Volební místnosti se uzavřou v 18 hodin a volební komise výsledky prvního kola oznámí do 26. listopadu. Pokud žádný z kandidátů nezíská více jak padesát procent hlasů, do druhého kola postupují dva nejúspěšnější. Tunisané by pak šli znovu k volbám 28. prosince.
Několik kandidátů na hlavu státu je spojeno ze sesazeným režimem autoritářského prezidenta Zína Abidína bin Alího, což podle řady zejména mladých lidí dává volbám „nahořklou pachuť“.
Národní shromáždění, které připravovalo novou ústavu, zákaz lidem spojených s bývalým režimem zvažovalo, nakonec se ale rozhodlo ho neuplatnit. Navíc prezidentská funkce je nyní v Tunisku převážně ceremoniální.
„Silný národ je národ, který respektuje všechny náboženské skupiny a politické strany,“ řekla BBC politička z islamistické strany Ennahda (Strana obrody) Džauhara Ettisová. Přestože si z dětství pamatuje, jak předchozí režim mučil jejího otce, hlasovala pro kompromisní ústavu, která toleruje náboženskou svobodu a jako první v arabském světě zaručuje ženám stejná práva jako mužům.
Favorité prezidentské volby zleva Bádží Káid as-Sabsí, Munsif Marzúkí a Hamma Hammami
Islamisté nemají kandidáta
Favoritem voleb je předseda strany Nidáa Túnis (Hlas Tuniska) 87letý Bádží Káid as-Sabsí. Ve vládě prvního tuniského prezidenta Habíby Bourgíby byl ministrem vnitra a v éře zmíněného bina Alího působil ve funkci předsedy parlamentu. As-Sabsí slibuje svým voličům stabilitu.
„V této době ho potřebujeme s jeho znalostmi a schopnostmi,“ říká příznivec as-Sabsího. „On je jediný, který přinese politickou rovnováhu. Pokud nevyhraje, události půjdou špatným směrem,“ tvrdí. Jeho odpůrci tvrdí, že je moc starý a vyčítají mu jeho spojení s bývalým režimem.
Hlas Tuniska vyhrál říjnové parlamentní volby (více zde), přesto ubezpečuje, že nechce návrat starých časů. Strana navíc nemá potřebnou většinu. Koaliční vyjednávání chce vítězná strana zahájit až po výsledcích prezidentských voleb. „Revoluce je naší povinností a zdrojem inspirace,“ řekl člen strany.
Před parlamentními volbami strana varovala před Ennahdou, která do jisté míry určovala porevoluční vývoj. V prezidentských volbách však musela přistoupit k jiné taktice, neboť Ennahda nevyslala žádného kandidáta a ani žádného veřejně nepodpořila. Uvedla, že se soustředí na parlament.
Jedním z hlavních vyzyvatelů je odcházející prezident Munsif Marzúkí. Před revolucí, která ho vynesla do nejvyšších pater politiky, byl dlouholetý disident a lidskoprávní aktivista. Marzúkí doufá, že získá podporu od příznivců Ennahdy.
„Ostatní mluví o pravomoci státu, já chci mluvit o pravomoci lidu. Začnu s vámi, vašimi myšlenkami a svobodami. Tato neděle je důležitým milníkem naší historie. Dovolíte, aby se vrátil starý režim nebo ne?“ ptal se Marzúkí podle The New York Times svých příznivců.
Třetím kandidátem na možný postup do druhého kola je podle komentátorů komunistický kandidát Hamma Hammami. Dřívější politický vězeň má příznivce převážně mezi pracující třídou a venkovany.
Ilegální pouliční prodavači
„Jsou to nejdůležitější volby v historii Tuniska,“ řekl 27letý Anís Smaali, který byl pozorovatelem říjnových parlamentních voleb a stejně tak nynějších prezidentských. „Po nich budeme mít skutečnou vládu s pětiletým mandátem. Tunisko ukáže, že skutečná a udržitelná demokracie je možná v arabském světě,“ doufá.
Tuniská cesta od arabského jara k letošním dvojím volbám nebyla jednoduchá. Nicméně v porovnání s dalšími státy, kde arabské jaro svrhlo nedemokratické vlády, se jeví jako poměrně úspěšná. Zemi však sužují ekonomické problémy. Podle 88 procent obyvatel země je ekonomická situace špatná.
Revoluci spustil mladý zelinář Muhammad Buazízí, který se v prosinci 2010 upálil. Protože zeleninu prodával ilegálně, měl potíže s policií. Jednoho dne své neštěstí neunesl, a proto se odhodlal k tak fatálnímu činu. Odstartoval tím vlnu protivládních demonstrací v arabských zemích.
V současném Tunisku však žijí stovky jemu podobných ilegálních pouličních prodejců. Šedá ekonomika představuje pro Tunisko velký problém. Tito lidé jsou znechucení vývojem po revoluci, protože jejich život se nijak nezměnil. „Několikrát jsem žádal o povolení, místo něj mám stále problémy s policií. Stát pro nás nikdy nic neudělal, proč bych měl jít volit,“ říká třicátník Mahrés.
