Předvánoční sortiment jeruzalémských trhovců je nadupaný, ač působí lehce schizofrenním dojmem. Stánkaři vám nejvíc vnucují pantofle, čokoládové velikonoční zajíce, plastové "tatrovky", "véčkové" mobilní telefony a fotbalové dresy týmu Maccabi Haifa.
U muslimských obchodníků patří mezi aktuální hity cédéčka svůdné popové zpěvačky Dareen Hadshete, křesťanští obchodníci sázejí na klasiku - dřevěné betlémy.
ON-LINE ROZHOVORReportér MF DNES Jan Malinda přiblíží čtenářům iDNES.cz atmosféru v Betlémě přímo na Štědrý den. |
Téměř prázdné jsou hotely, prázdná je Via Dolorosa (cesta, po níž si Ježíš nesl svůj kříž), prázdné jsou kostely a prázdné jsou kasy obchodníků.
Když míjíte krámky a působíte aspoň trochu jako Evropan, pokřikují na vás a tahají vás do svých slují s cetkami horlivěji než jindy.
Jako Plzeň za soumraku
"Před devíti lety tu na Štědrý den nebylo k hnutí. V hotelech a barech všude samý večírek," vzpomíná pětadvacetiletý Chálid. "Nikdo se tě neptal, jestli jsi křesťan, muslim nebo žid."
V roce 2000 ale všechno zpřetrhala druhá intifáda. Frustrovaní Palestinci se vzbouřili proti židovské nadvládě, spory vyvrcholily sebevražednými atentáty. Situace se začala uklidňovat až po roce 2005. "Teď už je to o něco lepší, ta největší nenávist opadla. Ale naši rodiče s tím pořád mají problém. My už se s některými křesťany a židy normálně bavíme," říká Chálid.
Dnešní Jeruzalém je pro cizince opět nebezpečný jako Plzeň za soumraku, snad jen s tím rozdílem, že se tu na ulicích víc troubí, než dává blinkr a že vás žádní policisté nešikanují za odhozenou cigaretu.
Nejhorší, co se vám může přihodit, je, že na tržnici uklouznete po shnilém baklažánu. Pokud od Vánoc nutně nevyžadujete červeno-bílé Santa Clause ve výlohách a prodavače kaprů s namrzlými váhami, nic vám tu nechybí. Zataženou oblohu občas prořízne slunce, rtuť teploměru neklesá pod 15 stupňů.
Za 10 šekelů (zhruba 50 korun) vám prodavač odsype sáček sladkých datlí, o stánek dál se prodává pozoruhodné cukroví, které si kolegyně z Ony DNES ani neumí představit.
Jenže kvůli hospodářské krizi lidé přestali cestovat. A nepřijeli ani sem, do Jeruzaléma. Místní hoteliéři se snaží situaci zachránit, jak se dá. Do recepcí a jídelen rozstrkali umělé stromečky ověšené blikajícími žárovičkami, ale moc Němců ani Američanů o ně nezavadí. Zelené, žluté a červené žárovky tu a tam svítí v ulicích. V historické staré části občas můžete narazit i na rozsvícenou hvězdu. Svítí však jen pro místní výrostky.
Po jeruzalémském syndromu ani stopy
Přes dvoudenní úsilí se mi zatím nepodařilo narazit ani na jednu oběť "jeruzalémského syndromu". Každý rok na několik desítek věřících turistů zapůsobí atmosféra Jeruzaléma tak hluboce, že si spojí biblickou historii s realitou, odpojí se od průvodců a začnou zmateně pobíhat vydlážděnými uličkami a přesvědčovat vás, že potkali mesiáše, nebo se za něj dokonce prohlašují.
Někteří to berou tak vážně, že se svléknou do spodního prádla, seženou si dřevěný kříž a v krvi a potu s trnovou korunou na hlavě se potácejí městem. Takové případy pak obvykle končí v centru pro duševní zdraví v nedalekém Givat Saul, které vzniklo speciálně kvůli nim.
"Už jsem tu letos před Vánocemi jednoho viděl, ale častěji se to stává v létě a na Velikonoce. Spíš to souvisí s tím, jak lidem pálí slunce do hlavy," baví se taxikář Paka Zajád.
Mnohem větší světelnou převahu ve slavnostní výzdobě mají letos v Jeruzalémě židovské osmiramenné svícny, které visí na každém sloupu na dálnici od Tel Avivu. Židé sice Vánoce samozřejmě neslaví, protože celý Ježíšův příběh je pro ně začátkem mnoha dezinterpretací židovství a pronásledování.
Podle hebrejského kalendáře ale právě dnes začíná osmidenní svátek Chanuka, takže se dá čekat, že zároveň se začátkem křesťanských Vánoc tu bude přece jen o něco živěji.
V pravoslavných kostelech se Vánoce slaví tradičně až na konci prvního lednového týdne.
