Podobně je v moci našeho ministra zdravotnictví, zda přežije brněnská Úrazová nemocnice a v moci poslanců rozhodnout o budoucnosti digitálního vysílání či bodového systému. Debata o tom, co má pokračovat a co skončit, je věčná.
Vždy budou proti sobě stát staromilci a novátoři, romantici a pragmatici, milovníci tradic a vyznavači pokroku. O všem lze říct, že se osvědčilo i že se přežilo. Vše nové lze hájit tvrzením, že pokrok nelze zastavit, anebo zpochybnit odvěkou zkušeností, že každá změna je k horšímu.
A pokaždé nakonec musí někdo rozhodnout, co je hodnotou, kterou stojí za to bránit a co překážkou, kterou je třeba odstranit z cesty.
Chytrý, přátelský, důvěryhodný
Jak rozeznat, zda je rozhodováno subjektivně či objektivně? Na pozoru se mějme před těmi, kdo mají "silný" názor, "pravdu", kterou se snaží prosadit za každou cenu. Vesměs jsou to nebezpeční fanatici, kteří zaviní škodu či neštěstí.
Spíše přemýšlejme o názorech zmíněných pokorně, tolerantně, tedy názorech "slabých", vyslovených lidmi, kteří si nenárokují patent na rozum. Aby to ale nebylo tak jednoduché, mívají mocní se silnými názory mluvčí, kteří za ně žehlí průšvihy a minimalizují škody.
Bývají chytřejší, přátelští a důvěryhodní. Dostávám občas od těchto mluvčích oficiální e-maily, když se pozastavím nad počínáním jejich zaměstnavatelů. V tomto týdnu mi napsal mluvčí ministra, který chce zrušit brněnskou Úrazovou nemocnici.
Domluvili jsme se, že dáme řeč. Je to inteligentní muž. Záměry svého šéfa a firmy bude hájit tak zdatně, až budu v pokušení omluvit se ministrovi, že jsem ho podezíral z nepravosti či hlouposti.
Nakonec se ale asi neomluvím. Kdyby byl můj článek žalovatelný, řešil by to právník. Mluvčí říkají to, za co jsou placeni. Být mluvčím byl bych stejný. Ale nejsem.
