Role, kterou ústava přisuzuje hlavě státu po parlamentních volbách - tedy jmenování nového premiéra a jeho vládního týmu -, má své limity. Václav Havel o nich minulý týden sám mluvil.
"Mojí hlavní starostí je zprostředkovat klidný a rychlý přechod moci do rukou nové vlády. Než někoho jmenuji předsedou vlády, musím se zeptat, koho strany navrhují za předsedu vlády a zda předpokládají, že získají v parlamentu většinovou podporu. Posuzovat programy hlavních stran mi nepřísluší. Mohu si o nich jako občan nebo volič myslet leccos, ale nemohu proti vůli voličů jednat," uvedl prezident.
To platí pro období po volbách. Pokud jde o prezidentovo předvolební působení, vyznačuje se třemi hlavními body:
1. Rád provokuje politické protivníky, například když říká, že premiérem nemusí být vítěz voleb.
2. Umí zřetelně zasáhnout v něčí prospěch či v něčí neprospěch.
3. Jeho favorité ve volbách dopadnou hůř, než se očekává.
Když Havel předminulý týden po schůzce se zástupci Koalice oznámil, že novým premiérem se může stát i někdo jiný než vítěz voleb, pouze zopakoval stejný výstup z roku 1998. Tehdy Havel docílil toho, že první, kdo se hned po vyhlášení výsledků voleb sešli, byli šéfové dvou nejúspěšnějších stran - Miloš Zeman a Václav Klaus.
"Vědomě jsme se sešli před rozhovory s prezidentem. Chceme aktivně vstoupit do jednání a zabránit všem nestandardním řešením," oznámil tehdy šéf ODS. Do podepsání opoziční smlouvy zbývalo několik týdnů.
Prezident měl přitom připravenu jinou variantu, ne nepodobnou té současné - ve vládě sedí sociální demokraté, lidovci a podporuje ji Unie svobody. Havel tehdy chtěl, aby premiérem byl Josef Lux a aby si koalice ČSSD s lidovci získala přízeň Unie svobody tím, že křeslo ministra zahraničí připadne Josefu Zieleniecovi, s nímž unie sympatizovala.
Ve volbách v roce 1992 stálo proti ODS hlavně Občanské hnutí, v roce 1996 prezident zase stranil lidovcům a ODA, v roce 1998 lidovcům a Unii svobody. Antipatie k ODS a posléze i distanc od Zemanovy ČSSD byly vždy patrné z prezidentových předvolebních vystoupení.
"Nebylo by dobré připodobňovat politickou situaci v České republice bipolárnímu systému, kde proti sobě stojí dvě masivní politické síly," prohlásil například v roce 1996 po schůzce se šéfem lidovců Josefem Luxem. V roce 1998, když koncert Lucie Bílé na podporu Václava Klause zaplnil Staroměstské náměstí, zase Havel apeloval na voliče, aby pořádně zkoumali volební programy: "Lidé se nechávají emocemi ovlivňovat víc, než je možná zdrávo."
Volební výsledky zpravidla bývají pro Havla nepříjemným překvapením. V roce 1992 se Občanské hnutí vůbec nedostalo přes pětiprocentní hranici. V roce 1996 se ODA do parlamentu dostala jen s odřenýma ušima a spolu s lidovci si o mnoho silnější postavení ve vládě nevydobyla. V roce 1998 se Unie svobody propadla na polovinu svých volebních preferencí a zůstala s lidovci v opozici.
