plán. V hluboké lesní pustině Velké Fatry vykopali holýma rukama zemljanku, shromáždili žebrotou po vesnicích jídlo na zimu a chtěli přečkat uzavření v tomto úkrytu celou válku. Obávali se, že by je ve sněhu prozradily stopy.

Vlasovci

Ruští zajatci, kteří vytvořili jednotky bojující na straně nacistického Německa. Jejich velitelem byl generál Andrej Vlasov. Odtud jejich označení.

V lesích pátraly německé oddíly. Jednu chladnou podzimní noc vyrazili pro jídlo - prý naposledy, pak chtěli vchod uzavřít a zamaskovat. Jídla měli dost na měsíc, možná dva.

Jenomže je za svítání zatkli Vlasovci a odvlekli je do věznice. Opilí dozorci se po nocích bavili náhodným losováním z vězeňské kartotéky. Vylosované vězně pak zastřelili v nedalekém lomu. Gajdoš a jeho přítel měli neuvěřitelné štěstí. Jejich vyšetřovací protokoly dozorci ztratili. Mladíci se stali bezejmennými, a protože věznice měla být zcela zlikvidována, velitel snad z nějakého náhlého hnutí svědomí poslední vězně propustil. Vystavil jim i popouštěcí dokumenty.

Nacistovi nadával vojenskou dikcí a zastrašil ho

Alexander Gajdoš se s Rudlou vypravili po silnici směrem na východ k frontě, chtěli se dostat k Rudé armádě. Rudla potřeboval na záchod. Poodešel hlouběji do lesa, svlékl kalhoty a ztuhnul. Objevil se před ním chlap v zimní německé uniformě s namířeným samopalem: "Samozřejmě jsme vzali nohy na ramena. Ale daleko jsme se nedostali, když se ozvalo: Halt!," popisoval další eskapádu Gajdoš, kterého zadržela zásobovací jednotka wehrmachtu vezoucí jídlo a munici na frontu.

Fotogalerie

"Ukázali jsme doklady z věznice. Chvíli si je velitel prohlížel, pak nám je vrátil a naložil na nás kulometné pásy. Tak jsme s nimi pochodovali až do noci do nějaké vesnice, kde jsme přenocovali. Náhodou jsem vyslechl hádku mezi velitelem a jeho zástupcem - fanatickým nacistou. Chtěl nás ráno zastřelit jako sovětské špiony. Velitel na něho křičel, že se tady nikdo střílet nebude, ať nás ráno naloží na vůz a odveze do věznice. Jestli velitel nepotvrdí, že nás propustil, může nás na místě zastřelit," vyprávěl Gajdoš.

Obavy byly na místě, velitel byl Slovák a mohl se německého praporčíka bát a všechno popřít. "Nechali nás stát na chodbě. Slyšeli jsme, jak velitel věznice na toho Němce s vojenskou dikcí zařval: 'Idiote, pitomče, copak nepoznáváš propouštěcí dokumenty?!'," smál se Gajdoš, který byl s Rudlou opět volný a vyrazili stejným směrem jako den před tím, tentokrát šli lesem.

Opilé partyzány podřezali Němci dýkami

Dorazili do vesnice Priechod, kde měli tábor partyzáni: "V ležení se nás ujal jakýsi muž v civilu. Ukazoval nám, kde co je. V táboře se něco slavilo, nebo co. Partyzáni měli dosti upito. Byli jsme hrozně unavení, chtěli jsme se někde natáhnout. Ale najednou nás ten chlapík začal vyhazovat. Zničehonic. Že tu v žádném případě nesmíme přespat, a že kousek výš v horách je jiné ležení, tam mají pro nás místo. Přitom v Priechodu bylo místa dost. Nedal se uprosit, tak jsme šli. Ráno jsme se vrátili, a koukáme! Všichni tam leží mrtví, podřezaní ve spánku. Jediný, kdo mezi nimi chyběl, byl ten chlapík v civilu. Musel to být německý kolaborant, který partyzány opil a v noci tam pustil Němce. Aby neupozornili ostatní partyzány v horách, použili dýky. Nás si ten chlapík musel asi nějak oblíbit nebo co, prostě nás nechal žít," vyprávěl Alexander Gajdoš, který pak úspěšně přešel frontu a připojil se k československé armádě.

Po válce se shledal jen s otcem, matka a sestra zahynuly v koncentračním táboře, kde přesně a za jakých okolností, není dodnes známo. Alexander Gajdoš se usadil v Karlových varech, kde se v roce 2004 stal předsedou židovské obce.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.