Vstup Polska do Aliance před třemi lety přijali Poláci s velkým nadšením. Po celé zemi se konaly na počest vstupu vojenské přehlídky a slavnosti. Poláci vstup do NATO vnímali jako garanci bezpečnosti vůči mimo jiné vůči politice Moskvy.
Jednou z nejzásadnějších událostí v historii NATO je přidělení specifického statutu Ruska na římském summitu NATO-Rusko letos v květnu. Šlo o událost, kterou při slavnostním přistoupení k Washingtonské smlouvě patrně nečekal v Polsku vůbec nikdo.
Vztahy mezi NATO a Ruskem prodělaly v uplynulých deseti letech zásadní změny, od opatrného sbližovaní v polovině devadesátých let, přes dramatické jednostranné ruské přerušení spolupráce v reakci na zásah NATO v Kosovu, až po letošní podpis historické rezoluce NATO – Rusko v Římě. Polsko – ruské vztahy byly v uplynulém století rovněž velmi dramatické. Jak se díváte na stávající trend ve vývoji vztahů NATO - Rusko?
"S přiměřeným optimizmem. Za prvé: Rusko dříve deklarovalo zájem, aby se NATO změnilo v jakousi organizaci kolektivní bezpečnosti a tím aby zanikly ty základní funkce Aliance, jako jsou třeba vojenské garance bezpečnosti a teritoriální integrity členských států. Jestli se to Rusku podaří? Doufám, že ne, ačkoliv si myslím, že Rusko již tyto zájmy nesleduje. "
"Z druhé strany, bližší spolupráce NATO – Rusko má svůj obrovský pozitivní dopad, kupříkladu ve smyslu větší angažovanosti Ruska v řešení problémů světové bezpečnosti. Podle mě to má také další pozitivní stránku, kterou sice Rusko nechce přiznat, ale zcela jistě dohoda NATO – Rusko v jisté míře znamená, že Rusko uznalo primariát USA ve světě. "
"USA jsou zkrátka jediná supervelmoc, se kterou chce Rusko mít ty nejlepší vztahy, a se kterou odsouhlasilo rozsah spolupráce. Jestli výjimečný status Ruska v rámci Aliance bude pro NATO nevýhodný a povede ke zhoršení obranyschopnosti členských států, anebo bude komplikovat aplikaci pátého článku Washingtonské úmluvy, ukáže praxe a postoj členských států."
Je možné, aby Poláci jednou vnímali Rusy jako své spojence?
"To je stejné jako u Čechů. Ještě nedávno jsme byli spojenci Ruska. Není mým přáním být aby tomu bylo znovu tak. Přičemž platí, co jsem již řekl: dívám se na proces NATO – Rusko s přiměřeným optimismem."
Co je z dnešního pohledu Polska nejaktuálnějším bezpečnostním rizikem? Je to hrozba teroristického útoku, nebo spíše exodus z východu či jihu?
"Momentálně žádné větší nebezpečí v Evropě nehrozí. Ani na Balkáně nyní nehrozí žádná válka. Jenže žádná, ani ta nejvíce vážená instituce analyzující problémy bezpečnosti nikdy nevydá rozhodnutí, ve které by něco odhadovala na delší časový úsek než 10 let."
"Naše historická zkušenost hovoří o určitém skepticizmu týkajícího se nadměrného optimismu, že žádný vojenský konflikt už nikdy nevypukne, neboť zatím vždycky vypuknul. Nedávno převzal v Polsku čestný titul Národní Akademie doctor honoris causa profesor Zbigniew Brzeziński. Při této příležitosti řekl něco, co neříká mnoho českých ani polských politiků, že Rusko je nadále ohrožením pro Polsko, že se stále nezbavilo svých imperiálních tendencí, které se možná nedají realizovat, ale které je třeba brát v potaz."
"Vím, že to zní příliš odvážně, ale Američané pracují s modely byť těch nejméně pravděpodobných verzí událostí, protože svět se občas chová zcela iracionálně a to, co se zdá nyní naprosto nemožné, se může stát krutou realitou."
"Vyvozuji z toho závěr, že musíme mít profesionální armádu a současně musíme utvářet Severoatlantickou alianci tak, aby byla schopná pružně reagovat na nové výzvy. NATO musí být především připravené na ochranu území členských států, protože ohrožení které dneska neexistuje, se může velice rychle zjevit. Alespoň zatím to tak vždy v historii bylo."
V polském tisku se občas objevují články, ve kterých se píše, že současné NATO již není takovou stejnou organizaci, do které před třemi lety vstoupilo Polsko, Česká republika a Maďarsko, že je to už úplně jiná organizace.
"To je poněkud přehnané tvrzení, současně se NATO opravdu mění. I my jsme do Severoatlantické aliance vstupovali s vědomím určité evoluce. A také s vědomím možného ohrožení, které tato evoluce přináší. Dnes musí NATO v mnohem větší míře reagovat na nové výzvy, jako je například role hasiče hasícího potenciální ohniska požáru a ohrožení i za hranicemi členských států. "
"To se také stalo příčinou spolupráce zemí v antiteroristické frontě. To vše má vliv na změny NATO, ale jeho podstata zůstává stále stejná. Podstatou NATO jsou nadále společné operační plány, společně přijaté cíle a zásada společného rozhodování."
Jednou z nejzásadnějších událostí v historii NATO je přidělení specifického statutu Ruska na římském summitu NATO-Rusko letos v květnu. Šlo o událost, kterou při slavnostním přistoupení k Washingtonské smlouvě patrně nečekal v Polsku vůbec nikdo.
Vztahy mezi NATO a Ruskem prodělaly v uplynulých deseti letech zásadní změny, od opatrného sbližovaní v polovině devadesátých let, přes dramatické jednostranné ruské přerušení spolupráce v reakci na zásah NATO v Kosovu, až po letošní podpis historické rezoluce NATO – Rusko v Římě. Polsko – ruské vztahy byly v uplynulém století rovněž velmi dramatické. Jak se díváte na stávající trend ve vývoji vztahů NATO - Rusko?
"S přiměřeným optimizmem. Za prvé: Rusko dříve deklarovalo zájem, aby se NATO změnilo v jakousi organizaci kolektivní bezpečnosti a tím aby zanikly ty základní funkce Aliance, jako jsou třeba vojenské garance bezpečnosti a teritoriální integrity členských států. Jestli se to Rusku podaří? Doufám, že ne, ačkoliv si myslím, že Rusko již tyto zájmy nesleduje. "
"Z druhé strany, bližší spolupráce NATO – Rusko má svůj obrovský pozitivní dopad, kupříkladu ve smyslu větší angažovanosti Ruska v řešení problémů světové bezpečnosti. Podle mě to má také další pozitivní stránku, kterou sice Rusko nechce přiznat, ale zcela jistě dohoda NATO – Rusko v jisté míře znamená, že Rusko uznalo primariát USA ve světě. "
"USA jsou zkrátka jediná supervelmoc, se kterou chce Rusko mít ty nejlepší vztahy, a se kterou odsouhlasilo rozsah spolupráce. Jestli výjimečný status Ruska v rámci Aliance bude pro NATO nevýhodný a povede ke zhoršení obranyschopnosti členských států, anebo bude komplikovat aplikaci pátého článku Washingtonské úmluvy, ukáže praxe a postoj členských států."
Je možné, aby Poláci jednou vnímali Rusy jako své spojence?
"To je stejné jako u Čechů. Ještě nedávno jsme byli spojenci Ruska. Není mým přáním být aby tomu bylo znovu tak. Přičemž platí, co jsem již řekl: dívám se na proces NATO – Rusko s přiměřeným optimismem."
Co je z dnešního pohledu Polska nejaktuálnějším bezpečnostním rizikem? Je to hrozba teroristického útoku, nebo spíše exodus z východu či jihu?
"Momentálně žádné větší nebezpečí v Evropě nehrozí. Ani na Balkáně nyní nehrozí žádná válka. Jenže žádná, ani ta nejvíce vážená instituce analyzující problémy bezpečnosti nikdy nevydá rozhodnutí, ve které by něco odhadovala na delší časový úsek než 10 let."
"Naše historická zkušenost hovoří o určitém skepticizmu týkajícího se nadměrného optimismu, že žádný vojenský konflikt už nikdy nevypukne, neboť zatím vždycky vypuknul. Nedávno převzal v Polsku čestný titul Národní Akademie doctor honoris causa profesor Zbigniew Brzeziński. Při této příležitosti řekl něco, co neříká mnoho českých ani polských politiků, že Rusko je nadále ohrožením pro Polsko, že se stále nezbavilo svých imperiálních tendencí, které se možná nedají realizovat, ale které je třeba brát v potaz."
"Vím, že to zní příliš odvážně, ale Američané pracují s modely byť těch nejméně pravděpodobných verzí událostí, protože svět se občas chová zcela iracionálně a to, co se zdá nyní naprosto nemožné, se může stát krutou realitou."
"Vyvozuji z toho závěr, že musíme mít profesionální armádu a současně musíme utvářet Severoatlantickou alianci tak, aby byla schopná pružně reagovat na nové výzvy. NATO musí být především připravené na ochranu území členských států, protože ohrožení které dneska neexistuje, se může velice rychle zjevit. Alespoň zatím to tak vždy v historii bylo."
V polském tisku se občas objevují články, ve kterých se píše, že současné NATO již není takovou stejnou organizaci, do které před třemi lety vstoupilo Polsko, Česká republika a Maďarsko, že je to už úplně jiná organizace.
"To je poněkud přehnané tvrzení, současně se NATO opravdu mění. I my jsme do Severoatlantické aliance vstupovali s vědomím určité evoluce. A také s vědomím možného ohrožení, které tato evoluce přináší. Dnes musí NATO v mnohem větší míře reagovat na nové výzvy, jako je například role hasiče hasícího potenciální ohniska požáru a ohrožení i za hranicemi členských států. "
"To se také stalo příčinou spolupráce zemí v antiteroristické frontě. To vše má vliv na změny NATO, ale jeho podstata zůstává stále stejná. Podstatou NATO jsou nadále společné operační plány, společně přijaté cíle a zásada společného rozhodování."
