Svým způsobem se tak stalo něco, co nikdo nečekal. Václav Klaus zastínil Václava Havla, i když se zprvu mnozí obávali, že tomu bude přesně naopak.
Hlas lidu je však jasný - veřejnost považuje Klause za lepšího prezidenta, než byl Havel.
Řeč čísel
Zatímco Havlovi důvěřovalo měsíc po zvolení 52 procent lidí, u Klause to bylo procent šedesát. Před svým zvolením se přitom potýkal jen s třicetiprocentní oblibou.
Po dvou letech prezidentování vidělo Klause jako lepší hlavu státu 37,5 procenta dotázaných, stejné množství lidí hodnotilo Havla i Klause jako stejně dobré. Za horšího považovalo Klause jedenáct procent Čechů.
Václav Havel se před vypršením svého prezidentského období těšil podpoře u 42 procent veřejnosti (listopad 2002). Klausovi důvěřuje 11 měsíců před koncem mandátu stále lehce přes 70 procent obyvatel Česka.
Filosof versus reprezentant
To by ale samo o sobě tak vysokou oblibu prezidentovi nepřineslo. Ve hře jsou totiž i další faktory. Jedním z nich je, že se Václav Klaus snaží od svého předchůdce odlišit a poučit se z jeho chyb.
Byl-li Havel příliš filosofický a pro běžného člověka někdy nesrozumitelný, je Klaus jednoduše přímý. Byl-li Havel kárající (což veřejnost moc ráda nemá), je Klaus lichotivý, pozitivní a nebojí se pochválit to či ono.
Byl-li Havel uzavřený a trochu v ústraní, je Klaus otevřený a lidový. Vyhýbal-li se Havel setkávání s lidmi, pak Klaus zástupy přímo vyhledává a objíždí celou republiku kraj po kraji, jak na to byl zvyklý z dob předvolebních mítinků.
Při veřejných vystoupeních je jako ve svém živlu. Umí to s novináři, ví, kam se postavit, co říci a jak se tvářit. Ví, kde a při jaké příležitosti se objevit a to včetně takových, kde by to nikdo nečekal.
Jen ještě jeden český politik má podobnou potřebu být vidět. Jiří Paroubek. U prezidenta Klause je však taková aktivita přirozenější a evidentně nese ovoce. Lidé ho vidí, líbí se jim jeho vzhled, oceňují jeho znalosti i pozitivní přístup, vystupování a reprezentativnost.
Pečlivě budovaný image
Uznání lidu Klaus však také vydatně podporuje. Píše knihy, poskytuje rozhovory, jeho novoroční projevy už nepřenáší jen veřejnoprávní ČT, ale i komerční televize Nova a Prima. Nesedí u nich za stolem, ale stojí u pultíku. Každý svůj pracovní rok shrne v knize, aby všichni věděli, že nezahálel.
Prezident Klaus umí rovněž dobře pracovat s veřejným míněním. Na jedné straně mu naslouchá a jeho názory dokáže tlumočit. Na straně druhé se nebojí jít proti němu v situacích, kdy má názor radikálně odlišný (viz vztah k EU).
Dalším faktorem, který národ na svém prezidentovi oceňuje, i když jen málokdo věřil, že by toho byl nový prezident schopen, je jeho nadstranickost. Sama ODS se mnohokrát zlobila, protože měla dojem, že je na ni prezident zbytečně přísný a že jí nevyšel vstříc, i když k tomu situace přímo vybízela.
Obstál i v krizích
Ještě víc prezidenta Klause osočovala levice, která ho naopak podezírala, že občanským demokratům nadbíhá. Jiří Paroubek nikdy neopomněl zdůraznit, že se prezident chová aktivisticky, třebaže před volbou zdůrazňoval, že bude jen prezidentem aktivním.
Klausova situace nebyla vždy jednoduchá. Za dobu své prezidentské funkce jmenoval hned čtyři vlády a musel řešit tři vládní krize.
Ač se mediální komentátoři, publicisté a politologové ve svých názorech různili, převládajícím dojmem je, že svoji roli v těchto kritických chvílích zvládl prezident dobře.
Někteří mu vytýkali, že ústavu natahuje až k prasknutí a umně využívá její mezery a nejasně definovaná ustanovení. Rozhovory, které vedl s představiteli politických stran, ale často přinesly tolik potřebný kompromis.
Pro čtyřicet procent lidí však Václav Klaus zasahuje do vnitropolitického dění víc, než mu přísluší. To si myslí především více než polovina voličů ČSSD a tři pětiny voličů komunistů.
Přesto v lednu 2007 hodnotilo podle výzkumu agentury STEM prezidentovu práci kladně 82 procent lidí. Klaus podle nich v roli prezidenta obstál. - více zde
Klausova popularita je svým způsobem dána i vahou jeho ústavní funkce. Lidé zkrátka svého prezidenta mají rádi už tradičně - od dob prvorepublikového obdivu k Masarykovi. Jeho úřad je zkrátka důstojný.
