Předčasný odchod mladého veterána Grosse

Z nejmladšího premiéra Evropy je od pondělí nejmladší expremiér. Celý dospělý život strávil Stanislav Gross v nejvyšší politice a teď stojí před klíčovým životním rozhodnutím: má v pouhých 35 letech svou politickou kariéru uzavřít, anebo se pokusit o návrat na vrchol?

Václav Klaus přijal na Hradě Grossovu demisi. (25. dubna 2005) | foto: Dan Materna, MF DNES

Dlouhých třináct let strávil Stanislav Gross v malostranském epicentru české politiky: jako poslanec, šéf klubu, místopředseda Sněmovny, ministr vnitra a nakonec premiér.

Teď se i symbolicky stěhuje "přes řeku", do pracovny šéfa ČSSD v Lidovém domě. Bez poslaneckého mandátu i rozsáhlého aparátu, na který byl léta zvyklý.

Ze stejného místa dokázal Miloš Zeman v letech 1993–1996 vytvořit silnou ČSSD a postavit tak alternativu tehdy dominantní ODS. Rozdíl je však zřetelný: ČSSD tehdy byla v opozici a Zeman měl na svůj projekt mnohem víc času.

Gross má jako předseda táhnout svou stranu do voleb už za rok. V průzkumech ČSSD ztrácí na ODS dvacet procent. Pokud sociální demokraté nezískají 30 procent, slíbil Gross svolat mimořádný sjezd a svou stranickou funkci složit.

Jenže to neřeší hlavní dilema, které teď ČSSD musí rychle vyřešit. To zní: může si vůbec dovolit pověsit si na předvolební billboardy tvář politika, jehož popularita je po aférách v troskách a který pro stranu představuje "poškozené zboží"?

Sám Gross o své roli volebního lídra hovoří velmi opatrně: "V tuto chvíli to vědět nemohu," odrážel podobné dotazy v nedělním pořadu ČT Otázky Václava Moravce.

Může se Gross ještě vrátit na vrchol?

Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL:
"To záleží jedině na něm a vůbec to není nemožné."

Ivan Langer, místopředseda ODS:
"Stanislav Gross je velmi houževnatý, a pokud jde o věci, na nichž mu záleží, je schopen velkého pracovního nasazení. Považuji to za možné, pokud se neprokáže platnost přísloví ‚přítel příteli vlkem‘ – tedy pokud ho nezakousne vlastní strana."

Miroslav Grebeníček, předseda KSČM:
"To není jednoduchá otázka. Vzhledem k tomu, že si ho ČSSD zatím stále ještě drží jako předsedu, jistou šanci má. Kdybych měl ale na krku to co on, raději bych se vytratil."

Zdeněk Škromach, vicepremiér, ČSSD:
"Stanislav Gross je mladý politik a má čas ještě na dvě tři kariéry, myslím si, že jeho čas ještě přijde. Musí si ale vzít poučení ze současných chyb a tvrdě pracovat. Potřebuje nějaký oddechový čas, myslím, že tak jedno volební období."

Michal Kraus, šéf poslanců ČSSD:
"V příštích měsících se ukáže, nakolik je přitažlivý pro voliče. Myslím, že se jeho údajné aféry ukáží spíše jako neobratnost a že by Stanislav Gross neměl odcházet úplně."

Jaroslav Foldyna, představitel levicového křídla ČSSD:
"Poslední tři měsíce mluvím o tom, že Stanislav Gross na sobě nejdříve bude muset hodně pracovat, než se bude moci vrátit. Myslím si, že člověk v jeho věku a s jeho nadáním se na politické scéně ještě objeví a má šanci oslovit. To je ale otázka nějakých čtyř pěti let, aby se z věcí, které se staly, zotavil."

I jeho nejbližší spolupracovníci už však otevřeně říkají, že Gross nemusí být pro ČSSD nejlepší řešení: "V tuto chvíli nepatří k předním kandidátům na volebního lídra," prohlásil v pondělním Respektu Grossův poradce Otto Novotný.

A jasnou podporu Gross nemá ani u prvního místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky: "Dokážu si představit, že to bude Stanislav Gross, ale dokážu si také představit jiná řešení. Bude záležet na tom, jak veřejnost přijme novou vládu a jak se podaří zlepšovat image ČSSD," řekl v pondělí Sobotka v Právu.

Rozdělení rolí předseda – volební lídr si už ČSSD jednou vyzkoušela. V roce 1992 byl šéfem Jiří Horák a lídrem, na němž kampaň stála, Valtr Komárek – mimochodem dnešní poradce premiéra Jiřího Paroubka.

A právě s Paroubkem, který se v následujících měsících stane logicky nejviditelnějším sociálním demokratem, spojují představitelé "levicového křídla" v ČSSD své naděje v příštích volbách.

"V této chvíli by měla stranu vést razance a politická vyzrálost nastupujícího premiéra," říká například severočeský "zlý muž" ČSSD Jaroslav Foldyna a stejně mluví třeba exministr zemědělství Jaroslav Palas.

Gross je po Václavu Klausovi druhým premiérem, který musel svou pozici opustit kvůli skandálu. A právě příklad dnešního prezidenta, jehož vláda padla v zimě 1997 po finanční aféře ODS, vidí někteří politici ČSSD jako inspiraci.

"Václav Klaus odešel ze Strakovy akademie do sídla ODS a za pět měsíců vytáhl jako lídr ODS k pětadvaceti procentům ve volbách," říká s nadějí šéf poslanců ČSSD Michal Kraus.

Jenže rozdíly jsou tu přece jen zjevné: Klausovi se sice ODS úplně rozštěpila, její zbytek však stál za otcem – zakladatelem zcela neochvějně. O tom se Grossovi může jen zdát. A navíc, skandály ODS nebyly přece jen s Klausem propojeny tak osobně, jako jsou poslední aféry kolem Grossova bytu a podnikání.

"Jeho rehabilitace bude velmi těžká," míní sociolog Jan Hartl. "Na rozdíl od Klause v roce 1997 Gross postrádá životní zkušenosti a také jistý formát."

Co dělat ve čtyřiceti?
Ve prospěch další Grossovy kariéry však přece jen jeden argument mluví: jeho věk. Podle průzkumů si ČSSD jde v příštích volbách pro téměř jistou porážku – za pět nebo devět let se však situace může znovu obrátit. A i v roce 2014 bude Grossovi pouhých čtyřiačtyřicet.

"Má čas ještě na dvě tři kariéry, myslím si, že jeho čas ještě přijde," míní Grossův protikandidát na brněnském sjezdu Zdeněk Škromach. "Musí se poučit ze svých chyb. Potřebuje nějaký oddechový čas, myslím, že tak jedno volební období."

O "oddechovém čase" pro Grosse mluví i jeho poradce Otto Novotný. "V tuto chvíli mu prospěje, když odejde z nejvyššího vrcholu politiky," řekl Novotný Respektu. "Potřebuje načerpat novou energii, sílu, zkušenosti, získat odstup."

Novotný je přesvědčen, že Gross svou rezignací "nadřadil zájmy země nad svůj osobní" a to mu dává šanci jednou se na vrchol vrátit: "Tu šanci by měl dostat," říká poradce.

Jenže právě to, jak dlouho Grossovi trvalo, než se k odchodu rozhodl, může jeho kariéru poznamenat navždy. Ve vyspělejších zemích je běžné, že politici odstupují i při mnohem banálnějších podezřeních – mimo jiné si tím budují cesty pro pozdější návrat. (Například britský eurokomisař Peter Mandelson se dokázal vrátit už dvakrát.)

"Problém Stanislava Grosse je v tom, že skončil tak nějak trapně, na všeobecné vyčerpání, když už to dál prostě nešlo," říká sociolog Jan Hartl. "Neodešel jako čestně poražený, jako člověk, který se o něco pokusil. Navíc – jakmile nebude obden na první stránce novin, nikdo si na něj brzo nevzpomene. Jeho šanci na návrat nevidím jako příliš velkou," říká Hartl.