Pondělní zřícení letadla společnosti UTair u sibiřského města Ťumeň nepřežilo 31 lidí. Dalších dvanáct vyvázlo se zraněními. Šest zraněných je stále v kritickém stavu, uvedla mluvčí ministerstva zdravotnictví.
Šestadvacetiletá Anastasija Averčenková a třiadvacetiletý Alexandr Akiňšin se jako první z tuctu přeživších probrali z bezvědomí a už byli s to hovořit s vyšetřovateli. Části jejich výpovědí se objevily i v médiích.
"Nevšimla jsem si ničeho zvláštního. Jako vždy jsem se před letem trochu bála, ale žádnou strašnou předtuchu jsem neměla," uvedla Averčenková, která spolu s Akiňšinem letěla na konferenci pro mladé specialisty ropné společnosti Surgutněftěgaz.
Před vzletem si chtěli přesednout, jsou vyšší a neměli dost místa. Podle letušky však už byla všechna místa vpředu obsazena, a tak si vybrali křesla uprostřed letounu. Zřejmě díky tomu podle záchranářů přežili, lidé sedící vpředu a vzadu letadla zahynuli na místě.
Samotný pád letadla si Averčenková nepamatuje, v paměti má "černou díru" až do okamžiku, kdy po nehodě otevřela oči a pochopila, že leží na sněhu. "Bylo velmi chladno. Okolo byl strašný hluk, nějaký třesk a jekot. Myslela jsem si, že ještě spím, zdá se mi nějaký strašný sen a lekla jsem se, že se zpozdím..."
Až po nějakém čase si všimla běžících záchranářů a předtím, než upadla do bezvědomí, začala volat o pomoc. Z nehody vyvázla s množstvím zlomenin.
Její spolucestující si pád pamatuje. Zpočátku byl podle něj let poklidný. Pak se ale začal celý trup třást a vibrovat. "Od strašného hluku mi zalehly uši, letoun se propadal a podivně naklonil, vůbec jsem nechápal, co se děje." Poslední, co si zapamatoval, bylo "zahřmění, bouchání, třesk - a pak tma". Ještě jednou otevřel oči a před sebou viděl obrovský motor, než opět upadl do bezvědomí.
Akiňšin po nehodě podle médií upadl do šoku, ve kterém zatelefonoval svému šéfovi, aby mu havárii oznámil. Pak ztratil vědomí. Jeho záchranu vylíčil hasič Anatolij Kolpaščikov, který jako jeden z prvních zasahoval na místě neštěstí.
"Stal se zázrak: z kaše ze sněhu a hlíny vstal mladík a šel k nám, bez klopýtání. Nejprve jsme se divili, jak tam někdo z místních mohl tak rychle doběhnout. Ale mladík byl jen v košili, natahoval pořezané ruce. Pochopili jsme, že je to cestující! Celý se třásl." Hasiči ho posadili do svého vozu, aby se ohřál. Zjevná zranění sice neměl, ale nebyl si vědom, co se děje. Stále jen říkal: "Já jsem Saša."
Za nejpravděpodobnější příčinu nehody vyšetřovatelé považují nedostatečné ošetření letadla od námrazy.
Ťumeň, Sibiř
