Je tu nějaká masarykovská tradice, Beneš a krátká tradice havlovská. Mezitím padesát let totality. Jenomže na to se nemůžeme vymlouvat. Diskutovat jsme mohli už dlouho a dávno.
Tak například: prezident má silné pravomoci v oblasti zahraniční politiky. Neměl by to tedy dělat někdo, kdo má v této oblasti nějaké renomé? Například netušíme, co si myslí kandidát Motejl o mezinárodní politice.
Prezident Havel nezval na Hrad komunisty. Má se v tom pokračovat? A víme vůbec proč? A může být tedy prezident bývalý komunista, nebo to vadí? Havel i Masaryk nepochybně reprezentovali vysokou laťku mravní integrity. Ale má mít prezident alespoň nějaké všeobecně uznávané zásluhy? Mluvit o integritě většiny dnes zmiňovaných favoritů je špatný vtip.
A na Motejla teď vytáhli autonehodu. O jakou bezúhonnost vlastně jde? Je snad horší autonehoda než členství v KSČ? A když prezident-komunista, proč ne třeba prezident-agent StB? Má být vůbec prezident nadstranický? A má nás nějak - jak se vzletně říká - spojovat? A proč vlastně? Víme alespoň tohle? Nemá to naopak třeba být zasloužilý šéf (i když třeba bývalý) politické strany? Stejně to tak asi dopadne.
A neměly by strany na rovinu říci, že do toho, kdo se stane hlavou státu, lidem nic není? Stejně si to v hlavních politických partajích myslí. Někteří lidé se domnívají, že prezident má být konečně „někdo normální“. (A co to je?)
A má být prezident vůbec nějak aktivní či aktivistický? Čistě podle ústavy se hlava státu může totiž chovat i tak, že bude pouze sedět na Hradě a odpovídat na dopisy a stížnosti jako nějaký ombudsman. Pan kandidát Bureš to vidí naopak: chce dokonce sám psát a redigovat zákony (!).
Bídný výběr kandidátů na hlavu státu souvisí s kvalitou či bídou veřejné diskuse na všechna tato (a další) témata, která u nás vůbec neproběhla. Teď začíná, ale je už bohužel pozdě.
