Z předběžných průzkumů, které se podle agentury AFP zakládají na součtu zhruba 95 procent hlasů, vyplývá, že současného prezidenta volilo 71,1 procent oprávněných voličů.
Putinovo drtivé vítězství je považováno za důkaz, že Rusové ho opravdu považují za rozumného vládce symbolizujícího stabilitu a prosperitu.
Další kandidáti zůstali daleko za ním - na druhém místě se umístil kandidát komunistů Nikolaj Charitonov s 13,9 procenty. Kandidátka "reformních sil" Irina Chakamadová získala pouze 3,8 procent.
Část opozice se odmítla voleb zúčastnit a obviňuje prezidenta z autoritářských metod a snahy stát se absolutistickým vládcem. Není však pochyb, že Rusové si Putina opravdu váží. "Vrátil nám hrdost," řekla v neděli před jednou z volebních místností studentka Jelena.
Volby probíhaly za mimořádných bezpečnostních opatření, neboť země žije v neustálém strachu z teroristických útoků.
Putin volil ráno
Putin volil už ráno v Moskvě s manželkou Ljudmilou. Poté, co vhodil lístek do urny, odmítl odhadovat šance svých konkurentů na úspěch. "Nebylo by korektní o tom mluvit," řekl Putin a prohlásil, že své rivaly respektuje. "Naučili mě to mí trenéři," řekl tento milovník juda.
Šéf ústřední volební komise Alexandr Vešňakov přiznal, že ve třech volebních místnostech v Čečensku byly objeveny výbušniny, které se podařilo zneškodnit. Další přestupky označil za drobné. Například ve Sverdlovské oblasti v blízkosti volebního okrsku v Nižním Tagilu se přímo z autobusu prodávala levná vodka. Ve Volgogradské oblasti zase vojákům vydali hlasovací lístky pro volby do orgánů místní samosprávy, což je nepřípustné.
Podle agenturních informací v čečenské obci Sernovodskaja vybuchly nedaleko volební místnosti dvě bomby. Agentura RIA-Novosti uvedla, že nikdo nebyl zraněn; volební místnost v tamní škole však musela být na půl hodiny uzavřena.
Relativně vysokou účastí překvapili i obyvatelé ruské metropole, jinak známí laxním přístupem k volbám. Volební místnosti, u nichž tradičně vyhrávají ruské populární melodie, byly od rána zaplněny desítkami lidí, kteří si v slunečný jarní den přivstali, aby mohli vyjádřit svůj občanský postoj. Mnozí z nich však dávali najevo nespokojenost s tím, že neměli mezi Putinovými soupeři na vybranou.
DEN PŘED VOLBAMI
Osvícený car“ si upevňuje svoji moc
Bývaly to dramatické bitvy, vzpomínáte? Demokraté válčili s komunisty, komunisté s nacionalisty a ruské volby v minulosti vždy otřásaly světovou politikou. Letos je vše jinak. Rusové v neděli volí prezidenta, nikdo však nemá pochybnost, jak to dopadne. "Samozřejmě, že zvítězí Vladimir Vladimirovič," říká prodavačka květin na jedné z hlavních moskevských ulic. „Jistě, že ho budu volit,“ dodává a kroutí hlavou, neboť nechápe, jak se vůbec někdo na něco takového může ptát, jak někdo může pochybovat o Putinovi.
Putin zůstává pro drtivou většinu Rusů symbolem stability a vzestupu. Jeho pozice je tak neotřesitelná, že v podstatě nevede žádnou kampaň. Jeho tvář nikde v ulicích nezahlédnete, neshlíží ani z jednoho předvolebního plakátu. Nemá to prostě zapotřebí.
V Rusku však poslední dobou přibývá pesimistů, kteří říkají, že to prezident má až moc snadné, že v jeho rukou se koncentruje přílišná moc a že se Rusko začíná opravdu proměňovat v říši „osvíceného cara“. Tedy v říši nepříliš kompatibilní se západním pojetím demokracie.
„Svobod ubývá, demokratické principy jsou vytěsňovány, opozice a další instituce nezávislé na vládě přicházejí o vliv,“ říká respektovaný politolog Andrej Rjabov. „Je nutné dodat, že většina Rusů je pro. Myslí si, že to je jediná rozumná cesta.“
Putinův vzestup i popularita jsou spojeny s pečlivě pěstovaným image „muže tvrdé ruky“, kterou zklidnil a stabilizoval zemi po éře chaosu svého předchůdce Borise Jelcina. Jenže nyní se stále více lidí ptá, zda té „tvrdé ruky“ není už příliš. Neznamená to, že by Rusko mířilo k diktatuře, tak daleko věci ani dojít nemohou. Ale moc Kremlu stále narůstá a máloco se jí dokáže postavit, což mnohé znervózňuje.
Například: volby budou svobodné, nebudou však spravedlivé - opozice dostává ve státem kontrolovaných médiích jen omezený prostor a jediným hrdinou zpravodajství je vždy Putin.
|
Kdo kandiduje proti Putinovi |
| Je jich pět a dobře vědí, že jejich šance jsou nulové, ve volbách mohou získat maximálně několik procent hlasů. Jeden z nich, předseda horní komory parlamentu Sergej Mironov, dokonce naznačil, že rozhodně nechce vyhrát, neboť podporuje svého „soupeře“ Putina. „Všichni chceme, aby byl příštím prezidentem Vladimir Putin,“ řekl jednou, čímž šokoval i otrlé znalce ruské scény. Ti se poté bavili představou, že by Bushův vyzývatel John Kerry prohlásil: „Chci Bushe za prezidenta!“ Největší díl „protiputinovských hlasů“ má šanci získat Sergej Glazjev, jehož „národně“ orientovaná strana překvapivě zabodovala v parlamentních volbách. Jeho program zní: je třeba napravit důsledky nesmyslných ekonomických reforem minulých let a být „blíže lidu“. Kandidátkou prozápadně orientovaných Rusů je Irina Chakamadová, respektovaná ekonomka, šarmantní vůdkyně opozice a nesmiřitelná Putinova kritička. Dříve se do voleb snažily zasáhnout i dvě klíčové síly ruské scény: komunisté a extrémní nacionalisté. Šéf komunistů Gennadij Zjuganov však byl již dvakrát poražen a stáhl se do ústraní. A ani politický extremista Vladimir Žirinovskij, který sliboval Rusům nové imperiální výboje, se nechystá bojovat a opakuje, že Putin je dobrým prezidentem. Obě strany nasadily formálně jen druhořadé kandidáty. |
„Tyhle volby se dají přirovnat k fotbalovému zápasu, kde nejsou branky, míč ani hřiště, jen výsledková tabule, kterou jste vyzváni sledovat,“ prohlásil Grigorij Javlinskij, jeden z vůdců opozice, který před časem vyzval k bojkotu voleb. V prosincových parlamentních volbách jeho strana Jabloko utrpěla hrůznou porážku.
Dalším předmětem diskusí západních i ruských analytiků je stále častěji téměř mytické slovo „silovik“, tedy muž z prostředí armády či tajných služeb. Putin strávil většinu své kariéry prací pro KGB a velká část jeho nejbližších spolupracovníků (podle jedné důvěryhodné studie asi 60 procent) pracovala v těchto „silových“ strukturách. Mimochodem, podle spekulací ruského tisku k nim patří i zbrusu nový ruský premiér Michail Fradkov.
I to podporuje v některých lidech obavy, že „všemocné chobotnici“ Kremlu se nedá postavit a že klíčová rozhodnutí budou už navždy přijímána za zavřenými dveřmi. „Je to problém, který není možné podceňovat, nemyslím si však, že by byl Putin zcela v zajetí těchto lidí, jak se občas říká,“ domnívá se politolog Andrej Rjabov. „Používá je, potřebuje je, ale nechce, aby byli klíčovými hráči,“ dodává.
Většinu Rusů však podobné úvahy ani v nejmenším nezajímají. Putina považují za muže na správném místě. „Pochopitelně, dá se mu vyčíst hodně, taky mám pocit, že vše jde nějak pomalu. Ale je a bude zárukou klidu a pořádku,“ shrnuje názor mnohých asi pětadvacetiletá studentka Natalija. „A jediné, co Rusko opravdu potřebuje, je stabilita,“ dodává.
A řidič Andrej říká, že už nevěří ničemu a nikomu: „Stejně všichni kradou! Jsem vlastně anarchista, nemám rád rudé ani bílé,“ rozohňuje se, i když ve skutečnosti anarchistu nepřipomíná. K volbám se chystá, ještě se musí rozhodnout, koho zvolí. „Asi na protest proškrtnu všechny kandidáty!“ vyhrkne. Pak si zapálí cigaretu a zamyšleně dodává: „No ale možná přece jen budu volit toho Putina
