Ne, vítězství Miloše Zemana je politická realita. Stejně jako je kulturní realita, že se masově díváme na Ordinaci v růžové zahradě, a ne na Felliniho. Kampaň byla ostrá. Zeman od počátku nasadil negativní a konfrontační tón. Schwarzenberg ovšem také nehrál v rukavičkách. I když styly byly odlišné.
Sociolog Herzmann mi řekl: "Schwarzenberg je jako šermíř francouzské školy. Zasadí každou ránu, ale když upadne soupeři kapesníček, počká, než si ho zvedne. Naopak Zeman je jako zápasník ukrutného zápolení 'chytni, kde chytni'."
Zeman se svým učitelem Machiavellim vždy vyznával zásadu, že účel světí prostředky. Projevil bojovnost, trpělivost a vynalézavost jako onen bankéř, který utekl v Kingově knize z věznice Shawshank. Dlouhá léta se toužil dostal z vězení a použil pro to všech prostředků. Čistých i nečistých. A možná je Zeman jako onen bankéř. To však neříká nic o tom, jak stráví příštích pět let "svobody".
Ani nepřátelé nemohou říci, že Zeman se dostal na Hrad vyloženě nečistě. Hrál sice na temné struny, ale ty prostě máme. A kdo chce zvítězit, musí do nich hrábnout.
Miloš Zeman má však více tváří. Kromě konzumenta bůčku a slivovice je znalcem světové literatury. Není jen hrubián, je i vtipný a ne mělký diskutér. V dnešní době se i sedmdesátiletí lidé musí učit. Není zdaleka vyloučeno, že se Zeman naučí být prezidentem.
Tedy aspoň lepším, než byl Klaus. Pro nás, kdo jsme Zemana nevolili, je to naděje.
Schwarzenberg se zachoval jako gentleman, když uznal porážku a pogratuloval vítězi. Věřme tedy s ním, že vítěz Zeman se dokáže změnit a bude důstojným prezidentem země.
