„Já mám osobák dvě hodiny padesát pět minut. Tentokrát jsem běžel pět hodin,“ informoval o svém nedělním výsledku Fiala. Pro mnohé by takové zhoršení znamenalo neúspěch. Pro bývalého děkana, který klesl na dno a za pomoci druhých se z něj opět vyhrabal, představuje absolvování závodu vítězství.
„Je to pro mě nejlepší maraton, na který budu nejraději vzpomínat,“ uvedl s tím, že se při tréninku potýkal s několika zraněními a naplno mohl cvičit vlastně jen dva týdny před startem. „Do třicítky to šlo skvěle, posledních dvanáct kilometrů jsem se děsně trápil. Ale to k tomu patří,“ dodal běžec, kterému kolem trati fandila i skupina bývalých studentů z univerzity.
Bohumil Fiala poznal, co to je životní raketový sešup. Dvaadvacet let učil na Slezské univerzitě, stal se děkanem Obchodně podnikatelské fakulty - a v roce 2014 o práci přišel rozpuštěním katedry společenských věd.
Poté, co přestal dostávat odstupné a nepodařilo se mu najít novou práci - pro leckteré zaměstnavatele měl příliš velkou kvalifikaci - propadl alkoholu, démonu, který si svého času našel i řadu jeho příbuzných. Měl to „v rodině“. Manželka ho nakonec vystěhovala z bytu a ocitl se na chodníku.
Zlomové okamžiky i boj o cestu do Ria, to vše přinesl pražský maraton |
Pětačtyřicetiletý pedagog se pokusil o sebevraždu. Zkoušel se upít k smrti. Pak ho ale na lavičce v parku vyzpovídala dívka, která příběh pozoruhodného bezdomovce zveřejnila. Toho si všimli bývalí Fialovi studenti.
A rozhodli se, že oblíbeného kantora, mimochodem absolventa výsadkářského kurzu v armádě, který předtím běhal maratony a vzpíral, ve štychu nenechají. Ze dne na den se jich shromáždilo na dva tisíce - sociální síť Facebook v tomto případě pomohla k rychlému zkontaktování.
Studenti dokázali v duši bývalého pedagoga zažehnout jiskru, o niž se předtím marně pokoušela terapeutka v protialkoholické léčebně. Na „Bohušovu“ záchranu založili fond a učitele si předávali jako štafetový kolík: nejen se zajištěním noclehu, ale i s programem: tu hvězdárna, jindy prohlídka zámku. Přeučili ho z vína na pivo. A začali omezovat dávky.
Jeden z bývalých žáků Josef Halamík mu nabídl práci ve své firmě, pronajal mu byt. Další bývalá studentka mu pomáhá s vařením, praním a uklízením. „Je na mateřské a jezdí za mnou až z Hodonína i s dvouletou dcerou. Přivezla mi ukázat i svůj diplom, který jsem podepsal jako děkan. Solidarita mých žáků je fascinující,“ líčil na sklonku loňského roku užaslý muž MF DNES.
Studenty k pomoci motivovalo i to, že Fiala byl velmi oblíbeným učitelem. Mluvil spatra, improvizoval, měl charisma i dar umění vyprávět.
Poté, co studenti „zrestartovali“ Fialův život, začal učitel každý den běhat. Vytyčil si cíl - a na výročí osvobození od nacistů si jej v Praze splnil. A věří, že zkušenosti, které nabyl jako bezdomovec, už nikdy nebude potřebovat.
