JIŽ STAŘÍ ŘEKOVÉ
Když roku 1914 mezinárodní policejní kongres v Monaku uznal daktyloskopii jako metodu vhodnou pro bezpečnou identifikaci osob, netušili pánové v buřinkách, že stejného názoru byli již staří Řekové. Ti totiž používali otisky prstů jako nezfalšovatelné označení pravosti důležitých dokumentů. Neexistují dvě osoby, které by měly naprosto shodné daktyloskopické charakteristiky - dokonce i u jednovaječných dvojčat existují odlišnosti.
Počítačovému vyhodnocování otisků však dlouho bránilo velké množství dat, které je nutné zpracovat. Pro současné přístroje to však již není žádný problém - techniku i programy potřebné pro ochranu přístupu k vašemu osobnímu počítači si můžete za celkem dostupnou cenu opatřit na trhu.
V praxi to vypadá tak, že se k počítači připojí malá krabička se snímačem otisků. Po spuštění pécéčka se na monitoru objeví pokyn k přiložení prstu. Teprve když tak učiníte a vše souhlasí, rozběhnou se další programy. Samozřejmě, pokud nemáte celou ruku v sádře - to byste toho ale stejně asi moc nenapracovali.
POZOR NA PRSTY
Přesto má daktyloskopická metoda počítačové identifikace své nevýhody. Místo prstu je například možné použít jeho parafínový odlitek - a východní mafie praktikují i méně decentní způsoby jak se kýžené končetiny zmocnit. Dražší snímače si proto současně ověřují i to, zda jde o skutečný prst živé osoby, například měřením teploty nebo elektrických veličin kůže.
Další nevýhodou tohoto systému je, že přitlačení prstu vyžaduje určitou přesnost a navíc je nutné udržovat okénko čtecího zařízení čisté. V některých zemích je také zakázáno shromaždování daktyloskopických údajů subjekty, které nemají nic společného s policií, protože jsou obavy ze zneužití nasnímaných vzorků.
Pro ochranu počítačů jednotlivců a malých firem je i nejjednodušší daktyloskopická ochrana více než dostatečná. U institucí, které se musí bát masivnějšího náporu na svou bezpečnost, však nastupují další metody.
KAŽDÝ JE ORIGINÁL
I ten sebeprůměrnější jedinec má celou řadu charakteristik, které z něj činí neopakovatelný originál. Vedle otisků prstů (přesněji řečeno obrazců papilárních linií) to je například uspořádání oční sítnice nebo duhovky, zabarvení hlasu, geometrie ruky či obličeje, tvar krevního řečiště a další - to vše je pak jen důsledkem ojedinělého uspořádání DNA v buněčných jádrech každého člověka.
Například charakteristické rysy oční duhovky se ustálí již krátce po narození a pravděpodobnost výskytu dvou totožných jedinců je ještě mnohonásobně menší než u otisků prstů. Videokamera snímá obraz duhovky bezkontaktně, takže stačí jen krátký pohled do jejího objektivu. Nevadí ani brýle a kontaktní čočky. Systém se nenechá ošálit fotografií nebo umělým okem, protože registruje reakci duhovky na nepatrné změny osvětlení.
Existují ale také identifikační počítačové systémy založené na dalších biometrických charakteristikách. U analýzy hlasu se například podařilo softwarovými prostředky vyloučit chyby způsobené chrapotem, nemocí či změnou psychického stavu.
Tam kde instituce chrání obzvlášť choulostivá tajemství, se používají kombinace několika systémů. Biometrické metody také bývají doplněny čipovou kartou s osobními daty a přístupovými oprávněními majitele. Počítač pak kontroluje, zda je kontrolovaná osoba totožná s právoplatným majitelem karty. Není vyloučeno, že tyto prvky bude obsahovat i občanský průkaz či spíše pas budoucnosti.
 Dotykové zařízení pro snímání otisků prstů. |
 Stačí jen přiložit prst na malý snímač a počítač ví, s kým má tu čest. |
