Prapory jednotek patří odedávna k symbolům nevyčíslitelné ceny. Jejich ztráty byly ohromnou hanbou, kterou velitelé trestali i rozpuštěním jednotek. Naopak ukořistění nepřátelského praporu štědře odměňovali.
Snad i proto nacisté po okupaci Čech a Moravy pásli po praporech, které připomínaly slavnou legionářskou minulost a prvorepublikové tradice a kvality československé armády.
"Prapory legií a první republiky, většinou bojové, přežily jen zázrakem. Schovali je pracovníci tehdejšího Památníku odboje, dnešního Vojenského historického ústavu, kteří je zazdili v prostorách Památníku," vylíčil ředitel VHÚ Aleš Knížek.
"K uložení předmětu došlo krátce po okupaci v roce 1939. Některé také byly ukryty u bývalých pracovníků Památníku osvobození," vzpomněl další pracovník VHÚ, badatel Ladislav Čepička.
Úkryt měli Němci pod nosem, nepřišli na něj
Památník poté obsadili Němci. Gestapáky ale nenapadlo, že neprůchodnost kanceláří budovy v místě dnešní vojenské historické knihovny má poněkud jiný důvod než záměr architekta Jana Zázvorky, podle jehož návrhu areál na konci dvacátých let vznikl.
Prapor 28. pěšího pluku, který bude k vidění na zítřejší přehlídce.
Repro: Vojenský historický ústav
Návštěvníci přehlídky i díky tomu uvidí například prapor 28. pěšího pluku, společný prapor československého stíhacího wingu ve Velké Británii nebo prapor jednotek od Tobruku, bojiště, které nedávno ve filmu ztvárnil režisér Václav Marhoul.
Bývalí správci historických sbírek přitom byli ještě rafinovanější. Busty prvorepublikových představitelů, předměty vázající se k československým legiím i některé prapory ukryli například v kotelně pod stadionem pražské Sparty na Letné. To už nacisty, kteří na území protektorátu vyvíjeli čilou "sběratelskou" činnost, nenapadlo vůbec.
Foto Vojenský historický ústav
"Snad to byla stavovská čest muzejníků, že se snažili ty předměty co nejvíce ochránit," přemítá Knížek.
Komunismus prapory přežily v depozitáři
Není také bez zajímavosti, že prvorepublikové a legionářské prapory si netroufli po roce 1948 zničit ani komunisté, kteří se jinak vzpomínky na demokratické Československo snažili vymazat či alespoň překroutit.
"Byly bojovými prapory až do roku 1952, tehdy vznikl nový vzor praporů. Ty byly jinak ztvárněny a s historickými, které přežily v depozitáři až do roku 1989, neměly nic společného," dodal Knížek.
RABOVÁNÍ KULTURNÍCH PAMÁTEK V PROTEKTORÁTUNěmci se nejvíce zajímali o objekty šlechtických rodin a o židovský majetek. Cenné předměty končily v jejich oficiálních sbírkách nebo třeba jako soukromé vlastnictví nacistických pohlavárů. Velké množství exponátů ale Němci pašovali z protektorátu bez zaprotokolování v evidenci. Ze zámku Konopiště například odvezli přes tři tisíce sbírkových kusů. Velké stěhování předmětů do Německa nastalo v roce 1941, kdy k němu vydal rozkaz Hermann Göring. Němci (zřejmě NSDAP) také zařídili převozu legionářských exponátů z protektorátu do Mnichova. Muzeum ve svém oblíbeném Linci si vybavoval i sám Adolf Hitler. Je zajímavé, že například K. H. Frank i němečtí umělečtí a historičtí poradci převozu zámeckých sbírek z protektorátu do Lince odporovali, nebylo jim to ale nic platné. Po válce českoslovenští činitelé hledali odcizené sbírky a vozili je zpět. V solných dolech v Alt-Ausee našli například část sbírek z Konopiště. Některé zmizelé předměty, jako třeba zakládající listina Karlovy univerzity ze 7. dubna 1348, na své objevení ale stále čekají. Zdroj: Movité kulturní památky na území Čech a Moravy v období II. světové války, PhDr. Ladislav Čepička |
INFOGRAFIKA: UZAVÍRKY V PRAZEPodívejte se, kudy nepůjde kvůli přehlídce a koncertu projet. |
