Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Překvapivá barevnost fotografa Lukase. A k tomu i unikátní černobílé dokumenty

  15:45aktualizováno  15:45
Ačkoliv se tvorba Jana Lukase (1915-2006) dočkala po listopadu 1989 v autorově rodné zemi uznání v podobě několika knih a samostatných výstav, nynější expozice v Leica Gallery Prague je překvapivá a objevná jak pro diváky, kteří českou fotografii sledují soustavně, tak pro publikum vyhledávající „prostě jen“ zajímavé dokumenty.

Jan Lukas: Manhattan, sedmdesátá léta | foto: Jan Lukas

Jan Lukas s rodinou emigroval z Prahy v polovině šedesátých let - přes italské uprchlické tábory se rodina dostala do vysněné Ameriky, konkrétně na newyorský Manhattan. Lukas se za oceánem uplatnil; pracoval jak na zakázku, tak volně. Pokračoval v tom, co mu bylo nejvlastnější: esejisticko-dokumentaristické snímání života, atmosféra vztahů při politických a společenských událostech, nálada mezi lidmi „dole“, městská krajina. Lukas je v dějinách české fotografie zapsán především coby tvůrce klasické humanistické fotografie. K této historicky již uzavřené kapitole neodmyslitelně patří exponování na černobílý kinofilmový materiál a Lukas je také vnímán především jako fotograf „černobílý“.

Jan Lukas: East Harlem, Manhattan, sedmdesátá léta

Jan Lukas: East Harlem, Manhattan, sedmdesátá léta

O výstavě

Jan Lukas: Newyorský deník, 1966–1990

Kurátoři Jan Mlčoch a Helena Lucas-Martemucci. Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1, výstava trvá do 17. června. Více informací na www.lgp.cz.

Ovšem Lukas ve Spojených státech částečně změnil své výrazivo (ne však svou tvůrčí podstatu). Začal soustavně fotografovat na barvu. S ukázkou z této autorovy tvorby jsme se dosud nejvýrazněji mohli setkat v létě 2006, když společnost PPF prezentovala na Pražském hradě třináct ze čtyřiadvaceti vlastněných dvojic Lukasova cyklu New York – Pompeje (v rámci dnes již bohužel neexistujícího open-air výstavního projektu Maximální fotografie). V tomto souboru umělec položil vedle sebe snímky exponované v šedesátých letech na černobílý materiál v Pompejích a barevné paralely k nim, které nafotil při svých pochůzkách New Yorkem sedmdesátých let. Nynější výstava Newyorský deník (1966–1990) ve své hlavní části obsahuje práce příbuzné s americkou linií zmíněného diptychu a je zatím nejreprezentativnějším představením autorových barevných děl. Leica Gallery Prague přitom vystavuje Lukasovy práce dosud neviděné, vytažené z archivu, původně naexponované na barevný diapozitiv. Autor tyto snímky promítal rodině na stěnu, ale pak je uložil do archivní krabice, protože neměl technické možnosti, jak je nazvětšovat na papír. Z těchto diapozitivů byl nynější soubor vybrán a sestaven - velkoformátové pozitivy vznikly naskenováním a vytištěním, naštěstí bez barevných korekcí, které by sice mohly exempláře tonálně sladit a napravit některé jejich expoziční nedostatky, ovšem tím by dostala na frak autenticita materiálu. 

Jan Lukas: Manhattan, sedmdesátá léta

Jan Lukas: Manhattan, sedmdesátá léta

Lukas ve své tvorbě zrovnoprávnil barvu v letech, kdy to zdaleka ještě nebylo samozřejmostí. Řada humanisticky založených dokumentaristů nebo fotoreportérů se barevným materiálům programově vyhýbala nebo k nim z existenčního nezbytí sice přešla, avšak jejich fotografický výraz tím zevšedněl (u nás budiž příkladem Miroslav Hucek nebo Miroslav Zajíc). Lukas rébus rozluštil se ctí: newyorské záběry komponoval s vědomím barevných poměrů, vnesl do nich více výtvarných prvků, aniž potlačil či poztrácel dokumentaristickou spontánnost. Ve srovnání s vynikajícími záběry z Prahy čtyřicátých let se v Lukasově barevném New Yorku nachází více soucitu a smířenosti. Ačkoliv New York šedesátých až osmdesátých let byl rušným a krušným místem, Lukas již nevcházel s fotoaparátem do středu společenských bojů. Jednak taková angažmá bývají záležitostí mladších ročníků, jednak v USA necítil základní existenciální a občanské ohrožení jako ve vlasti uzurpované nacisty a posléze komunisty.

Před Janem Lukasem vystavoval v Leica Gallery Prague Andreas H. Bitesnich (1964) rovněž snímky z New Yorku. Byly černobílé, vesměs velkoformátové, poněkud „kratochvílovsky“ tonálně zatažené a kompozičně nakloněné. Rakušan Bitesnich si jezdívá do New Yorku zafotit. Má to město jistě rád, o tom žádná, ale je v něm hostem, který jej co do motivů a pojetí fotí tak, jak jej snímala řada autorů před ním; je zaměnitelný a obligátní. Lukasovy barevné práce jsou ve srovnání s těmi Bitesnichovými daleko méně spektakulární, dají se v nejlepším slova smyslu označit za domácké a sousedské, projevuje se v nich vztah k tomu městu a jeho obyvatelům. Lukas měl New York za jedinečný životní prostor, Bitesnich jej používá jako fotogenické jeviště.

Jan Lukas: Václav Havel v Central Parku, 1968

Jan Lukas: Václav Havel v Central Parku, 1968

Členité prostory galerie umožnily instalačně oddělit barevnou Lukasovu tvorbu od vysloveně dokumentačních černobílých záběrů, které pořizoval při setkáních se svými přáteli v emigraci nebo při návštěvách kulturních osobností z Československa (a tyto fotografické zápisy jim pak často daroval). Síň s těmito záznamy je unikátní kronikou newyorských setkání jak v soukromých bytech, tak veřejných akcí. Obsáhlé popisky umožňují dobrou orientaci v tom, kdo je kdo i kde a kdy který snímek vznikl. Některé fotografie byly již porůznu publikovány – například setkání Ferdinanda Peroutky s Václavem Havlem, jiné však nikoliv, třeba oslava stých narozenin maminky filmaře a fotografa Alexandera Hackenschmieda, portrét mladičkého Martina Jana Stránského s politikem a novinářem Ivo Ducháčkem (který pro rozhlasový Hlas Ameriky připravoval pravidelný nedělní fejeton Zápisník Martina Čermáka) či záběr z ordinace legendárního lékaře Karla Steinbacha, přítele bratří Čapků. V podstatě privátní záznamy se působením času staly skvělými historickými dokumenty.

Jednoduše sečteno a řečeno: současná výstava v Leica Gallery Prague je výborná a stojí za návštěvu.

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.