"Co vím, tak jsme poslední, kteří jezdíme na ruční pohon," řekl Tichý.
Roky ho živilo divadlo, ale táhlo ho to k řece. V sedmdesátých letech začal jezdit na chalupu do Nadryb, chytal v řece ryby a skamarádil se s převozníkem.
"Chodil jsem za ním na prám, povídali jsme si, prám mi občas i půjčoval. Když silnice předaly přívoz obci, s mým současným šéfem Miroslavem Schubertem jsme se rozhodli, že bychom jej mohli přes léto provozovat. A už jezdíme pět let," popsal Tichý.
Bez lásky k vodě se podle Tichého tahle práce dělat nedá. "Miluju Berounku, je to moje řeka. Každý den je jiná, někdy je zářivá, jindy hnědá, černá. Je to tady krásný, klidu si tu člověk v létě moc neužije. Jediný den, kdy mám volno, je pondělí. Úterý a středa bývají slabší, ale od čtvrtka je tu frmol, to za den pendluju mezi břehy tak třiadvacetkrát. Třiadvacetkrát tam a zase zpátky. Kolikrát se s vodákama nestačíme ani vyhýbat," dodává s úsměvem převozník.
Zatímco konkurence na jiných přívozech se spoléhá na motory, které prám s cestujícími a auty přetahují z jednoho břehu na druhý, v Nadrybech je vše v umění natáčení plavidla proti proudu a bidle, jež František Tichý mistrně ovládá.
"Přívoz je úžasná věc, i když se člověk někdy nadře jako kůň. Tím, že se oháním bidlem, nemusím chodit do posiloven a fitcenter. Makačka to byla ve vedrech posledních dnů. To ze mně lil pot jako z konve. Dvakrát šťouchnete bidlem do dna a už z vás teče," popisuje práci převozník.
Povodeň málem odnesla prám
Nadře se dost. Nejdřív musí naložený prám odstrčit od břehu. Pak pomocí kola napíná nebo povoluje lano, jež je připevněné vedle lodi, aby se prám stočil tak, jak má a síla vodního proudu mu pomáhala na druhý břeh. Když se rychlost jízdy zpomaluje, Tichý zabodne bidlo do dna řeky, zabere a loď dál pokračuje k druhému břehu.
Za převezení zaplatí cestující deset korun, stejná částka je i za jízdní kolo, osobní auto je za třicet a terénní za čtyřicet korun.
Přestože má Tichý vodu rád, při velkých povodních v roce 2002 ji prý nemusel. Povodeň málem odnesla i prám. "Voda šla tehdy vysoko nad lanem, které prám drží. Prám oholil statnou vrbu, která tu stála, naštěstí se dostal do klidnější vody až za násep, který tu je. Tenkrát jsme seděli na kopečku u baráků a modlili jsme se, aby vydržel řetěz, který prám držel. Kdyby se řetěz přetrhl a prám uplaval, asi by to byl konec přívozu. Na nový bychom neměli," dodává převozník František Tichý.
Už teď si láme hlavu, kde seženou peníze na velkou technickou prohlídku, kterou trám musí projít příští rok.
