A když už se je tehdy nepodařilo prosadit, měly mít strany dost síly, aby se na nich dohodly počátkem léta.
To tehdy, když byl nucen rezignovat Stanislav Gross. Bylo totiž zřejmé, že jakákoli další vláda je jen strojem na volební kampaň.
Nyní se o nich mluví potřetí. Je to však zástupný problém. Ve skutečnosti je už bohužel skoro lhostejné, zda bude Jiří Paroubek používat premiérské funkce k ostré volební kampani do ledna, března či června.
Politika dostala nový smysl. Pan Paroubek totiž v honbě za politickým ziskem jako první porušil velké tabu. Přizval komunisty do vlády.
Koalice sociální demokracie se dvěma menšími středopravými stranami tím okamžikem fakticky přestala existovat. Vznikly dva jasné bloky.
Na jedné straně stojí KSČM a ČSSD, na druhé straně občanští a křesťanští demokraté. Tyto dva bloky se utkají ve volbách a ten vítězný pravděpodobně zformuje vládu.
"Odhnusnění" komunistické strany se dalo očekávat. Podílela se na volbě prezidenta, má křeslo místopředsedy Sněmovny. Bylo jen otázkou času, kdy zájem takzvaných demokratických politiků převáží nad zásadami. Paroubek však očistil komunistickou stranu bleskově, aniž za to něco požadoval.
Obavy, že součástí vlády demokratického Česka může být nereformovaná stalinistická strana, která otevřeně hlásá na náměstích nenávist a závist, jsou nyní zcela reálné. Průzkumy zatím ukazují, že veřejnost premiérovi jeho žhavou lásku ke komunistům nejen toleruje. Oceňuje ji.
Ať už budou volby v kterémkoli měsíci, jejich obsah bude od víkendu týž. Voliči se mohou svobodně rozhodnout buď pro liberální reformy, které přináší ODS, nebo pro Paroubkův socialismus s Filipovou tváří.
