Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Fešák Blaise: africký pučista, který se stal miláčkem Západu

  20:38aktualizováno  20:38
Kaddáfího akademie pro pučisty vychovala Američanům vítaného spojence v boji proti teroru. Bývalý burkinafaský prezident Blaise Compaoré začínal s nálepkou místního potížisty, vybudoval si však pověst mezinárodního posla míru. Po 27 letech jej z prezidentského paláce vyhnal rozzuřený dav toužící po svobodných volbách.

Prezident Burkiny Faso Blaise Comparoé | foto: Reuters

Když Blaise Compaoré usedl do prezidentského křesla, bylo mu pouhých 36 let. Moc nad Burkinou Faso tehdy převzal od svého někdejšího kamaráda Thomase Sankary. Muže, který Compaorého o pět let dříve jmenoval svým tajemníkem, a přivedl ho tak do vysoké politiky, nechal po vojenském převratu popravit, byť poté tvrdil, že jeho předchůdce zemřel nešťastnou náhodou. A spolu s ním i třináct vládních představitelů, s nimiž byl do roku 1987 jako vysoký státní úředník prakticky v každodenním kontaktu.

Čtvrt století stačilo, rozhodl dav demonstrantů

Compaoré do prezidentského úřadu nastoupil  v roce 1987. O čtyři roky později kandidoval v řádných volbách, neměl žádného protikandidáta. Compaoré vyhrál i další volby v roce 1998.

O dva roky později schválil parlament ústavní dodatek, podle nějž může hlava státu vládnout pouze dvakrát po sobě. Compaoré však tvrdil, že roky, které v prezidentském úřadu odsloužil před ústavní novelou, do limitu nemohou počítat. Ústavní soud jeho názor potvrdil a Compaoré v roce 2005 znovu vyhrál. Totéž se opakovalo i v roce 2010.

Letos už měl ústavní dodatek začít skutečně platit. Vláda ovšem navrhla další ústavní novelu, která by prezidentovi umožnila kandidovat znovu. Plány mu zhatily desítky tisíc rozzuřených lidí volajících po změně. Během čtvrtečních protestů vzplála budova parlamentu, prezident vyhlásil výjimečný stav a armáda rozpustila ústavní orgány.

Prezident nakonec v pátek oznámil rezignaci, jeho pravomoci dočasně převzal armádní šéf (více se dočtete zde).

Od chvíle, kdy se levicově smýšlející přátelé a kolegové začali názorově rozcházet, mohl Sankara s převratem počítat. Společně totiž oba absolvovali výcvik ve Světovém revolučním centru. Vojenská akademie bývalého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího vychovala celou řadu afrických pučistů a pozdějších diktátorů včetně známého „Řezníka z Monrovie“ Charlese Taylora, který si odpykává padesátiletý trest za zločiny proti lidskosti.

Bezprostředně po Compaorého nástupu se nezdálo, že by v čele Burkiny Faso stanul mírotvůrce světového významu. Fešák Blaise, jak místní obyvatelé svému prezidentovi přezdívali, čelil na půdě OSN závažným obviněním. Podle Američanů na přelomu století posílal žoldáky do občanskou válkou zmítané Sierry Leone, kde se z jeho zbraní střílelo po členech mírových misí. Tamní rebelové mu prý platili v diamantech.

Compaoré se před dvanácti lety zapletl také do povstání na Pobřeží slonoviny, které si vyžádalo tisíce mrtvých a rozdělilo zemi na dvě části. Burkina Faso údajně podporovala tamní Vlastenecké hnutí, jednu ze tří povstaleckých skupin, které se pokusily svrhnout prezidenta Laurenta Gbagba. Burkinafaský prezident ovšem tehdy jakoukoli účast na povstání popíral, připomíná server France24.

Ostrov stability v moři občanských válek

Právě krize na Pobřeží slonoviny nakonec Compaorému paradoxně přinesla pověst zprostředkovatele míru. Ukázal se totiž jako schopný diplomat a mediátor. Krveprolití v zemi, která je domovem také pro tři miliony Burkiňanů, díky jeho usilovné snaze ukončila mírová dohoda.
Znepřátelené tábory ji podepsaly v burkinafaské metropoli Ouagadougou, která se od té doby stala mírovým centrem západní Afriky. Burkina Faso poté úspěšně hostila krizová jednání o rozpolceném Togu, Guineji nebo Mali. Jak upozorňují The New York Times, exprezidentovy zásluhy na zklidnění maliské krize ocenil i generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Rada bezpečnosti pro změnu uznala, že v mírovém procesu na Pobřeží slonoviny sehrál Compaoré „rozhodující roli“.

Fotogalerie

 Bývalá francouzská kolonie si díky silné Comparoého vládě vydobyla pověst ostrova stability v neklidném africkém moři zmítaném ozbrojenými konflikty. Tristní situace okolních států umocnila prezidentův obraz mírotvůrce, díky němuž se i přes svůj pochybný přístup k demokracii úspěšně vyhýbal kritice Západu.

Ukázal se naopak jako jeho klíčový spojenec. Před pěti lety pomohl Compaoré vyjednat propuštění západních zajatců, které v neklidné oblasti afrického Sahelu zajali islámští radikálové. Díky jeho diplomatické zručnosti vyšli po půl roce na svobodu dva Kanaďané, kteří strávili půl roku v nigerijském zajetí.

Jedním z nich byl shodou okolností Robert Fowler, který o deset let dříve vydal ostře kritickou zprávu o Comapaorého podpoře krvavé občanské války v Angole.

Ať už Compaoré zahraniční krize vytvářel nebo hojil, své zemi zajistil v očích západních vyslanců takové postavení, jaké by mohl Burkině Faso závidět leckterý větší a bohatší stát.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.