Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vyrůstala v džungli s opicemi, teď se Kolumbijka stará o britské děti

  22:36aktualizováno  22:36
Život občas napíše příběhy, které jakoby vypadly z těch nejslavnějších dobrodružných knih. Jeden takový si prožila Luz Marina Chapmanová. Před mnoha lety žila v džunglích Kolumbie spolu s tlupou opic, dnes je z ní spořádaná manželka britského varhaníka a milující matka dvou dcer.

Osudy Luz Mariny Chapmanové by vydaly i na strhující hollywoodský film | foto: Daily Telegraph

První vzpomínka Nancy Ferero Eusseové na malou nenápadnou dívku je nejasná. Eusseová si pamatuje, jak se prohání v korunách stromů za jejich domem ve městě Cúcuta. "Bylo to zvláštní, věšela se po stromech, ale ne jako ostatní někde nízko, ale vysoko v korunách," vzpomíná Eusseová v rozhovoru pro server Daily Telegraph.

Nový přírůstek do rodiny Eusseových byl tichý, nenápadný a měl nekonečný smutek v očích. Dívenka byla dítě ulice, v minulosti adoptovaná rodinou, která ji nutila k otrocké práci. Spásou pro ni byla až adopce rodinou starostlivé Nancy. Když jí bylo deset let, začali jí říkat Luz Marina a ona se postupem času rozpovídala o své minulosti. A vyprávění to bylo ve všech ohledech strhující.

Luz se podle všeho narodila v roce 1950 v Kolumbii. Podle jejích matných vzpomínek ji unesli, bylo jí tehdy kolem čtyř let. Místní gang ji naložil do kufru auta a nebohou dívenku bůh ví proč po stovkách kilometrů nechal opuštěnou u cesty. Luz si to namířila do nedaleké džungle.

Žila jako opice

Tam začala žít obklopena tlupou opic. Od nich se naučila, jak v drsných podmínkách přežít. Imitovala jejich chování a jedla to, co ony. Osud ji pak zavedl do blízkosti tamní indiánské vesnice. Její obyvatele však její blízkost netěšila, na malou dívenku házeli kameny, kdykoliv se přiblížila k vesnici. Luz tak musela čekat na noc, kdy podnikala výpravy do vesnice, odkud odnášela odpadky, které jí sloužily jako potrava.

Takovým způsobem se životem protloukala více než dva roky až do té doby, než jednoho dne spatřila skupinku lovců. Rozeběhla se k nim a jedné z žen se křečovitě chytila za nohu. Žena se s hrůzou podívala dolů na blátem zašpiněný dětský obličej. Lovci Luz naložili do svého vozu a vydali se směrem k městu Cúcuta. Dívka ale se strachem po několika minutách utekla.

Luz se tak dostala do blízkosti většího města, kde následně žila ve skupince dalších dětí bez domova. Když už to vypadalo, že se dočká světlých zítřků, osud jí uštědřil další ránu. Na první pohled milující rodina, která tehdy osmiletou Luz vzala pod svá křídla, si z nebohé dívky udělala otroka. Nekonečná práce měla být poslední temným místem jejího života.

Po otroctví přišla spása

Do děje totiž přišla rodina Eusseových, která malou Luz adoptovala a poslala ji do Bogoty ke svým příbuzným Maríe a Amadeovi. Tam konečně zažila normální dětství a následně zde pracovala více než deset let jako dětská pečovatelka. Jedna z jejích adoptivních sester si za muže vzala majitele textilních závodů, což mělo v blízké budoucnosti zasáhnout i do života Luz.

Po obchodních neúspěších se totiž celá rodina rozhodla odstěhovat do Velké Británie. Rodina ale záhy zakusila těžké finanční problémy, které donutily hlavu rodiny k návratu do Kolumbie. Luz spolu s několika dalšími sestrami ve Velké Británii zůstala a snažila se dokončit školu.

Štěstí se nakonec na Luz Marinu přeci jen usmálo. Zamilovala se do místního varhaníka Johna Chapmana, a i přesto, že v té době neznali řeč toho druhého, se v roce 1979 vzali. O rok později se jim narodila dcera Joanna, za tři roky pak na svět přišla Vanessa.

Minulosti se už nebojí

Luz Marine, nyní hrdě nosící příjmení Chapmanová, se pomalu začala učit anglicky, nezapomínala však ani na svou minulost. Svým dcerám ve španělštině vyprávěla příběhy ze svého dětství, a dokonce jim názorně předvedla, jak správně šplhat po stromech a holýma rukama lovit divokou zvěř.

Luz naplno přijala nový životní styl, nejprve se stala kuchařkou, následně pak zasvětila život povolání vychovatelky ve školce. Aktivně se angažuje také v charitativní činnosti. Na svou minulost nevzpomíná se smutkem v očích, takový je prý život a lidé by ho měli brát takový, jaký je.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Irácké jednotky obsadily Kirkúk na severu země (16. října 2017)
Irácké jednotky obsadily ropný Kirkúk, Kurdové se stáhli bez boje

Irácké jednotky obsadily město Kirkúk na severu země, které bylo v držení kurdských milicí. S odkazem na prohlášení armády o tom informovala stanice...  celý článek

Tropická bouře Ophelia obarvila nebe nad jižní Anglií do oranžova a slunce do...
Ophelia zbarvila slunce doruda. Brexit vyvolal apokalypsu, psali šprýmaři

Tropická bouře Ophelia v pondělí obarvila nebe nad jižní Anglií do oranžova a slunce do ruda. Podle meteorologů šlo o důsledek lomu světla v mase vzduchu ze...  celý článek

HMS Sheffield po zásahu argentinské rakety (4. května 1982)
Káva, nuda a fascinace raketou. Britové odtajnili zkázu lodi u Falkland

Archivy Britského královského námořnictva vydaly po 35 letech svědectví o zkáze torpédoborce HMS Sheffield. Ten se potopil po zásahu raketou během války...  celý článek

Grafton Recruitment Praha
SALES COORDINATOR - Russian

Grafton Recruitment Praha
Praha
nabízený plat: 25 000 - 35 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.