Sto dní vlády premiéra Jiřího Rusnoka končí a maximálně ještě padesát je před ním. U veřejnosti je kabinet relativně velmi populární, i když otázka, kdo ho vlastně řídí a jaké síly v něm rozhodují, je úkol pro detektiva.
Nic neobjasnilo skutečné postavení Rusnokovy vlády tak jako události minulého týdne, spojené s personálními čistkami na ministerstvu dopravy a přijímáním zákonných opatření v Senátu. Opět se ukázalo, že premiér už není nejsilnější figurou politického systému.
Předvolební show
Premiér Rusnok vládne v situaci, kdy neexistuje Poslanecká sněmovna, takže změny zákonů se musí prohlasovat pouze přes Senát, a to formou mimořádných zákonných opatření vlády, která se mají využívat jen v dobách různých katastrof. Premiér však musel svést souboj s některými svými ministry, kteří chtěli použít zákonná opatření jako běžnou novelu zákona (snížení poplatků ve zdravotnictví). Jiří Rusnok také oponoval prezidentu republiky, z jehož rukou a vůle vláda vznikla, když odmítal jeho návrh na zrušení nulového zdanění dividend.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
První otevřený střet však nastal, když poslal do Senátu ovládaného levicovou většinou několik zákonných opatření s prosbou, aby je senátoři schválili ve vládním znění. Bez ohledu na jeho přání přišlo několik členů horní komory s pozměňovacími návrhy. V tu chvíli musela Jiřímu Rusnokovi dojít neudržitelnost jeho postavení, tedy premiéra bez armády parlamentních stoupenců. To je totiž pozice, z níž se vládnout nedá.
Hlavně z toho důvodu ve středu v noci zrušil plánovanou čtvrteční cestu do Ostravy a raději šel do Senátu, aby dohlédl na to, že mu z jeho návrhů levicová většina neudělá neplacenou předvolební show.
Sliby chyby
Když vláda nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně, slíbil Jiří Rusnok, že se jeho ministři nebudou pouštět do větších změn ve svých resortech. Jako porušení tohoto slibu je možné brát personální čistky na ministerstvu dopravy a jemu podřízených institucích, které provádí ministr Zdeněk Žák. Premiér se od toho sám sice mírně distancoval, ale u tak důležitých státních institucí (Ředitelství silnic a dálnic) je nepředstavitelné, že s ním tyto věci nejsou konzultovány. Pokud se tak skutečně nestalo, znovu to vypovídá o postavení premiéra v demisi v éře prezidentské vlády.
Jinak řečeno, někteří ministři necítí primární odpovědnost k parlamentu nebo šéfovi vlády, ale k hlavnímu tvůrci - prezidentu republiky a jeho poradcům. Dvojí loajalita je něco, co nás zřejmě bude provázet i v následujícím volebním období.
Nová vláda
Podstatou zemanovského převratu před více než třemi měsíci bylo, že ignoroval tehdy existující sněmovní většinu, a navíc sestavil vládu bez dohody s rozhodujícími politickými stranami. Hlavním cílem jím vytvořené Rusnokovy vlády bylo během deseti měsíců vyprofilovat novou levicovou politickou elitu, která by tvořila základ budoucí prezidentské strany.
Prezidentu Zemanovi se obdivuhodně podařilo získat pro svůj projekt většinu poslanců KSČM, Věcí veřejných a ČSSD a vláda téměř získala důvěru v Poslanecké sněmovně. Když se to nezdařilo, nastoupila záložní varianta v podobě předčasných říjnových voleb. Navzdory tomu můžeme říct, že u nás byl nastolen poloprezidentský systém ve stylu Francie. Co nastane den po volbách?
Každý francouzský prezident po svém zvolení buďto rekonstruuje vládu, která je mu - podle ústavy - zčásti funkčně podřízena, anebo přímo vypíše předčasné volby. V prvním i druhém případě má pak vliv na to, kdo bude premiérem, a současně má na budoucí vládu personální požadavky. Co z toho vyplývá pro Českou republiku éry Miloše Zemana?
Leccos naznačuje už to, že Miloš Zeman nesvolá Poslaneckou sněmovnu neprodleně po volbách, ale až měsíc po vyhlášení výsledků.
V tomto období zřejmě bude složitě manévrovat, vybírat premiéra, doporučovat ministry a vůbec konstruovat novou většinu, s níž by mohl kooperovat v nejdůležitějších věcech. Už dnes se objevují jména ministrů Rusnokovy vlády (Pecina, Toman, Koníček), které by prezident rád viděl i v příštím kabinetu.
Neznámou zatím zůstává výsledek voleb.
Podle toho bude mít hlava státu fakticky větší nebo menší sílu konstruovat budoucí politické uspořádání v zemi. Bez ohledu na to nelze očekávat, že by se role nového premiéra podstatně lišila od postavení Jiřího Rusnoka, který bude jednou hodnocen jako premiér vlády přechodu k prezidentské demokracii. Nebo alespoň pokusu o ni.
