Václav Klaus přijal na Pražském hradě svého nástupce Miloše Zemana. (5. února

Václav Klaus přijal na Pražském hradě svého nástupce Miloše Zemana. (5. února 2013) | foto: Michal Šula, MAFRA

KOMENTÁŘ: Zeman si musí vybrat, jak povede svůj úřad

  • 13
Dobrý prezident by měl být schopen spolupracovat i s vládou, se kterou nesouhlasí. Neměl by být sektářský a konfrontační jako odcházející Václav Klaus. A měl by být schopen předkládat řešení dlouhodobých problémů a společenské vize, píše ve svém komentáři Martin Komárek z MF DNES.

Zvolený prezident si postupně kolíkuje svůj dílec. Začal ostřelováním, když řekl, že předčasné volby by byly nejlepší, a pohrával si s myšlenkou "velmi extenzivního" výkladu ústavy, podle něhož může odvolat premiéra. Pravděpodobně to byla spíše vědomá provokace než omyl, byť omylů se při kampani Zeman dopustil mnoha. Premiér, v poslední době asi přepracovaný, to však vzal vážně, takže se tím začala vážně zaobírat i některá média. Zeman dosáhl kýžené reklamy a elegantně vycouval.

V úterý však už jednal s politickými partnery. S Václavem Klausem, který byl i s celou rodinou aktivním účastníkem jeho kampaně. A s Petrem Nečasem, s nímž bude muset dost možná spolupracovat až do řádných voleb v roce 2014. Nečas zatím zvládl všechny krize a nyní, když prosadil hlavní reformy, se nezdá, že by ve Sněmovně byla atmosféra vhodná pro shození vlády. Ledaže by Kalousek výrazně přecenil vliv "pěkného druhého místa" Karla Schwarzenberga a uvěřil, že brzké volby vynesou posílení pro TOP 09. Jenže Kalousek je příliš bystrý analytik na takovou úvahu.

Zeman tedy bude muset zvolit taktiku, jak žít s pravostředovou vládou, jejímž místopředsedou je jeho soupeř. Má s ní bojovat, nebo vycházet? Slovně kritizovat a ve skutečnosti být smířlivý? Snažit se ji svrhnout? A skutečně bude navštěvovat vládní zasedání tak pilně, jak slíbil?

Krom toho musí definovat styl prezidentství, kterým naváže na Václava Klause i se od něj odliší. Evropská vlajka nad Hradem určitě nebude jediný rozdíl.

Musí se také seznámit s chodem hradního úřadu a obklopit se lidmi, kterým důvěřuje a kteří jsou zároveň kompetentní. Jistě se nebude chtít obklopit lidmi, kteří mají takovou pověst jako Klausovi poradci Jakl a Hájek.

Začátek prezidentování bude velice důležitý a předurčí, jak Zeman obstojí. I ti, kdo ho kritizovali za příliš agresivní kampaň, by však do jisté míry měli ctít tradici sta dnů hájení. To jest hledět na kroky nového prezidenta s porozuměním a dobrou vůlí. Je totiž v zájmu všech, aby vykonával úřad dobře a ve prospěch občanů, jak vyplývá z extenzivního, ale i neextenzivního výkladu ústavy.

Jak s vládou?

Nečasovi nelze upřít jedno: snaží se reformami pomoci ekonomice, snížit zadlužení a modernizovat zemi, aby byla konkurenceschopnější.

Je za to ochoten nést i riziko neoblíbenosti (i když k té přispívá sám svou neschopností oslovit veřejnost).

Miloš Zeman je kompetentní ekonom, o němž není známo, že by trpěl levičáctvím.

Ostatně, než se stal předsedou sociální demokracie, považoval se za liberála. Jako ekonom by tedy měl vládě pomáhat. Samozřejmě nikoli jako nějaký člen či poradce, ale měl by jí být v reálných ekonomických debatách o budoucnosti země kvalifikovaným oponentem.

Naše politika stále tkví v nemoderním pravolevém schématu. Ideologie a politický populismus se promítají do rozhodování mnohem více, než je nutné. Země potřebuje technická řešení, která by opět nastartovala ekonomiku. V tomto ohledu by měl prezident spolupracovat s vládou, není-li bytostně přesvědčen, že její kroky poškozují republiku.

Dobrý levicový prezident musí být též schopen spolupracovat se středopravou vládou ve věcech, které se týkají zahraniční a bezpečnostní politiky. Zahraniční politika byla za Klausových časů značně schizofrenní. Jak ostatně hledět na zemi, jejíž ministr zahraničí je eurofederalista, premiér euroskeptik a prezident eurofob?

Zeman se bude muset rozhodnout, zda chce hrát roli odpovědného prezidenta pro všechny, nebo prezidenta odpovědného jen svým voličům. V prvním případě bude hledat s Nečasem shodu. Ve druhém proti němu bude divoce bojovat a pokusí se uspíšit jeho pád. Tak se ale dobrý prezident nechová.

Jak po Klausovi?

Zeman s Klausem si v úterý na Pražském hradě poklepali po ramenou, chtělo by se říci: bratrsky se políbili a prohlásili se za nesmrtelné nepřátele. Agentury zveřejnily průzkum, podle něhož podpora Václava Klause klesla na 26 procent. Troufal bych si tvrdit, že kdyby se tehdy dělaly průzkumy, tak nízko by nebyla ani popularita Gustáva Husáka.

Zeman by se tedy měl poučit a dělat hradní politiku jinak než pozdní Klaus. Tomu jistě nesmírně uškodila nepopulární amnestie, ale nejen to. Konec jeho prezidentství byl sektářský, do sebe zahleděný, nesrozumitelný a zbytečně bojovný. Přitom prezidentství jako by nemělo žádný obsah. Klaus například nebyl schopen v ne zcela lehkých hospodářských časech dodávat lidem elán a ani nepředkládal sám nějaká dlouhodobá řešení, či dokonce vize, když už vláda, které se nedá upřít pracovitost, něčeho takového není schopna.

Zeman v kampani tvrdil, že chce zlepšit katastrofální úroveň české politiky. Jistě neměl na mysli zákulisní hry, v těch jsou někteří sněmovní borci opravdu zdatní. Pokud chce být větším prezidentem než Klaus, měl by být schopen nastolovat velká politická témata, a to bez zbytečné konfrontace.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video