ČTĚTE TAKÉ:
Život bez výhod je pro bývalé politiky šokující
Co vás překvapilo, když jste přišla do parlamentu?
Patnáct let se pohybuji hodně aktivně v komunální politice. Přikládám větší vážnost tomu, co dělají lidé na komunální úrovni, než tomu, co v tomto okamžiku předvádí Poslanecká sněmovna.
Otevřít nějaký problém na zastupitelstvu vyžaduje stonásobně větší odvahu než hřímat od pultu v Poslanecké sněmovně, která připomíná spíš neosobní divadlo. Zastupitelé chodí s kůží na trh ve městě, kde je každý zná.
A co poslanecké výhody typu doprava zdarma nebo rekreace na horách za 60 korun na den? Už jste si na ně zvykla?
Dosud jsem se nenaučila přijímat takové věci, jako je káva za sedm korun, bez uzardění. Přijde mi to divné. Když jsem nastupovala, o těchto výhodách jsem nevěděla. Na MHD zdarma mě upozornil kolega, když jsem si běžela koupit lístky. Koukali na mě jako na blázna.
Co třeba první návštěva poslanecké restaurace?
S trochou nadsázky musím říct, že jsem si nebyla jistá, jestli jsou ty ceny v korunách, nebo v eurech. Obědvat za pár korun mi připadá zvláštní a nemělo by to tak být. Jako poslankyně mám poměrně dobré příjmy a mohu si dovolit koupit si kávu za 30 korun, a ne za sedm korun jako ve Sněmovně. Připadá mi to ponižující pro samotné poslance, kteří na tohle přistoupí.
Překvapilo vás ještě něco?
Z MF DNES jsem se dozvěděla o cenách v poslaneckých ubytovnách v Harrachově a Lipnici nad Sázavou. Styděla bych se toho využívat. Od roku 1990 jsem v soukromém sektoru, takže si kupuji každou obálku. Ubytovat se někde za šedesát korun na noc, protože jsem poslanec... To bych se musela propadnout hanbou. To je prostě skandál.
A jak to vidí zkušenější kolegové?
Lidem, kteří sedí v parlamentu osm nebo dvanáct let, na tom nepřijde nic divného a berou to jako naprostou samozřejmost.
A začnete o tom mluvit?
Před volbami to nepovažuji za smysluplné. Ale kandiduji znovu a chci za rušení výhod bojovat.
Mnozí poslanci mají z výhod i legraci, že?
Nedávno mě šokovaly poznámky, které jsem zaslechla v poslanecké restauraci a které doprovázel hurónský smích. Poslanci se tam trumfovali ve výrocích typu: "Lidi neví, jakou tady děláme havířinu," nebo "Kdo by tady za ty prachy dělal." Ozvalo se dokonce: "Makáme jako barevní." Tenhle typ humoru mi opravdu nevyhovuje a možná má co do činění s tím, že většinu osazenstva Sněmovny tvoří muži.
Co podle vás vede poslance k takovým řečem?
Podle mě naprosto ztratili úctu k voličovi.
Myslíte si, že se někdy poslanci těchto výhod sami vzdají?
Jistě, musely by ale přijít nové tváře. V tomto směru by určitě hodně pomohlo, kdyby do Sněmovny vstoupil pátý volební subjekt, který by mohl být tím jazýčkem na vahách.
Lze tedy v nadsázce říci, že politici žijí na Marsu?
Ano. Možná i na vzdálenější planetě. Ztrácejí kontakt s běžným životem.
