Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

CIZINCI V BRNĚ: Zimě už lékař z Nigérie přivykl, s nedůvěrou se potýká

  0:07aktualizováno  0:07
Když přicházel z Nigérie do Brna studovat medicínu, zakotvit tu neplánoval. Obtížně přivykal mrazům a chybělo mu oblíbené fufu. Nyní má urolog Babajide Adedokun dvouletou dceru s českou manželkou. „Žiju jako Čech, nejlíp jak umím,“ směje se lékař.

Lékař Fakultní nemocnice v Brně Babajide Adedokun | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Po deseti letech života v Česku jezdí za prací do bohunické nemocnice i v zimě klidně na kole. Tam a zpět domů urazí přes třicet kilometrů. Šlapání do pedálů má jako odpočinek. „Černochů tady na kole moc nejezdí, takže si u toho připadám výjimečně,“ líčí usměvavý lékař srozumitelnou češtinou.

Pochází z přímořského Lagosu na jihu Nigérie, kde žije 20 milionů obyvatel. V celé zemi pak 170 milionů lidí. „Rodiče chtěli, abych odešel z domu co nejdřív, tak je to u nás zvykem. Už v patnácti mi řekli, že mě za dva roky někam vyhodí. Tady lidé žijí s rodiči do 30 i 40, hlavně u chlapů to nechápu,“ pozastavuje se.

Cizinci v Brně

iDNES.cz přináší sérii příběhů cizinců, kteří se rozhodli usadit a trvale žít v Brně. Přibližuje názory, zkušenosti a pohled zpovídaného na život v jihomoravské metropoli a obecně v Česku. Popisuje počáteční těžkosti každého z nich i to, jak přivykali odlišné kultuře a zvykům.

Jak sám říká, pochází z netypicky africké rodiny, má totiž jen dva mladší sourozence. „Rodinám v Africe se běžně rodí sedm i víc dětí. Otec je praktický lékař a vycházel vždy z toho, že může mít jen tolik potomků, kolika zvládne zajistit vzdělání. Propaguje u nás antikoncepci a plánované rodičovství,“ přibližuje.

Věty formuluje opatrně, hovoří soustředěně, pomalu a s důkladným rozmyslem.

„I já jsem chtěl vždycky studovat medicínu. V Nigérii je dost problematické dostat se na univerzitu a školné je drahé. Tehdy, v roce 2004, jsme s taťkou našli inzerát od krajanky, která studovala v Česku. To bylo poprvé, co jsem o této zemi slyšel,“ přiznává osmadvacetiletý muž, kterému přátelé a kolegové neřeknou jinak než Džejdý nebo Ade.

Doktorem se Babajide Adedokun mohl stát i na univerzitě v americkém Massachusetts, kam ho také přijali. Čtyřicet tisíc dolarů školného ročně ale bylo příliš. „Tady to vyšlo rozumně,“ vysvětluje.

Získat důvěru pacientů? Těžší než pro Čechy

Matka se s jeho ukotvením v Evropě ze začátku smiřovala těžko. Usadit se v Brně totiž neplánoval, rok před koncem studií ale potkal svou budoucí manželku - zdravotní sestru. „Původně jsme chtěli jet pracovat do ciziny. Nakonec jsem si našel práci tady a nyní máme malou dceru,“ popisuje nositel neobvyklého reinkarnačního jména, jehož význam česky překládá jako „děda se vrátil“.

Babajide Adedokun

  • Osmadvacetiletý muž původem z nigerijského Lagosu přijel do Brna studovat medicínu. Nakonec se zde rozhodl usadit, protože potkal svoji budoucí ženu, s níž má nyní malou dceru.
  • Pracuje na urologickém oddělení v brněnské Fakultní nemocnici.
  • Má dva mladší sourozence. Sestra žije v Kanadě, bratr zůstal v Nigérii.

Přiznává, že získat si důvěru českých pacientů je pro něj daleko těžší než pro české doktory. Spousta lidí k němu přichází s obavami z komunikační bariéry.

„Když mě vidí v ordinaci, začnou pochybovat, jestli jsem schopný a umím česky. Čeština je těžká, ale dá se naučit. Rozumím všemu a píšu líp, než mluvím. Takže když mám problém něco vyslovit, napíšu to. Vždycky se snažím být milý a opravdu pečlivě dopředu studuji dokumentaci, abych věděl, co má pacient za diagnózu, zkrátka se zajímám,“ vysvětluje.

Právě lidským a individuálním přístupem získává u pacientů body. „Měl jsem jednoho s vážnou diagnózou. Nechtěl mým zjištěním věřit a trval na vyšetření odborníkem. Pak přišel s tím, že jsem měl pravdu a omluvil se. Teď jsme v podstatě přátelé,“ líčí lékař zkušenost ze své praxe.

V Nigérii podle něj lékaři pracují i 80 hodin týdně a jsou velmi špatně placení, kolikrát navíc hradí pomůcky a léky ze svého. „Lidé si v Česku zbytečně stěžují, zdravotnický systém je tady perfektní. U nás je to katastrofa, pojištění není povinné, lidé většinou péči platí rovnou, pokud na ni mají. Lékaři tam musí mít k lidem soucit, otec už kolikrát léčil a operoval zadarmo,“ popisuje.

Nebude poznat, kdo přišel legálně a kdo je uprchlík

V Nigérii nebyl deset let, rodiče ho ale v Brně při svých cestách po Evropě navštívili několikrát. „Neměl jsem peníze vracet se domů, na severu jsou navíc nepokoje a problémy s islamistickými extremisty Boko Haram. V Brně je opravdu klid. U nás je život strašně rychlý a mezi lidmi jsou velké rozdíly - žádná střední třída, jen bohatí a hodně chudí,“ líčí mladý lékař.

Lékař Fakultní nemocnice v Brně Babajide Adedokun

Zprávy o dění ve své vlasti bedlivě sleduje. Je zvědavý, co pro napůl křesťanskou a napůl muslimskou zemi udělá nový prezident. „Jsme okradený stát, Nigérie i celá Afrika, po odchodu kolonizátorů nemáme nic, je to začarovaný kruh. Člověk nemůže najít konkrétní kořen toho problému,“ přemítá.

Rozmístění uprchlíků v Evropě je pro něj smutný příběh. „Za pár let bude těžké rozlišit, kdo sem přijel za studiem či jinak legálně a kdo se sem dostal jako uprchlík. Chápu, že někdo má doma občanskou válku a brání se tím, že může přijít o život, ale to není stoprocentní důvod pro ilegální emigraci,“ myslí si.

Překvapilo jej, jak jsou Češi přátelští a vstřícní. „Nevím, jakou zkušenost mají ostatní, ale já jsem se tady do žádných problémů nedostal. Neměl jsem konflikt s rasistou, nikým na ulici, lidi jsou hodní, usmívají se, manželčina rodina je úžasná včetně matky policistky. Zlepšila mé mínění o policii celkově,“ směje se.

Jak chutná jeho oblíbené africké jídlo fufu - vařené knedlíky z maniokové mouky s omáčkou - už si ani nevzpomíná. Na české jídlo a pivo si musel zvyknout.

„Češi jsou skvělí, ale podle mě pijí až příliš alkoholu. Spolužáci mnohdy celý den studovali v knihovně a pak celou noc propili. To mě štvalo, kolikrát jsem musel domů sám. A pořád jsem si nezvykl na pivo, nemusím ho, mám malou toleranci a rád se kontroluji,“ uzavírá.







Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.